Všichni potřebujeme Geuro
Tomáš TožičkaExperti Deutsche Bank představili před několika dny koncept paralelní měny pro Řecko. Komplementární měny zachraňující místní ekonomiky měly v bankéřích dosud své největší odpůrce.
Vedoucí ekonom Deutsche Bank Thomas Mayer přispěl ke květnovým bouřlivým debatám o problémech Řecka svým naprosto neortodoxním návrhem. Šestapadesátiletý odborník na finanční trhy, který v minulosti působil v Mezinárodním měnovém fondu, totiž navrhl něco dosud neslýchaného. Podle jeho názoru by situaci v Řecku vyřešilo zavedení paralelní měny, kterou pracovně nazval GEuro.
Kdyby s tímto nápadem nepřišel vysoký představitel jedné z nejvýznamnějších bank, zřejmě by to nevzbudilo ani posměch. Takto se tímto návrhem museli zabývat i další analytici a reagovat na něj. Ohlasy nebyly příliš pozitivní. Tomu se ale nemůže divit, jde o úplně jiný pohled — totiž racionální a nejen naučeně ideologický.
Mayer už před rokem prohlásil, že za krizí Eurozóny, jejího státního, ale i bankovního sektoru, je především nevyrovnaná platební bilance daná nevyrovnaností reálných vnitřních směných kurzů. Tedy, že reálná hodnota Eura je v některých zemích až příliš rozdílná. Řešit tento problém zavedením komplementární měny — tedy dvou různých druhů peněz, které by fungovaly vedle sebe — vypadá jako logické řešení.
Samozřejmě pro ty, kdo znají ekonomická řešení jen z knížek a fousatých přednášek mainstreamových ekonomů to byl šok. Analytik Jaroslav Brychta v reakci pro Českou televizi uváděl jako základní řešení opět devalvaci měny, která vede prý ke zvýšení konkurenceschopnosti. To ovšem neřeší problém Řeků, kteří se v současné době potýkají s nedostatkem peněz. Ať již jsou to obyvatelé, malé a střední firmy, nebo komunál a stát. Devalvace jako univerzální řešení je sice na první pohled krásné univerzální makroekonomické řešení, které je ovšem v praxi úplně k ničemu, protože vede lidi do ještě větší chudoby — což Brychta také jasně řekl. Na otázku moderátora jak zvýšit podporu růstu pak připustil, že si to nedovede vůbec představit. Bohužel je to výsledek nedovzdělanosti našich ekonomů a funkčních alternativ - jako když se Tomáš Sedláček Iloně Švihlíkové přiznal, že neví o existenci komunálních bank (v Německu a Rakousku např. Sparkasse)...
Podobně negativně se vyjadřuje i Pavel Žamberský z VŠE, který zase vidí problém v tom, že Geuro by vydávala vláda, nikoli centrální banka. Je to pro něj nestandardní řešení. Na VŠE je ovšem standardní jen to, co řekli chlapci z neoliberální Chicagské školy — a to nás bohužel přivedlo do situace, ve které jsme.
I na západ od nás ale nad vizí expertů z Deutche Bank neplesají. I více nalevo orientovaní ekonomové, jako Peter Bofinger, kritizují tuto představu s tím, že paralelní měny kombinují své nevýhody a nikoli své výhody. Je zajímavé slyšet tato slova z úst jednoho z nejvýznamnější německých keynesiánů. Byl to totiž právě Keynes, který tvrdil, že budoucnost se bude učit spíše od Gesella než od Marxe.
Gesell rozvinul teorii svobodných peněz, které jsou pravidelně devalvovány a tak se zajistí jejich rychlejší oběh. Rychlý oběh peněz pak je zásadní pro tvorbu cen i smysluplnou produkci. Tato idea stála za vznikem mnoha lokálních měn. Jedním z měst, které ji v čisté Gesellově formě praktikovalo byl rakouský Wörgl, kde aplikovali vlastně totéž, co dnes navrhuje Mayer. Město vydalo vlastní měnu, platnou jen na jeho území, kterou byli placeni zaměstnanci města. Podniky tuto měnu velmi rychle akceptovaly a nastalo něco, čemu se říká Wörgelský zázrak. Obrovský stavební boom, rapidní snížení nezaměstnanosti, zvýšení produkci místních podniků a vznik nových firem.
Ale protože banky tím přicházely o peníze a další města hodlala následovat příkladu wörgelských, byl podniknut radikální útok a nakonec byla měna zakázána. Přišel propad, a situace se zakrátko vrátila tam, kde byla původně.
