Žiji v Praze. Možná že dál již není třeba zdůvodňovat, proč budu v komunálních volbách volit zelené. Naše metropole je všechno možné, jenom ne dobré místo k žití.

Napřed se musím vypořádat s tím, proč jsem zelené nevolil v posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Zelení se dobrovolně stali součástí kouřové clony, která měla zastřít Topolánkův typ „mafiánského kapitalismu“. Ten spočíval v privatizaci státního rozpočtu do kapes ODS a přilehlých oligarchů. A zastírat to mohl především kvůli tomu, že zelení promarnili několik dobrých šancí na odchod z vlády se vztyčenou hlavou.

Například účast takového obchodníka s politikou (eufemismus), jakým byl ministr dopravy Řebíček, vypovídala cosi nelichotivého i o těch, kteří ho ve vládě tolerovali. I lavírování v kauze Čunek bylo ukázkou oportunismu jako z učebnic. Jelikož jsem zelené předtím volil, a napomohl tak nechtěně k marasmu Topolánkovy vlády, nemohl jsem dát této straně hlas znovu. Voliči by se podle mého názoru měli takto chovat ke všem stranám, které zklamaly, nikoli se nechat manipulovat a volit tzv. menší zlo, jež ve skutečnosti neexistuje.

Coby dlouholetý zpravodaj deníku Telegraf (první polovina devadesátých let) a Večerníku Praha (první polovina tohoto desetiletí) z pražské radnice patřím k přímým pamětníkům tamního dění. Zatímco počátek primátorování po listopadu 89 se nesl v duchu snahy Prahu pozvednout, o době pozdější to tvrdit rozhodně nelze. Dlouhodobá koalice ODS a ČSSD naše hlavní město negativně poznamenala.

I když našly se i světlé chvilky. Například Jiřímu Paroubkovi se po příchodu na místo náměstka primátora podařilo zachránit vytunelovanou První městskou banku, kterýžto stav po sobě zanechal primátor Koukal z ODS. A díky primátorovi Janu Kaslovi (tehdy ODS) museli jeho spolustraníci i sociální demokraté mlaskat o dost tišeji, protože patřil k předním kritikům jejich lačnosti. Byl to on, kdo u nás proslavil výraz „pašalík“, který ke kritice svých kolegů v městské radě používal. Kasl nakonec musel odejíti, protože nechtěl s vlky výti.

Když jsem tehdy psal a vykládal přátelům o korupci na pražské radnici, často je to zajímalo méně, jelikož byli přesvědčeni, že „teprve nahoře jde o velké peníze“. To byl samozřejmě velký omyl, protože „na Praze“ se točilo a stále jistě točí mnohem více špinavých peněz než na mnohých ministerstvech. Jejich hlavním zdrojem je manipulace s veřejnými zakázkami, především těmi stavebními. I územní plán se vícekrát měnil a přizpůsoboval, aby bylo možno stavět kdekoli a jakoukoli obludu, pokud možno namísto veřejné zeleně. Předražené silnice, které se co chvíli musely opravovat, k tomu samosebou patří též. Nezanedbatelným zdrojem bylo i výpalné za přidělení veřejného prostoru restaurační zahrádce či pro jiné účely, pronajmutí prostor či pozemků atd.

Nejde ovšem jenom o korupci, jedním z hlavních oficiálních příjmů je účast vládnoucích i opozičních politiků (včetně komunistů a sociálních demokratů) v představenstvech a dozorčích radách firem s městskou účastí a jejich dceřiných společností, vzniklých často jen za účelem obsazení jejího vedení potřebnými spolustraníky. Pražští politici přitom tajili, kolik si zde vydělají, protože platy ve funkci, k níž se dostali díky zvolení do zastupitelstva, pokládali za soukromou informaci. Tantiémy za tuto velmi nenáročnou práci lze počítat ve statisících až milionech ročně podle toho, v kolika orgánech ten který politik zasedá.

Ve zlatokopeckých dobách, jejichž pozdní období bohužel stále prožíváme, se ve vládě střídaly ty samé strany, které v Praze společně vládly, tedy ODS a ČSSD. Ministři vnitra těchto stran a jejich poskoci mezi úředníky a policisty úspěšně dohlíželi na to, aby žádná kauza spjatá s politikou nebyla vyšetřena. Nyní v Praze po jedno volební období vládne ODS sama, podezřelé veřejné zakázky pokračují, včetně proslavené OpenKrad (Opencard).

