Všichni potřebujeme Geuro
Tomáš TožičkaExperti Deutsche Bank představili před několika dny koncept paralelní měny pro Řecko. Komplementární měny zachraňující místní ekonomiky měly v bankéřích dosud své největší odpůrce.
Vedoucí ekonom Deutsche Bank Thomas Mayer přispěl ke květnovým bouřlivým debatám o problémech Řecka svým naprosto neortodoxním návrhem. Šestapadesátiletý odborník na finanční trhy, který v minulosti působil v Mezinárodním měnovém fondu, totiž navrhl něco dosud neslýchaného. Podle jeho názoru by situaci v Řecku vyřešilo zavedení paralelní měny, kterou pracovně nazval GEuro.
Kdyby s tímto nápadem nepřišel vysoký představitel jedné z nejvýznamnějších bank, zřejmě by to nevzbudilo ani posměch. Takto se tímto návrhem museli zabývat i další analytici a reagovat na něj. Ohlasy nebyly příliš pozitivní. Tomu se ale nemůže divit, jde o úplně jiný pohled — totiž racionální a nejen naučeně ideologický.
Mayer už před rokem prohlásil, že za krizí Eurozóny, jejího státního, ale i bankovního sektoru, je především nevyrovnaná platební bilance daná nevyrovnaností reálných vnitřních směných kurzů. Tedy, že reálná hodnota Eura je v některých zemích až příliš rozdílná. Řešit tento problém zavedením komplementární měny — tedy dvou různých druhů peněz, které by fungovaly vedle sebe — vypadá jako logické řešení.
Samozřejmě pro ty, kdo znají ekonomická řešení jen z knížek a fousatých přednášek mainstreamových ekonomů to byl šok. Analytik Jaroslav Brychta v reakci pro Českou televizi uváděl jako základní řešení opět devalvaci měny, která vede prý ke zvýšení konkurenceschopnosti. To ovšem neřeší problém Řeků, kteří se v současné době potýkají s nedostatkem peněz. Ať již jsou to obyvatelé, malé a střední firmy, nebo komunál a stát. Devalvace jako univerzální řešení je sice na první pohled krásné univerzální makroekonomické řešení, které je ovšem v praxi úplně k ničemu, protože vede lidi do ještě větší chudoby — což Brychta také jasně řekl. Na otázku moderátora jak zvýšit podporu růstu pak připustil, že si to nedovede vůbec představit. Bohužel je to výsledek nedovzdělanosti našich ekonomů a funkčních alternativ - jako když se Tomáš Sedláček Iloně Švihlíkové přiznal, že neví o existenci komunálních bank (v Německu a Rakousku např. Sparkasse)...
Zajímaly by mne oficiálně uvedené důvody pro zákazy paralelních měn ...
Zajíémavý liberalismus - nekryté peníze jsou legální, paralelní měna nesmí existovat ...
Zákazy komplementárních měn vycházely ze zákona o monopolu státu na tisknutí peněz. Banky peníze netisknou, vytvářejí je pouze účetně. Proto také Basilejská měna funguje jako dobropisy mezi podniky a tak nebyla možnost ji zakázat. Dnes se i bankovky komplementérních měn tisknou jako dobropisy a zatím s tím nejsou problémy.
Pravidla pro bankovní vytváření peněz jsou obsaženy v zákonech o mezinárodních dohodách. Tak to prostě je. Stejně jako nesmíte podpořit kováře ve Vtelně, ale můžete nalít miliardy do nadnárodní firmy. Není to logické ani spravedlivé, ale je jasné komu to prospívá a kdo si taková pravidla prosadil, ne?
Stát monopolně tiskne peníze?
Tak asi nářadí jako bankovky a mince vyrábí, ale jinak jak vlastně takový stát dneska "tiskne peníze" v tom hlavním smyslu slova?
Není to náhodou poněkud jiný proces, kdy emisní zvláštní zóna - tedy operační území cedulové banky - nakupuje různá aktiva a dluhopisy a těmito nákupy se mimo "zvláštní zónu" dostávají a v ostatním prostoru, tedy v "Mimozóně" pak dál cirkulují "opravdické" peníze (money-proper)?
Neříkám, že by snad stát peníze nikdy výslovně netiskl v pravém smyslu slova - a dneska se po tom volá, po emisní suverenitě.
Například takový Rašín tiskl státovky na Bankovním úřadě svého ministerstva financí až do r. 1926, kdy vznikla soukromá emisní a cedulová Národní banka československá.
Že za JUDr. Aloise Rašína neexistovala inflace, patří, jak se domnívám k všeobecnému vzdělání ...
Zcela nedotažená myšlenka k diskuzi, skutečně netuším, k jakým důsledk¨ům to může vést a zda je vůbec proveditělná.
