Od jisté doby nekupujeme chleba. Nekupujeme ho proto, že jsem ho sám začal péct. A stal se ze mě pekař. Sice jenom takový miniaturní, soukromý, ale občas se stane, že ho i distribuujeme. Přátelům. Ti se rozplývají, jak je skvělý. Občas je podezřívám, že by třeba chtěli říct, že není tak skvělý. Že je jenom obstojný. Ale jsou to vesměs „progresivní levičáci“, tak je jim nejspíš trapné nepodporovat lokální produkty.

Osobně si ovšem myslím, že můj chleba je vážně dobrý. Jí ho totiž s vášní i má žena, krásná to bytost, a ta by se zas až tolik jako „progresivní levičáci“ nepřetvařovala. I když mi to, že je dobrý nakonec říkali i nějací ti neprogresivní pravičáci. A je nutno říci, že jsem ho naučil péct i Tomáše Tožičku, kterého někdo z těch „progresivních“ kdesi označil za jednoho z alfa samců Deníku Referendum.

Tomáš ovšem zradil. A přestože recepturu nejspíš zachoval, peče chleba jako nejposlednější looser v elektrické pekárně (z Alzy beztak). Zatímco my opravdoví domácí pekaři upřednostňujeme pořádně rozpálenou plynovou pec Mora. Jen mám někdy pocit, že mi z ní jednoho dne na podlaze zůstane hromádka roztaveného kovu, pokud se rovnou podlahou nepropálí dolů k sousedům. I s pecnem.

Jsem si jist, že na Deníku Referendum ještě nikdy nikdo ve sloupcích či komentářích nepublikoval žádný recept. Tak tedy zde je konečně něco užitečného.

Vyrobit domácí žitný, či spíš v mém případě pšenično-žitný chleba, je trapně jednoduché. Chce to v první řadě samozřejmě mouku. Žitnou a pšeničnou. Docela dobrá je předměřická. Ale klidně můžete i celozrnnou a klidně i bio. Ono to vyjde skoro nastejno, akorát že celozrnná se při kynutí tak nenaducá. O to je ale chleba sytější.