Jak deprivatizovat společnost

Tomáš Tožička

Privatizace veřejných služeb nás zavedla na scestí, které působí škody v hospodářství i na lidských životech. Je třeba racionálně vrátit služby pod veřejnou kontrolu.

Z dosavadních poznatků a studií je zřejmé, že privatizace a privátní vlastnictví veřejných služeb selhává v plnění svých základních povinností. Tedy zajištění veřejné služby ve prospěch obyvatel. Navíc není schopno dobře pečovat o obecné vlastnictví. Proto je nezbytné zajistit, aby veřejné služby byly provozovány pod veřejnou kontrolou ve prospěch společnosti.

Nejprve bychom si měli říci, co vlastně za veřejnou službu považujeme a co již ne. Do veřejných služeb zahrnuji již zmíněnou energetiku, vodohospodářství, zdravotnictví, školství. Na mých přednáškách na toto téma se lidé ptají, zda sem spadají i finanční služby. Domnívám se, že nezbytně ano. Spořitelní, úvěrové a pojišťovací služby jsou nepostradatelné pro rozvoj malého a středního podnikání a i pro rozvoj regionů. A to opět nikdy nebyly schopny zajistit velké finanční domy. Proto také v mnoha zemích již od devatenáctého století vznikaly v Evropě a USA komunální a družstevní banky. Jejich cílem nebyl profit, ale zajištění služeb obyvatelům a místní rozvoj. Tragédii českého diskursu ovšem ukazuje nedovzdělanost současných ekonomů — příkladem je člen vládního NERVu Tomáš Sedláček, který v diskusi s Ilonou Švihlíkovou přiznal, že o existenci komunálních bank nemá tušení. A to přesto, že v době následující po krizi byly často dávány za vzor správného hospodaření, protože je katastrofa privátních bank nepostihla...

Je ovšem třeba si uvědomit technologickou determinaci veřejných služeb. S rozvojem technologií a úrovní jejich ovládání se mění i důležitost veřejné kontroly. S nástupem internetu se mohlo zdát, že komunikace získala svobodu, jako nikdy před tím. Bez tlaku veřejnosti ovšem i zde se institucionální a privátní vlastníci snaží uplatnit svou moc a ovládnout toto médium ve svůj prospěch. Vývoj moderních zdrojů energie umožňuje obrovskou energetickou a tím i politickou nezávislost a proto jsme svědky snah o jejich diskreditaci.

Protože privatizace a oligopolizace veřejných služeb v rukou kapitálu a netransparentních státních institucí vede k soustavnému zhoršování kvality i dostupnosti veřejných služeb, je nezbytné je opět dostat pod veřejnou kontrolu. Veřejná správa a kontrola ovšem neznamená v tomto případě řízení politiky či úředníky — jakkoli může takto fungovat v případě, kdy stát funguje skutečně v zájmu obyvatel a nikoli jen partokraciae a úřednického establishmentu.

Při správě obecného majetku a veřejných služeb se totiž ukazuje, že institucionální vlastník či privátní vlastník se mnohdy zase tak moc neliší. Stát a jeho instituce musí být především garantem toho, že veřejná služba je skutečně provozována k obecnému prospěchu a její nezávislá veřejná správa a kontrola je garantována.

Nástroje deprivatizace

Možností, jak dosáhnout deprivatizace společnosti je mnoho. Podívejme na některé základní.

Základním nástrojem musí být zákonná úprava podmínek provozování veřejné služby. Je třeba legislativně vymezit veřejnou prospěšnost — všeužitečnost — služeb. Tyto zákony musí zajistit, pevné podmínky pro provozování veřejné služby. Tzn. že ji musí ve vymezeném teritoriu provozovat pro všechny, za stejnou cenu pro stejný typ uživatele, zajistit její plnou dostupnost pro každého občana a to za přiměřenou cenu. Musí pečovat o svěřenou infrastrukturu a rozvíjet ji. Outsoursing činností souvisejících s touto službou není možný.

Dalšími kroky by mělo být dosaženo veřejného vlastnictví či kontroly těchto služeb. Vzhledem k tomu, že velká část jich bude zprivatizována, je třeba se s vlastníky dohodnout, zda a za jakých podmínek jsou ochotni přistoupit na realizaci veřejné kontroly nad veřejnými službami. K tomu může dojít buď odprodejem majetku nebo podílu dostatečně velikého k tomu, aby veřejná kontrola a správa byla zajištěna. Mohou však být také stanovené smluvní pravidla veřejné kontroly.

Deprivatizace v tomto kroku tedy může znamenat i to, že privátní společnost bude pod veřejnou kontrolou spravovat majetek a za to se jí dostane nějakého podílu ze zisku, nebo stanovené odměny v případě, že veřejná služba je provozována na společenské náklady — například veřejná doprava v odloučených regionech.

