Město k sežrání
Monika HorákováPraha 2 v sobotu otevřela svoji komunitní zahradu. Komunitní zahrady reflektují skutečnost, že plochy k pěstování zeleniny je ve městech stále méně. Kvalita potravin, které nám servírují velké obchody, je také nejistá.
Už i Praha 2 má od soboty svoji komunitní zahradu. Pronajala jsem si jeden pěstební kontejner a těším se na úrodu. „Vždyť to tu vypadá jako hřbitov,“ zchladil mé nadšení známý z venkova, když se podíval na dřevěné truhlíky vyskládané do několika řad. Navíc je to prý uniformní, skoro jako zahrádkářská kolonie. Tak to tedy pozor!
Zahrádkářské kolonie jsou přece něco docela jiného. méně lidí se zde dělí o větší množství půdy. Chcete-li se na obdělávané pozemky podívat, bývá to spíše nesnadné. Jedná se o „soukromé“ území. Akce typu Den otevřených dveří se většinou nekoná. Jak by potom dopadla „naše úroda“?
V komunitní zahradě se více lidí dělí o menší množství půdy. Reflektují tak skutečnost, že plochy k pěstování zeleniny je ve městech stále méně. Chcete-li se na zahradnické úspěchy komunity podívat, nikomu většinou nevadí, když přijdete na návštěvu. Komunitní pěstování zeleniny je úspěšné také proto, že individualizace současné městské společnosti přestává být některým lidem příjemná. Hledají proto způsoby, jak se seznamovat s lidmi z nejbližšího okolí.
Renesanci městského zahradničení zažíváme i jako reakci na nejistou kvalitu potravin, které nám servírují velké obchody. Zahradničení je považováno za natolik přínosné, že je nežádoucí a nedůstojné izolovat městské zahradníky do uzavřených kolonií. Zahrady mají být snadno dostupnou součástí veřejného prostoru. I mediální obraz tomu odpovídá. Městské komunitní zahrady se blaženě vyhřívají ve světlech reflektorů. Média oslavují vznik téměř každé z nich.
To, že nadšená komunita v městském centru pěstuje zeleninu, kterou pokryje část své spotřeby, však brzy nemusí stačit. Podle posledního vydání německého ekonomického magazínu Enorm bude v roce 2050 žít ve městech skoro osmdesát procent světové populace. Dopravovat k nim čerstvé ovoce a zeleninu bude stále složitější.
Pěstování zeleniny už podle zmiňovaného magazínu vzali do vlastních rukou v Pekingu. Více než polovina spotřebované zeleniny se pěstuje a prodává přímo ve městě. Havana získává z lokální výsadby dokonce devadesát procent spotřebované zeleniny.
Říkám si, jestli ty okrasné záhony na náměstí Míru u nás v Praze 2 nejsou promarněnou šancí. Podle mě by se tam mnohem lépe vyjímal květák, salát a rajčata. Myslíte, že to nejde? Tak se jeďte podívat do Andernachu v Německu. Místo tulipánů tam pěstují už pět let na veškerých veřejných plochách zeleninu. A nemohou si to vynachválit.
