Peču chleba

Roman Sikora

Chleba kupujeme v obchodě. Nevíme, kolik práce stojí chleba upéct, stejně jako v případě jiných potravin nevíme, kolik energie stála jejich výroba. Možná i to je důvod, proč jimi tolik plýtváme.

Od jisté doby nekupujeme chleba. Nekupujeme ho proto, že jsem ho sám začal péct. A stal se ze mě pekař. Sice jenom takový miniaturní, soukromý, ale občas se stane, že ho i distribuujeme. Přátelům. Ti se rozplývají, jak je skvělý. Občas je podezřívám, že by třeba chtěli říct, že není tak skvělý. Že je jenom obstojný. Ale jsou to vesměs „progresivní levičáci“, tak je jim nejspíš trapné nepodporovat lokální produkty.

Osobně si ovšem myslím, že můj chleba je vážně dobrý. Jí ho totiž s vášní i má žena, krásná to bytost, a ta by se zas až tolik jako „progresivní levičáci“ nepřetvařovala. I když mi to, že je dobrý nakonec říkali i nějací ti neprogresivní pravičáci. A je nutno říci, že jsem ho naučil péct i Tomáše Tožičku, kterého někdo z těch „progresivních“ kdesi označil za jednoho z alfa samců Deníku Referendum.

Tomáš ovšem zradil. A přestože recepturu nejspíš zachoval, peče chleba jako nejposlednější looser v elektrické pekárně (z Alzy beztak). Zatímco my opravdoví domácí pekaři upřednostňujeme pořádně rozpálenou plynovou pec Mora. Jen mám někdy pocit, že mi z ní jednoho dne na podlaze zůstane hromádka roztaveného kovu, pokud se rovnou podlahou nepropálí dolů k sousedům. I s pecnem.

Jsem si jist, že na Deníku Referendum ještě nikdy nikdo ve sloupcích či komentářích nepublikoval žádný recept. Tak tedy zde je konečně něco užitečného.

Vyrobit domácí žitný, či spíš v mém případě pšenično-žitný chleba, je trapně jednoduché. Chce to v první řadě samozřejmě mouku. Žitnou a pšeničnou. Docela dobrá je předměřická. Ale klidně můžete i celozrnnou a klidně i bio. Ono to vyjde skoro nastejno, akorát že celozrnná se při kynutí tak nenaducá. O to je ale chleba sytější.

×
Diskuse
September 21, 2013 v 10.23
Doma pečený chleba je luxus
Kdysi jsme s širší rodinou měli roubenou chalupu v Podkrkonoší, kde byla zachovaná pec na chleba: masivní konstrukce z pískovcových kamenů a hlíny. Chleba se v ni pekl tak, že se rozpálila dřevem, popel se vymetl a na jeho místo se dávaly bochníky chleba. Spotřeba dřeva na jeden bochník chleba musela být velká.

Zajímali jsme se o to, kdy naposledy se v ní chleba pekl. Bylo to za druhé světové války a před tím za první světové války. V době mezi válkami obyvatelé té chalupy chleba kupovali, ke konci devatenáctého století na chleba doma zadělávali z vlastní žitné mouky (kterou jim ovšem z jejich zrní umlel mlynář) a nosili ho k pekaři k upečení. Ani v tom silně zalesněném kraji nebyla zřejmě spotřeba dřeva nevýznamným faktorem.

Také jsem četl, že až do první poloviny 19. století nebyl chleba základní potravinou nejchudších. Ti sice samozřejmě jedli hlavně obilí, ale nedělali z něho chleba, ale různé kaše, jejchž vaření nevyžaduje tolik paliva jako pečení chleba.

