Žiji v Praze. Možná že dál již není třeba zdůvodňovat, proč budu v komunálních volbách volit zelené. Naše metropole je všechno možné, jenom ne dobré místo k žití.

Napřed se musím vypořádat s tím, proč jsem zelené nevolil v posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Zelení se dobrovolně stali součástí kouřové clony, která měla zastřít Topolánkův typ „mafiánského kapitalismu“. Ten spočíval v privatizaci státního rozpočtu do kapes ODS a přilehlých oligarchů. A zastírat to mohl především kvůli tomu, že zelení promarnili několik dobrých šancí na odchod z vlády se vztyčenou hlavou.

Například účast takového obchodníka s politikou (eufemismus), jakým byl ministr dopravy Řebíček, vypovídala cosi nelichotivého i o těch, kteří ho ve vládě tolerovali. I lavírování v kauze Čunek bylo ukázkou oportunismu jako z učebnic. Jelikož jsem zelené předtím volil, a napomohl tak nechtěně k marasmu Topolánkovy vlády, nemohl jsem dát této straně hlas znovu. Voliči by se podle mého názoru měli takto chovat ke všem stranám, které zklamaly, nikoli se nechat manipulovat a volit tzv. menší zlo, jež ve skutečnosti neexistuje.

Coby dlouholetý zpravodaj deníku Telegraf (první polovina devadesátých let) a Večerníku Praha (první polovina tohoto desetiletí) z pražské radnice patřím k přímým pamětníkům tamního dění. Zatímco počátek primátorování po listopadu 89 se nesl v duchu snahy Prahu pozvednout, o době pozdější to tvrdit rozhodně nelze. Dlouhodobá koalice ODS a ČSSD naše hlavní město negativně poznamenala.