Tedy pro levicově smýšlející. Jako demokratům nám nezbývá než pokus nabídnout elitě konstruktivní kompromis.
Jak ale na to - kde začít?
Tedy pro levicově smýšlející. Jako demokratům nám nezbývá než pokus nabídnout elitě konstruktivní kompromis.
Jak ale na to - kde začít?
Vlády také musejí zvýšit poptávku. Mohou to udělat přímo - cílenými a omezenými daňovými úlevami anebo zvýšením výdajů. Mohou také zdanit bohaté agresivněji a přerozdělit vybrané daně lidem se středními a nízkými příjmy, kteří chtějí víc utrácet - jak to navrhli Obama i Hollande. Měly by být také zavedeny daně z finančních transakcí - aby to přineslo další peníze a zbrzdilo to frenetické obchodování s financemi. Finanční trhy jsou v současnosti příliš mocné a je nutné omezit jejich moc.
Stane se to? Západ je nyní na křižovatce, a i když britská, americká a německá pravice bude tyto návrhy zuřivě odmítat, je nutno ji porazit. Konec konců byly to nápady právě této pravice, které nás dostaly do této krize.
Budoucnost západního kapitalismu závisí na tom, jak tato debata dopadne - a na tom, zda dojde dostatečně rychle ke změně nynější hospodářské politiky
emisní emancipace a suverenita veřejné moci nad penězi je jistě nesmírně lákavá myšlenka - takže teď bychom měli být řádně strašeni těmi nepředstavitelnými riziky, když nikdy nedospělá demokratická veřejná moc dostane do ruky sirky - tedy emisní suverenitu.
Toho se přece správný občan, kterému už bylo vysvětleno, že on je také tak trochu nesvéprávný a na všechno naletí, musí řádně a trvale obávat ...
... snad až ve chvíli skutečných rozvalin reálné ekonomiky se možná pochlapí ...
S tím článkem v BL o krutém experimentu podle Huttona ...
... Dolejš Vám tu jistě vysvětlí, že Hutton bude jistě nějakým výstředníkem - stejně jako když W.H.Buiter, šéfekonom mocné bankovní skupiny Citigroup a bývalý člen měnového výboru britské emisní banky, který tvrdí, že ve světě s nekrytými penězi by mělo být finančnictví veřejnou službou - protože zisky jsou nelegitimní, když banka produkuje a půjčuje peníze, které by nemohla půjčovat a těžit z nich zisky, kdyby emisní banka po slibu dodržování nějakých 3% procentních rezerv nebyla sama krytím (takže úvěry beztak poskytuje emisní banka) ...
Takže i Buiter zřejmě bude jedním z těch výstředníků ...
... ti se však nějak rodí jako houby po dešti
Existence nebankovních peněz je jedním z možných rysů plurality v ekonomice a tím jednoznačně důležitým momentem emancipace hospodářství od nadvlády bank a posílením demokratizace celého hospodářského sektoru. Nejenže není v zájmu globálních financiérů, ale je dokonce ohrožením jejich existence. Tendence tvorby nebankovních peněz je proto naopak existenčním zájmem demokratické občanské společnosti.
"Centrální banka půjčuje ostatním bankám a ty pak klientům, čímž fakticky regulují množství peněz v oběhu."
No jistě - pár procent peněz takto asi skutečně vzniká.
Ale ta valná většina peněz se přece vytváří v jednotlivých bankách - když si tam zajdu pro úvěr ...
Bez zajímavosti není ani návrh na natolik vysokou daň z finančních transakcí, aby výsledný výnos z nich byl nižší než (byť neustále klesající) ziskovost v reálné ekonomice. A tak se peníze přirozenou cestou za relativně vyšším ziskem vrátily do reálné ekonomiky.
Ale i v současném stavu ukazuje komunální a družstevní bankovnictví ve světě - že dokáže odolávat krizím a je odpovědnější. Takže tudy na to...
Přidal bych se částečně k panu Tožičkovi, že problémem je úrok, ovšem spotřebitelský.
Investiční úrok je celkem správná věc - když umíte udělat z jedné koruny dvě, je dobré si další tři půjčit, vydělat osm a vrátit čtyři. Všichni zůčastnění vydělají, a zisk banky je odměnou za reálné riziko krachu investice, kterou nese.
Naproti tomu, občané tlačení společností do hypoték a úvěrů, kdy se nic nového nevytvoří, jen se urychlí konzum, a banka podporovaná exekutorskou mašinérií z klienta peníze vytluče, to je skutečně cesta do háje. Jenom by mě zajímalo, jak k tomu vůbec došlo :) Osobně jsem tedy rozhodnut se všem hypotékám a úvěrům vyhýbat jako čert kříži.