I dnes jsou ve světe různé energetické krize: někde zápolí s nedostatkem elektřiny k provozu klimatizací, jinde s nedostatkem sušeného kravského trusu na vaření.
September 21, 2013 v 12.17
Já bych si dovolil oponovat pane Kubičko. Energie na upečení domácího chlebu mě stojí něco okolo 2 korun. Suroviny zhruba 8-10 korun.Peču v "domácí" pekárně - přístroj kupovaný v obchodě /cca 1200 ká/. Vydrží více než 2 roky, přičemž ročně upečeme více než 300 chlebů Takže chleba cca 1.5 kg stojí 12-14 korun. Časová náročnost přípravy asi 1-2 minuty.
Vyrábíme si žitný - mouku půl na půl /žitná-pšeničná chlebová, té trochu celozrné/. Samozřejmě kvásek atd. Nemá takovou kůrku jako u Sikorů, ale za kupovaný bych jej tedy nevyměnil!
Ale článek byl o něčem jiném. Byl o vadném systému, ve kterém žijeme. Sýstému, který má plnou hubu šetření a hospodárnosti při tom je postaven na rozhazovačnosti - plýtvání. Vždyť kdyby lidé začali žít šetrně a hospodárně - kupovali si jen věci, které skutečně nutně potřebují - sesype se to tu jak domeček z karet. Tohle všichni víme. Ale nevíme jak z toho ven,tak zatěsňujeme okna, když se hroutí zdi. Na stavbu nového domu nemáme totiž koule.
September 21, 2013 v 14.19
Panu Ševčíkovi
Hezké přirovnání - s tím domem. Já bych ještě řekla, že někteří si už teď usilovně budují své soukromé a výstavné domy, protože si myslí, že žádný společný nepotřebují. A ještě na ty své stavby používají cihly z toho starého společného rozpadajícího se domu...
Jiným, kteří nemají prostředky, pak nezbude, než bydlet ve stanu. Tedy pokud je majitelé nových domů nechají vůbec někde stanovat, když jim bude patřit všechno včetně půdy...
Lidé prostě neustále budují systém, i když jsou nečinní. Jenže si to nikdo neuvědomuje...
September 21, 2013 v 18.02
O tom luxusu
S tím luxusem jsem to nemyslel tak, že by domácí pečení chleba dnes u nás bylo jen pro bohaté. Od domácího pečení chleba se od druhé poloviny 19.století ustupovalo z ekonomických důvodů, ne proto, že by lidé byli marnotratní.

Ke konci dvacátého století se zase začalo šířit z důvodů citové preference a chuti, ne z ekonomických důvodů. Lidé si to můžou dovolit kvůli levné elektřině a plynu, dobré vybavenosti domácností atd. Je to luxus dostupný všem v bohaté společnosti. V sedmdesátých letech se feministky v USA proti módě domácího chleba ohrazovaly: viděly v něm symbol připoutání žen k činnosti v domácnosti.

Moc se mi nechce věřit, že příprava chleba k pečení trvá jen 1-2 minuty. Ta elektřina a domácí pekárna jsou opravdu levné což ovšem vyplývá z toho systému globálního plýtvání, o kterém Luděk Ševčík mluví.

Ten systém se nezmění tím, že si budu péct chleba doma a ovšem ani tím, že si ho péct nebudu.
September 21, 2013 v 19.55
Já jsem vás později pochopil pane Kubičko, jak to myslíte
s tím luxusem. Samozřejmě takhle viděno máte úplnou pravdu. Příprava k pečení obnáší naplnění misky surovinami, což opravdu trvá 1 - 2 minuty, včetně zapnutí programu.
Mě je jasné, že domácí pečení chleba nic globálně neřeší, řešilo to mé finance v době, kdy jsem měl doma 4 dospívající děti, protože při jejich spotřebě potravin to nebyla zanedbatelná úspora. Navíc možnost mít čerstvý, teplý chléb kdykoliv je určitou formou luxusu, který je navíc levnější, než nákup z krámu. Kompenzuji toto své globální plýtvání aspoň tím, že žádné potraviny u nác neskončí v popelnici /aspoň to trochu pozvedá mé černé svědomí/. Všechny zbytky potravin se řádně proženou přes domácí zvířata.
Chovám se takto hospodárně? Copak by mi na to odpověděl Kalousek?
September 21, 2013 v 22.01
K těm energiím
Dost zapomínáme jak velkoryse užíváme energie ve srovnání i s dosti nedávnou dobou. Ve filmu Kristián z konce třicátých let se ten eponymní hrdina (přesně identifikovaný jako příslušník nižší střední třídy) vymlouvá na horko, aby maskoval svou nervozitu. Manželka mu udiveně odpovídá: je tady 16 stupňů jako vždycky.

Moji prarodiče strávili poslední léta svého života na venkově. V ložnici netopili, měli tam duchny; když bylo zvlášť zima, otevřeli dveře do kuchyně. Na elektřinu měli, pokud si pamatuji, jen světlo, radio a remosku, kterou si babička pořídila jako ohromnou moderní vymoženost, aby kvůli těm pár buchtám, které mívali k večeři s meltou, nemusela roztápět sporák na dřevo/uhlí. Kávu si dědeček dělal na lihovém vařiči.