Žiji v Praze. Možná že dál již není třeba zdůvodňovat, proč budu v komunálních volbách volit zelené. Naše metropole je všechno možné, jenom ne dobré místo k žití.

Napřed se musím vypořádat s tím, proč jsem zelené nevolil v posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Zelení se dobrovolně stali součástí kouřové clony, která měla zastřít Topolánkův typ „mafiánského kapitalismu“. Ten spočíval v privatizaci státního rozpočtu do kapes ODS a přilehlých oligarchů. A zastírat to mohl především kvůli tomu, že zelení promarnili několik dobrých šancí na odchod z vlády se vztyčenou hlavou.

Například účast takového obchodníka s politikou (eufemismus), jakým byl ministr dopravy Řebíček, vypovídala cosi nelichotivého i o těch, kteří ho ve vládě tolerovali. I lavírování v kauze Čunek bylo ukázkou oportunismu jako z učebnic. Jelikož jsem zelené předtím volil, a napomohl tak nechtěně k marasmu Topolánkovy vlády, nemohl jsem dát této straně hlas znovu. Voliči by se podle mého názoru měli takto chovat ke všem stranám, které zklamaly, nikoli se nechat manipulovat a volit tzv. menší zlo, jež ve skutečnosti neexistuje.

Coby dlouholetý zpravodaj deníku Telegraf (první polovina devadesátých let) a Večerníku Praha (první polovina tohoto desetiletí) z pražské radnice patřím k přímým pamětníkům tamního dění. Zatímco počátek primátorování po listopadu 89 se nesl v duchu snahy Prahu pozvednout, o době pozdější to tvrdit rozhodně nelze. Dlouhodobá koalice ODS a ČSSD naše hlavní město negativně poznamenala.

I když našly se i světlé chvilky. Například Jiřímu Paroubkovi se po příchodu na místo náměstka primátora podařilo zachránit vytunelovanou První městskou banku, kterýžto stav po sobě zanechal primátor Koukal z ODS. A díky primátorovi Janu Kaslovi (tehdy ODS) museli jeho spolustraníci i sociální demokraté mlaskat o dost tišeji, protože patřil k předním kritikům jejich lačnosti. Byl to on, kdo u nás proslavil výraz „pašalík“, který ke kritice svých kolegů v městské radě používal. Kasl nakonec musel odejíti, protože nechtěl s vlky výti.

Když jsem tehdy psal a vykládal přátelům o korupci na pražské radnici, často je to zajímalo méně, jelikož byli přesvědčeni, že „teprve nahoře jde o velké peníze“. To byl samozřejmě velký omyl, protože „na Praze“ se točilo a stále jistě točí mnohem více špinavých peněz než na mnohých ministerstvech. Jejich hlavním zdrojem je manipulace s veřejnými zakázkami, především těmi stavebními. I územní plán se vícekrát měnil a přizpůsoboval, aby bylo možno stavět kdekoli a jakoukoli obludu, pokud možno namísto veřejné zeleně. Předražené silnice, které se co chvíli musely opravovat, k tomu samosebou patří též. Nezanedbatelným zdrojem bylo i výpalné za přidělení veřejného prostoru restaurační zahrádce či pro jiné účely, pronajmutí prostor či pozemků atd.

Nejde ovšem jenom o korupci, jedním z hlavních oficiálních příjmů je účast vládnoucích i opozičních politiků (včetně komunistů a sociálních demokratů) v představenstvech a dozorčích radách firem s městskou účastí a jejich dceřiných společností, vzniklých často jen za účelem obsazení jejího vedení potřebnými spolustraníky. Pražští politici přitom tajili, kolik si zde vydělají, protože platy ve funkci, k níž se dostali díky zvolení do zastupitelstva, pokládali za soukromou informaci. Tantiémy za tuto velmi nenáročnou práci lze počítat ve statisících až milionech ročně podle toho, v kolika orgánech ten který politik zasedá.

Ve zlatokopeckých dobách, jejichž pozdní období bohužel stále prožíváme, se ve vládě střídaly ty samé strany, které v Praze společně vládly, tedy ODS a ČSSD. Ministři vnitra těchto stran a jejich poskoci mezi úředníky a policisty úspěšně dohlíželi na to, aby žádná kauza spjatá s politikou nebyla vyšetřena. Nyní v Praze po jedno volební období vládne ODS sama, podezřelé veřejné zakázky pokračují, včetně proslavené OpenKrad (Opencard).

Zeleným jsem sice do vysoké politiky znovu nepomáhal, to ovšem neznamená, že jsem je zatratil vůbec a nadobro. Pražská politika přeci jen spočívá trochu v něčem jiném než ta celostátní. Vím: Praha je důležitá a její primátor je zván na zasedání vlády, protože má v lecčems politickou váhu na úrovni ministra, hlavní město vládne vyšším rozpočtem než některá ministerstva, jeho zastupitelstvo může navrhovat zákonodárcům zákony.

Domnívám se však, že volič od pražských zastupitelů očekává hlavně řešení praktických věcí. A po dlouholetém panování ODS a ČSSD je třeba radnici ozdravit od korupčního jednání, od staveb v podobě nevkusných betonovo-skleněných krabic v centru města, tedy od nadbíhání developerům a betonové lobby, od opomíjení údržby památek, od beztrestného porušování předpisů během různých staveb (tunel Blanka, například).