S přímou úměrou ke zhoršující se hospodářské situaci se v Řecku šíří nejrůznější spotřební alternativy. Vyplývá to z řady textů, které se objevují v poslední době i v masmédiích. Bez zapojení řetězců, překupníků a dalších mezičlánků se už na mnoha místech prodávají nejenom brambory, ale i rýže, mouka, olivový olej, maso či med. Roste nabídka služeb založených na sdílení. Radnice začaly pronajímat levnou nevyužitou půdu, na níž si nájemci zakládají záhonky a políčka se zeleninou.

Podle zpravodajů Guardianu se v celé zemi otevírají ochody vedené dobrovolníky, v nichž se dá kupovat nové šatstvo a další zboží základní spotřeby jen o málo dráž než z výroby, anebo směnit za jiné — bez ohledu na výši nabídky a poptávky.

Dle listu Kathimerini už existují i městská virtuální tržiště, na nichž se nakupuje a prodává prostřednictvím internetu za lokální měnu. To zatím nejznámější si zřídili občané města Volos a každý den jej využívá přes 800 z nich.

Články a analýzy na specializovaných serverech odhalují, že jde zatím jen o sérii lokálních počinů, nikoliv plošnou celořeckou změnu. Počet iniciativ však rychle stoupá a jejich pestrost narůstá. Řada alternativ se navíc začíná objevovat i v mimospotřebních oblastech: sociálních službách či místní politice.

Ze severu do Athén

Téma po čase znovu zviditelnila televize Al Džazíra, jejíž souhrnný text se od pondělka šíří sítěmi. Spolupracovníci katarské stanice se v minulých týdnech vypravili do Řecka, aby se čtyři měsíce po zrodu tzv. bramborové revoluce dozvěděli, k jakým dospěla výsledkům. Za pomoci čísel řeckého statistického úřadu zjistili následující: cena brambor poklesla za poslední rok v průměru o čtvrtinu, ceny oleje, mouky a rýže až na polovic. Stalo se tak přitom navzdory obecnému trendu — zatímco řecký HDP klesá od počátku krize průměrně o 5 procent za rok, spotřebitelské ceny narůstají v průměru o 3,7 procenta.

Reportéři Al Džazíry dále připomínají, jak celá „revoluce“ vznikla: pěstitelům brambor z okolí Nevrokópionu na severu země se v zimě nepodařilo přimět vládu, aby omezila dovoz levné komodity z Egypta. Organizovaní zprostředkovatelé jim nabídli výkupní cenu 10 eurocentů za kilo; v obchodech se přitom brambory prodávaly za 55 až 80 eurocentů. Nevrokópionští tak ve hněvu přivezli 5. února 10 tun brambor do Soluně a demonstrativně je rozdali lidem.

Činu si všiml profesor zemědělského marketingu ze soluňské Aristotelské univerzity Christos Kamenides, který uspořádal prodej brambor bez prostředníků přímo v univerzitním kampusu. Za jediný den se jich prodalo 50 tun, a to za cenu 25 eurocentů za kilo. Krátce poté zemědělce oslovila i občanská iniciativa z města Katerini, která začala od poloviny února organizovat dovoz a prodej zemědělských výpěstků ve velkém množství.

Prodej přímo od zemědělců funguje nyní v řadě měst od Soluně po Athény. Akce organizují obvykle radnice nebo občanské iniciativy, na jejichž webových stránkách si mohou lidé plodiny objednat. Zemědělci je následně přivezou a prodají přímo z korby. V řečeném Katerini již tímto způsobem nakupuje 55 procent obyvatel města.

Výhodou pro prodejce je kromě ceny a odbytu také fakt, že dostanou zaplaceno hotově. Překupníci a supermarkety jim platily obvykle šeky se čtyř- až šestiměsíční splatností.

Překážky zůstávají

Dle dalších zjištění Al Džazíry se ovšem nové způsoby spotřeby neprosazují snadno. Řetězce a překupnické společnost v Řecku kontrolují i balírny a třídírny plodin, což jim umožňuje zvyšovat vybraným zemědělcům náklady. Přímý prodej navíc konkuruje zavedeným družstvům, jež v zemi fungují od 80. let a mají u řetězců lepší podmínky, a také farmářským trhům. Ty podle bramborářů ovládají opět překupníci, kteří využívají spotřební módy a nutí zájemce prodávat za vysoké ceny.

The Wall Street Journal dále připomíná, že se zastáncům přímého prodeje nedaří pronikat ani na klasická stánková tržiště. K prodeji na stánku je v Řecku třeba zvláštní licence, jejichž počet je omezený, a majitelé tržnic je poskytují zase především překupníkům. Zájmová sdružení si také v minulosti prosadila kvóty maximálního množství zboží, který lze touto formou nabízet.

Ekonomové, na něž se WSJ odvolává, proto masovému rozšíření spotřebních alternativ nevěří — doufají spíše, že hnutí vytvoří žádoucí tlak na rozvolnění pravidel podnikání a další „žádoucí reformy“.

Ani Guardian přitom nevnímá rozmach řečených alternativ s nekritickým nadšením. Jeho autoři zdůrazňují, že mnohem více nových netržních institucí vzniká z charitativních popudů — jako reakce na sociální problémy rostoucího podílu populace. V této souvislosti zmiňují konkrétně oblibu levných polévkových vývařoven ve velkých městech (v Athénách se v nich dnes stravuje každý 11 obyvatel), nouzových výdejen léků či charitativních pekáren. Soluňské Národní divadlo pak například hodlá v příští sezóně prodávat vstupenky za potraviny, jež mají být následně rozdány potřebným.

Al Džazíra si ovšem všímá i několika osobností z místní politiky, jež nové způsoby prodeje a svépomoci podporují a rozvíjejí je. Žádná z nich nevzešla ze zavedených politických stran, a tak je možné, že z alternativy spotřební vznikne časem i alternativa politická.

Další informace:

The New Athenian Greece's Potato Movement Could Spell Big Political Changes

Al Džazíra Greece's 'potato movement' grows in power

The Guardian Greek crisis: precarious funding pushes health and social services to extremes

eKathimerini Exports reaching saturation point

InHabitat.com Greece ‘Potato Movement’ Directly Connects Farmers & Consumers During the Debt Crisis

The Wall Street Journal Potato Movement Takes Root as Recession Bites

PolicyMic.com In Greek Debt Crisis, New Potato Movement Shows Karl Marx Theory Alive and Well

The Guardian Greece's cut-price potato movement shows Greeks chipping in

Care2.com The Potato Movement: Greeks Helping Each Other in Hard Times (Video)