Zeleným jsem sice do vysoké politiky znovu nepomáhal, to ovšem neznamená, že jsem je zatratil vůbec a nadobro. Pražská politika přeci jen spočívá trochu v něčem jiném než ta celostátní. Vím: Praha je důležitá a její primátor je zván na zasedání vlády, protože má v lecčems politickou váhu na úrovni ministra, hlavní město vládne vyšším rozpočtem než některá ministerstva, jeho zastupitelstvo může navrhovat zákonodárcům zákony.

Domnívám se však, že volič od pražských zastupitelů očekává hlavně řešení praktických věcí. A po dlouholetém panování ODS a ČSSD je třeba radnici ozdravit od korupčního jednání, od staveb v podobě nevkusných betonovo-skleněných krabic v centru města, tedy od nadbíhání developerům a betonové lobby, od opomíjení údržby památek, od beztrestného porušování předpisů během různých staveb (tunel Blanka, například).

Je třeba uzmout město drancovníkům a vrátit je lidem — dnes jejich přičiněním patří především automobilům. Je třeba mnohem více zeleně a cyklostezek — a mnohem méně výfukových plynů z popojíždědel. Tyto plyny jsou stejně škodlivé jako cigaretový kouř, proti němuž se nejen v Evropě v posledních desetiletích zvedla cílevědomá guerilla. Kvůli velkému množství automobilů mají přitom výfukové plyny na zdraví obyvatel velkoměst ničivější dopad než kouření, přesto k němu pokrytecky mlčí i protikuřáčtí partyzáni.

Z celkového pohledu vzato jsou zelení jedinou stranou, která v předvolebním boji neútočí na chudinu, bezdomovce, obyvatele ghett; jedinou stranou, která si uvědomuje, co všechno obnáší sociální soudržnost ve společnosti. Ať se rozhlížím, jak se rozhlížím, nevidím jinou stranu než zelené, která by se o tyto věci cílevědomě a programově zasazovala.

ODS postavila jako svého lídra naivního Bohuslava Svobodu, který se, stejně jako dříve Jan Kasl, mylně domnívá, že ukočíruje nenasytnou smečku, kterou svou osobností nyní pomáhá vytáhnout znovu na radnici. V závěsu za Svobodou číhají na kandidátce ODS ti, kteří Prahu po léta nenasytně drancovali, a jen naivní voliči se nominací naivního Svobody nechají oklamat.

TOP 09 založili a vedou letití straníci, především bývalí lidovci a členové ODS, kteří též mají starý způsob uvažování zadřený pod kůži. Sympatický je kandidát ČSSD Jiří Dienstbier ml. Myslím, že ČSSD v něm má věrohodného možného budoucího lídra, který nepostrádá charisma a má širší vhled do dění, není pouhým technokratem jako naprostá většina členů vedení ČSSD. Volit ČSSD před nezbytnou kompletní obměnou jejího vedení a před odchodem jejích pražských politiků z výnosných pašalíků (představenstev a dozorčích rad pražských podniků) by ovšem bylo vůči Praze stejně nezodpovědné jako volit ODS.

A Věci veřejné? Tato strana se zatím nevyprofilovala, potácí se od populistických gest typu předvolebních hlídek přes údajné sledování politiků ODS v Praze 11 firmou ABL až po věci celkem přijatelné. Jedním z jejích komunálních lídrů na Karlovarsku je nedávný člen Národní strany, což předsedovi VV Radku Johnovi vůbec nevadí. Pro mě osobně by tato strana byla volitelná pouze tehdy, kdyby se posunula od populismu ke konstruktivní politice. A tomu zatím nic nenasvědčuje. Jinak je myslím celkem jasné, že pokud by některé ze stran vládní koalice po volbách ovládly pražskou radnici, vyšumí kauzy typu OpenKrad, přes všechny proklamace jejich současných lídrů, do ztracena.

O Petře Kolínské, sympatické kandidátce na primátorku koalice zelených a SNK ED, se dá říci pravý opak. Krom jiného chce rozkrýt kauzu Opencard, zachránit financování pražské kultury, proti níž ODS vyhlásila tažení, zveřejnit předchozí netransparentní změny územního plánu a upozornit na zjevně nevýhodné smlouvy a zakázky. O nápravě velmi špatné hromadné a městské dopravy a nedostatku zeleně ani nehovoře, to pokládám za „zelený standard“, o němž netřeba hovořit. Ale především — u zelených nejde, na rozdíl od ostatních stran, o pouhou předvolební taktiku, ale o politiku, kterou na pražském zastupitelstvu dlouhodobě prosazují.