Poučeni tímto příkladem zavedli o dva roky později v regionu švýcarské Basileje měnu nazvanou WIR, která funguje na bázi dobropisů a je určena pouze pro směnu mezi místními podnikateli. Tato komplementární měna pomohla místním podnikatelům překonat krizi a po ní nastartovat období rozvoje. Dnes má měna obrat ve výši dvou miliard Eur ročně a zůstává důležitou složkou rozvoje basilejského regionu.
Ovšem v Německu vydal Fyziokratický spolek celonárodní doplňkovou měnu Wära. I ta byla zakázána po té, co se ukázalo, že ji lidé efektivně využívají a ohrožují tak bankovní sektor. Rychlý lokální vzestup ve Schwanenkirchen a dalších místech ukázal, že komplementární měny dokážou dobře řešit situaci tam, kde chybí dostatek oficiální měny ke směně.
V době krize díky neschopnosti a obavám bank nastává problém, že peníze mizí z oběhu. Podnikatelé tak nemají dost peněz na produkci, kterou stejně nemohou prodávat, protože lidé nemají peníze. Na a tento problém nedostatku peněz právě odstraňuje zavedení doplňkových dobropisů, které situaci velmi rychle řeší.
ČT v souvislosti s Řeckem ukázala tuto starou techniku, totiž zavedení paralelní měny k podpoře místní ekonomiky, i v jedné ze svých reportáží. Z nepochopení českých redaktorů byl ovšem výměnný kruh (LETS — local Exchange Trading System) nazván výměnným obchodem. To je ovšem dost zkreslující. LETS totiž funguje na bázi lokální měny, nebo dnes diplomatičtěji řečeno — dobropisů (zatímco lokální či komplementární měna může být soudně napadena, u vydávání dobropisů je to mnohem složitější.)
Geuro jako paralelní — doplňkové peníze, vydávané státem primárně k platbě jeho zaměstnanců mají velmi dobrou šanci stát se první oficiální komplementární měnou. V řeckém případě by pomohla vyřešit především nedostatky v zásobování a v zajištění základních potřeb. Ty je totiž Řecko schopno zajistit vlastními silami, jak ukazují již existující Řecké lokální měny či „bramborové dluhopisy“.
Podobně je to i s dopravní infrastrukturou, kulturou, energetikou a tak dále. Zrychlil by se oběh peněz v Geuru a zvýšená produkce by nakonec měla i přínos pro zvýšení příjmů v Euro.
Po třiceti letech by se tak mohla naplnit vize nedávno zesnulého Richarda Douthwaita, který navrhoval zavedení několika komplementárních měn. Lokální, regionální a globální. Řecko se alespoň na chvíli stalo v některých vizích průkopníkem nové a stabilní ekonomiky, postavené na reálné práci. A takovou ekonomiku bychom potřebovali v EU všichni.
Zajímaly by mne oficiálně uvedené důvody pro zákazy paralelních měn ...
Zajíémavý liberalismus - nekryté peníze jsou legální, paralelní měna nesmí existovat ...
Zákazy komplementárních měn vycházely ze zákona o monopolu státu na tisknutí peněz. Banky peníze netisknou, vytvářejí je pouze účetně. Proto také Basilejská měna funguje jako dobropisy mezi podniky a tak nebyla možnost ji zakázat. Dnes se i bankovky komplementérních měn tisknou jako dobropisy a zatím s tím nejsou problémy.
Pravidla pro bankovní vytváření peněz jsou obsaženy v zákonech o mezinárodních dohodách. Tak to prostě je. Stejně jako nesmíte podpořit kováře ve Vtelně, ale můžete nalít miliardy do nadnárodní firmy. Není to logické ani spravedlivé, ale je jasné komu to prospívá a kdo si taková pravidla prosadil, ne?
Stát monopolně tiskne peníze?
Tak asi nářadí jako bankovky a mince vyrábí, ale jinak jak vlastně takový stát dneska "tiskne peníze" v tom hlavním smyslu slova?
Není to náhodou poněkud jiný proces, kdy emisní zvláštní zóna - tedy operační území cedulové banky - nakupuje různá aktiva a dluhopisy a těmito nákupy se mimo "zvláštní zónu" dostávají a v ostatním prostoru, tedy v "Mimozóně" pak dál cirkulují "opravdické" peníze (money-proper)?
Neříkám, že by snad stát peníze nikdy výslovně netiskl v pravém smyslu slova - a dneska se po tom volá, po emisní suverenitě.
Například takový Rašín tiskl státovky na Bankovním úřadě svého ministerstva financí až do r. 1926, kdy vznikla soukromá emisní a cedulová Národní banka československá.
Že za JUDr. Aloise Rašína neexistovala inflace, patří, jak se domnívám k všeobecnému vzdělání ...
Zcela nedotažená myšlenka k diskuzi, skutečně netuším, k jakým důsledk¨ům to může vést a zda je vůbec proveditělná.
