Jak zkrotit supermarkety

Barbora Mrázková

Po letech opadá nadšení ze supermarketů a lidé čím dál raději chodí na farmářské trhy. A přibývá zákonodárců, kteří se snaží zamezit tomu, aby se obchodní řetězce nechovaly se ke svým dodavatelům vyděračským způsobem.

Je sobotní dopoledne, na náměstí v Úštěku proniká mezi gotickými domy váhavé jarní slunce. Hloučky obyvatel tohoto malého městečka v Českém Středohoří se rozpadají a zase znovu utvářejí jako při hře na molekuly, sousedé se potkávají na cestě k pekaři, do drogerie, do prodejny s ovocem a zeleninou… Prohodí pár slov, proberou politiku, fotbal nebo záhonky a zase pokračují dál.

Úplně jiný příběh se tou dobou odehrává v Brně. Na okraji jihomoravské metropole se rodí zácpy, každý míří na tradiční víkendový nákup. Parkoviště na periferii jsou přeplněná, zato srdce města zeje prázdnotou.

V České republice a většině evropských států v současnosti převažuje příběh druhý — expanze hypermarketů, supermarketů a diskontů (všechny budeme pro zjednodušení v článku nazývat supermarkety či obchodní řetězce) vylidňuje centra měst, přitahuje automobilovou dopravu a zatěžuje dopravní systém, ničí tradiční síť drobných obchodníků a lidem spíše práci bere než dává.

Kromě přímých, viditelných následků jsou tu ale i ty, které se dějí mimo dohled našich očí. Dodavatelé, kteří jsou vůči supermarketům v nerovné pozici, stlačují své náklady na minimum, aby dostáli všem požadavkům. Na druhém konci světa, v zemích globálního Jihu, pak lidé pracují po dlouhé hodiny za mizivou mzdu v nebezpečných podmínkách.

Není v možnostech tohoto článku pokrýt všechny problémy spojené s rozmachem supermarketů. Věnují se jim ale jiní, a tak se možná hodí je připomenout. Na supermarketové bujení se zaměřuje NESEHNUTÍ v rámci programu Zaostřeno na hypermarkety, zacíleného na negativní dopady na životní prostředí a rozvoj města.

Negativnímu vlivu na lokální ekonomiku a zaměstnanost se na stránkách Sedmé generace nejednou věnovala Naďa Johanisová (viz například 7.G 11/2004). Pracovními podmínkami zaměstnanců tuzemských supermarketů se také začaly zabývat české odbory.

Bezstarostná euforie

V tomto textu se zaměříme na další supermarketový problém — dominantní postavení na trhu a zneužívání vyjednávací síly. V oblasti obchodu, zpracování a prodeje jídla totiž v současné době panuje vlastnická koncentrace, jejíž skutečný rozsah mnoho lidí, kteří jsou přesvědčení, že malé je milé, děsí. Má ji na svědomí liberalizace obchodu, deregulace i snaha o neustálý růst — firmy se prostřednictvím akvizicí a fúzí stávají čím dál většími a mocnějšími a získávají stále větší podíl na trhu.

Výsledkem je, že každý sektor spojený s jídlem (například ovocnářství nebo prodej semen) ovládá obyčejně maximálně pět firem, a to na mezinárodní i národní úrovni. Velké rozhodování tedy zákazníka nečeká. Chiquita nebo Dole? Monsanto nebo Syngenta? Je to vlastně jedno.

S podobnou koncentrací se ve větší části světa setkáme i v oblasti maloobchodního prodeje. Například ve většině členských států Evropské unie ovládá tři až pět největších řetězců přes 60 % trhu a v některých zemích (Finsko, Dánsko, Německo, Rakousko) se toto číslo předloni vyšplhalo přes osmdesátku.

Česká republika je v tomto ohledu o něco pozadu — pět největších řetězců (Ahold ČR, Kaufland ČR, Tesco Stores, Penny Market a Lidl) zde podle předloňského odhadu společnosti Incoma GfK ovládá pouze 40,6 % maloobchodního trhu s rychloobrátkovým zbožím, deset největších má pak podíl 56 %. Incoma také zkoumala věrnost českých zákazníků a zjistila, že 70 % domácností uskuteční své nákupy v pěti řetězcích a například Kaufland označilo 22 % lidí, tedy 943 tisíc českých domácností, jako své hlavní nákupní místo.

Český trh tedy alespoň podle odhadů Incomy není tak koncentrovaný jako jiné evropské trhy, přesto na něm panuje tvrdý konkurenční boj. Podle Aleše Kubáče ze společnosti Ambruz & Dark/Deloitte Legal „má maloobchodní trh v České republice oproti zahraničním trhům určitá specifika, mezi jednotlivými řetězci panuje ostrá konkurence a zákazníci silně reagují na nabízené slevy. Toto na maloobchodníky vytváří tlak, který se projevuje mimo jiné i ve vztazích s dodavateli.“

Z ulic českých měst zároveň podle agentury Nielsen Czech Republic zmizelo od roku 2001 přes šest tisíc malých prodejen s potravinami a smíšeným zbožím: ze zhruba dvaceti tisíc se jejich počet snížil na současných čtrnáct a nadále stabilně klesá — i přes stoupající množství prodejen smíšeného zboží provozovaných vietnamskými obchodníky.

Zdejší supermarketový boom ze začátku provázela bezstarostná euforie, a tak chyběla koncepce rozvoje měst i opatření na ochranu drobných obchodníků. Města by si měla dávat pozor na dostupnost služeb pro všechny skupiny svých obyvatel — například obchody by měly být dostupné pěšky, aby nedocházelo k diskriminaci starších lidí nebo těch, pro které hromadná doprava znamená překážku.

Londýnská radnice kvůli podobným problémům zřídila komisi, která měla shrnout výhody malých obchodů (tzv. corner shops) a navrhnout vedení města, jak je podporovat. Ve výsledné zprávě komise uznává kromě hlediska diskriminace i pozitivní sociální roli drobných obchodů pro místní komunity a důležitou roli místního zaměstnavatele, který také většinou platí daně v zemi a do lokální ekonomiky vrací až 50 % obratu, zatímco vlastníci supermarketů jen pět procent.

Pravidla neférové hry

Na většině trhů v EU ale dnes malí obchodníci mizí a vytváří se podobné schéma ve tvaru přesýpacích hodin. V těch na jedné straně najdeme tisíce pracovníků, farmářů a dodavatelů, na straně druhé miliony spotřebitelů a uprostřed, v uzounké spojnici, jen několik málo firem, které byste spočítali na prstech jedné, maximálně dvou rukou. Fungují jako vrátní (gatekeepers), kteří pootevřením či uzavřením dveří ovlivňují, jaké zboží se ne/dostane ke spotřebitelům.

A dodavatelé reálně nemají jinou šanci než se jejich požadavkům přizpůsobit. Tato nerovnováha v postavení a vyjednávací síle dodavatelů a prodávajících — obchodních řetězců — je podle profesora Josefa Bejčka z Právnické fakulty Masarykovy univerzity „živnou půdou pro uplatňování neférových obchodních praktik, které nutí slabší smluvní stranu ke spolupráci na hranici rentability, zbavuje ji prostředků k inovacím a ohrožuje i kvalitu zboží a zdraví spotřebitele,“ jak píše v článku Úprava tzv. významné tržní síly na serveru Bulletin-advokacie.cz.

×