Vedoucí ekonom Deutsche Bank Thomas Mayer přispěl ke květnovým bouřlivým debatám o problémech Řecka svým naprosto neortodoxním návrhem. Šestapadesátiletý odborník na finanční trhy, který v minulosti působil v Mezinárodním měnovém fondu, totiž navrhl něco dosud neslýchaného. Podle jeho názoru by situaci v Řecku vyřešilo zavedení paralelní měny, kterou pracovně nazval GEuro.

Kdyby s tímto nápadem nepřišel vysoký představitel jedné z nejvýznamnějších bank, zřejmě by to nevzbudilo ani posměch. Takto se tímto návrhem museli zabývat i další analytici a reagovat na něj. Ohlasy nebyly příliš pozitivní. Tomu se ale nemůže divit, jde o úplně jiný pohled — totiž racionální a nejen naučeně ideologický.

Mayer už před rokem prohlásil, že za krizí Eurozóny, jejího státního, ale i bankovního sektoru, je především nevyrovnaná platební bilance daná nevyrovnaností reálných vnitřních směných kurzů. Tedy, že reálná hodnota Eura je v některých zemích až příliš rozdílná. Řešit tento problém zavedením komplementární měny — tedy dvou různých druhů peněz, které by fungovaly vedle sebe — vypadá jako logické řešení.

Samozřejmě pro ty, kdo znají ekonomická řešení jen z knížek a fousatých přednášek mainstreamových ekonomů to byl šok. Analytik Jaroslav Brychta v reakci pro Českou televizi uváděl jako základní řešení opět devalvaci měny, která vede prý ke zvýšení konkurenceschopnosti. To ovšem neřeší problém Řeků, kteří se v současné době potýkají s nedostatkem peněz. Ať již jsou to obyvatelé, malé a střední firmy, nebo komunál a stát. Devalvace jako univerzální řešení je sice na první pohled krásné univerzální makroekonomické řešení, které je ovšem v praxi úplně k ničemu, protože vede lidi do ještě větší chudoby — což Brychta také jasně řekl. Na otázku moderátora jak zvýšit podporu růstu pak připustil, že si to nedovede vůbec představit. Bohužel je to výsledek nedovzdělanosti našich ekonomů a funkčních alternativ - jako když se Tomáš Sedláček Iloně Švihlíkové přiznal, že neví o existenci komunálních bank (v Německu a Rakousku např. Sparkasse)...

Podobně negativně se vyjadřuje i Pavel Žamberský z VŠE, který zase vidí problém v tom, že Geuro by vydávala vláda, nikoli centrální banka. Je to pro něj nestandardní řešení. Na VŠE je ovšem standardní jen to, co řekli chlapci z neoliberální Chicagské školy — a to nás bohužel přivedlo do situace, ve které jsme.

I na západ od nás ale nad vizí expertů z Deutche Bank neplesají. I více nalevo orientovaní ekonomové, jako Peter Bofinger, kritizují tuto představu s tím, že paralelní měny kombinují své nevýhody a nikoli své výhody. Je zajímavé slyšet tato slova z úst jednoho z nejvýznamnější německých keynesiánů. Byl to totiž právě Keynes, který tvrdil, že budoucnost se bude učit spíše od Gesella než od Marxe.

Gesell rozvinul teorii svobodných peněz, které jsou pravidelně devalvovány a tak se zajistí jejich rychlejší oběh. Rychlý oběh peněz pak je zásadní pro tvorbu cen i smysluplnou produkci. Tato idea stála za vznikem mnoha lokálních měn. Jedním z měst, které ji v čisté Gesellově formě praktikovalo byl rakouský Wörgl, kde aplikovali vlastně totéž, co dnes navrhuje Mayer. Město vydalo vlastní měnu, platnou jen na jeho území, kterou byli placeni zaměstnanci města. Podniky tuto měnu velmi rychle akceptovaly a nastalo něco, čemu se říká Wörgelský zázrak. Obrovský stavební boom, rapidní snížení nezaměstnanosti, zvýšení produkci místních podniků a vznik nových firem.

Ale protože banky tím přicházely o peníze a další města hodlala následovat příkladu wörgelských, byl podniknut radikální útok a nakonec byla měna zakázána. Přišel propad, a situace se zakrátko vrátila tam, kde byla původně.

Poučeni tímto příkladem zavedli o dva roky později v regionu švýcarské Basileje měnu nazvanou WIR, která funguje na bázi dobropisů a je určena pouze pro směnu mezi místními podnikateli. Tato komplementární měna pomohla místním podnikatelům překonat krizi a po ní nastartovat období rozvoje. Dnes má měna obrat ve výši dvou miliard Eur ročně a zůstává důležitou složkou rozvoje basilejského regionu.

Ovšem v Německu vydal Fyziokratický spolek celonárodní doplňkovou měnu Wära. I ta byla zakázána po té, co se ukázalo, že ji lidé efektivně využívají a ohrožují tak bankovní sektor. Rychlý lokální vzestup ve Schwanenkirchen a dalších místech ukázal, že komplementární měny dokážou dobře řešit situaci tam, kde chybí dostatek oficiální měny ke směně.

V době krize díky neschopnosti a obavám bank nastává problém, že peníze mizí z oběhu. Podnikatelé tak nemají dost peněz na produkci, kterou stejně nemohou prodávat, protože lidé nemají peníze. Na a tento problém nedostatku peněz právě odstraňuje zavedení doplňkových dobropisů, které situaci velmi rychle řeší.

ČT v souvislosti s Řeckem ukázala tuto starou techniku, totiž zavedení paralelní měny k podpoře místní ekonomiky, i v jedné ze svých reportáží. Z nepochopení českých redaktorů byl ovšem výměnný kruh (LETS — local Exchange Trading System) nazván výměnným obchodem. To je ovšem dost zkreslující. LETS totiž funguje na bázi lokální měny, nebo dnes diplomatičtěji řečeno — dobropisů (zatímco lokální či komplementární měna může být soudně napadena, u vydávání dobropisů je to mnohem složitější.)

Geuro jako paralelní — doplňkové peníze, vydávané státem primárně k platbě jeho zaměstnanců mají velmi dobrou šanci stát se první oficiální komplementární měnou. V řeckém případě by pomohla vyřešit především nedostatky v zásobování a v zajištění základních potřeb. Ty je totiž Řecko schopno zajistit vlastními silami, jak ukazují již existující Řecké lokální měny či „bramborové dluhopisy“.

Podobně je to i s dopravní infrastrukturou, kulturou, energetikou a tak dále. Zrychlil by se oběh peněz v Geuru a zvýšená produkce by nakonec měla i přínos pro zvýšení příjmů v Euro.

Po třiceti letech by se tak mohla naplnit vize nedávno zesnulého Richarda Douthwaita, který navrhoval zavedení několika komplementárních měn. Lokální, regionální a globální. Řecko se alespoň na chvíli stalo v některých vizích průkopníkem nové a stabilní ekonomiky, postavené na reálné práci. A takovou ekonomiku bychom potřebovali v EU všichni.