Tedy pro levicově smýšlející. Jako demokratům nám nezbývá než pokus nabídnout elitě konstruktivní kompromis.
Jak ale na to - kde začít?
Tedy pro levicově smýšlející. Jako demokratům nám nezbývá než pokus nabídnout elitě konstruktivní kompromis.
Jak ale na to - kde začít?
Vlády také musejí zvýšit poptávku. Mohou to udělat přímo - cílenými a omezenými daňovými úlevami anebo zvýšením výdajů. Mohou také zdanit bohaté agresivněji a přerozdělit vybrané daně lidem se středními a nízkými příjmy, kteří chtějí víc utrácet - jak to navrhli Obama i Hollande. Měly by být také zavedeny daně z finančních transakcí - aby to přineslo další peníze a zbrzdilo to frenetické obchodování s financemi. Finanční trhy jsou v současnosti příliš mocné a je nutné omezit jejich moc.
Stane se to? Západ je nyní na křižovatce, a i když britská, americká a německá pravice bude tyto návrhy zuřivě odmítat, je nutno ji porazit. Konec konců byly to nápady právě této pravice, které nás dostaly do této krize.
Budoucnost západního kapitalismu závisí na tom, jak tato debata dopadne - a na tom, zda dojde dostatečně rychle ke změně nynější hospodářské politiky
emisní emancipace a suverenita veřejné moci nad penězi je jistě nesmírně lákavá myšlenka - takže teď bychom měli být řádně strašeni těmi nepředstavitelnými riziky, když nikdy nedospělá demokratická veřejná moc dostane do ruky sirky - tedy emisní suverenitu.
Toho se přece správný občan, kterému už bylo vysvětleno, že on je také tak trochu nesvéprávný a na všechno naletí, musí řádně a trvale obávat ...
... snad až ve chvíli skutečných rozvalin reálné ekonomiky se možná pochlapí ...
S tím článkem v BL o krutém experimentu podle Huttona ...
... Dolejš Vám tu jistě vysvětlí, že Hutton bude jistě nějakým výstředníkem - stejně jako když W.H.Buiter, šéfekonom mocné bankovní skupiny Citigroup a bývalý člen měnového výboru britské emisní banky, který tvrdí, že ve světě s nekrytými penězi by mělo být finančnictví veřejnou službou - protože zisky jsou nelegitimní, když banka produkuje a půjčuje peníze, které by nemohla půjčovat a těžit z nich zisky, kdyby emisní banka po slibu dodržování nějakých 3% procentních rezerv nebyla sama krytím (takže úvěry beztak poskytuje emisní banka) ...
Takže i Buiter zřejmě bude jedním z těch výstředníků ...
... ti se však nějak rodí jako houby po dešti
Existence nebankovních peněz je jedním z možných rysů plurality v ekonomice a tím jednoznačně důležitým momentem emancipace hospodářství od nadvlády bank a posílením demokratizace celého hospodářského sektoru. Nejenže není v zájmu globálních financiérů, ale je dokonce ohrožením jejich existence. Tendence tvorby nebankovních peněz je proto naopak existenčním zájmem demokratické občanské společnosti.
"Centrální banka půjčuje ostatním bankám a ty pak klientům, čímž fakticky regulují množství peněz v oběhu."
No jistě - pár procent peněz takto asi skutečně vzniká.
Ale ta valná většina peněz se přece vytváří v jednotlivých bankách - když si tam zajdu pro úvěr ...
Bez zajímavosti není ani návrh na natolik vysokou daň z finančních transakcí, aby výsledný výnos z nich byl nižší než (byť neustále klesající) ziskovost v reálné ekonomice. A tak se peníze přirozenou cestou za relativně vyšším ziskem vrátily do reálné ekonomiky.
Ale i v současném stavu ukazuje komunální a družstevní bankovnictví ve světě - že dokáže odolávat krizím a je odpovědnější. Takže tudy na to...
Přidal bych se částečně k panu Tožičkovi, že problémem je úrok, ovšem spotřebitelský.
Investiční úrok je celkem správná věc - když umíte udělat z jedné koruny dvě, je dobré si další tři půjčit, vydělat osm a vrátit čtyři. Všichni zůčastnění vydělají, a zisk banky je odměnou za reálné riziko krachu investice, kterou nese.
Naproti tomu, občané tlačení společností do hypoték a úvěrů, kdy se nic nového nevytvoří, jen se urychlí konzum, a banka podporovaná exekutorskou mašinérií z klienta peníze vytluče, to je skutečně cesta do háje. Jenom by mě zajímalo, jak k tomu vůbec došlo :) Osobně jsem tedy rozhodnut se všem hypotékám a úvěrům vyhýbat jako čert kříži.