Demokratizace hospodářství

Pokud chceme mluvit o demokracii, je nezbytné hovořit také o demokratizaci hospodářství. Podnikání soukromé, společné, komunální i státní k zajištění svého efektního výkonu a k pokrytí potřeb společenství potřebuje demokratizaci. Společnost nemůže být demokratická, pokud její záležitosti jsou mimo vliv participativního demokratického rozhodování, správy a kontroly.

Konec konců i úspěšné nadnárodní firmy jsou spravovány demokraticky a nehierarchicky. Proto je třeba posilovat zákonodárství, které dává zaměstnancům větší pravomoci podílet se na rozhodování na pracovištích. Tedy přesný opak toho, co sledujeme nyní.

Samozřejmě prvním krokem musí být zvýšení občanské a zaměstnanecké participace ve veřejné správě. Zákon o veřejné správě na to musí pamatovat a využít odzkoušené praxi. Omezit polický vliv na obsazování funkcí. Zavést větší podíl občanů na kontrole a využívat jejich reflexe ke zefektivnění služeb.

U veřejných služeb musí bezezbytku platit, že jejich klienti jsou zastoupeni v kontrolních orgánech. Mohou být například losováni ze zájemců, kteří splní minimální standardy - ukončení základní školy a bezúhonnost. Mohou tam být virilní místa pro klíčové stakeholdery — nevládky, instituce, komory atp.

Je nezbytné decentrální (polycentrická) řízení — to platí pro státní úřady stejně jako pro celoplošné veřejné služby. Není možné, aby se o všem rozhodovalo z centra, jako je Praha, které je naprosto odříznuté od reality života v okolních regionech. Řízení úřadů musí být nezávislé na politice i na nadřízených úřadech, aby nedocházelo k institucionálnímu střetu zájmů.

Příklad železnice

Železnice a její nákladní a ještě více osobní doprava je klasickou ukázkou veřejné služby, která přispěla a přispívá k rozvoji společnosti. Její rozvoj v devatenáctém a dvacátém století byl základním kamenem, který přispěl k rozvoji naší země. Ať již spojením jednotlivých regionů, a horských oblastí s s většími centry, nebo napojení na přístavy, které je pro vnitrozemské státy, jako jsme my, naprosto klíčové.

Nejúspěšnější železniční společností je švýcarskou konfederací řízená OBB, která vznikla znárodněním privátních společností již v roce 1898. Ovšem v mnoha zemích je právě železnice ukázkou toho, jak zde velmi často selhává institucionální (tedy státní) vlastnictví — například u nás, nebo jak širší privátní vlastnictví vede k destrukci — například v UK. Železniční doprava je veřejnou službou, která má mezi svými zaměstnanci nejspíš nejvíce fandů a která disponuje ohromným množstvím nadšenců a přívrženců. Proč tomu tak je, je otázkou spíše pro psychology. Roli zde jistě hraje pevná struktura, nezbytný řád, armádní uspořádání, strojový park i rozsáhlá infrastruktura.

Institucionální vlastnictví železnice neselhává proto, že by řízení nebylo dostatečně podnikatelské, ale protože se až příliš drží zastaralých managerských metod současnosti. Železnice je propojenou sítí a v rámci provozu je také síťově obhospodařována. Proto by bylo lepší využít alespoň částečně síťového managementu (latice organization), který se v tomto případě nabízí. To v podstatě znamená zapojit zaměstnance na nižších úrovních do dalšího rozhodování. Mohli by tak ovlivňovat nejen provoz, ale i hospodaření, zapojovat místní samosprávu a obyvatele do řešení problémů, zlepšovat propagaci a především zvyšovat efektivitu ve prospěch dopravy i finančního výsledku.

V roce 1999 jsem měl tu čest organizovat seminář Revitalizace lokálních železnic prostřednictvím občanských iniciativ. Na Mostecku, kde se nakrátko podařilo díky občanům zachránit provoz na trati Most - Moldava v Krušných horách, se sešli experti na dopravu i občanské svépomocné aktivity z Čech, Německa a Anglie. Vyměňovali jsme si zkušenosti, jak lze propojit městskou a meziměstskou kolejovou dopravu, jak zajistit vyšší dopravní obslužnost atd.

Byl tam i Jindřich Berounský, kterému se podařilo zachránit provoz na několika tratích na Tanvaldsku, kde vytvořil spolu s dalšími obecní sdružení Jizerské dráhy, které zajišťovalo dopravu. Většinu zaměstnanců tvořili bývalí zaměstnanci ČD, kteří dokázali najít úspory i zkvalitnit dopravu. Radikálním způsobem srazili deficitní hospodaření.

České dráhy však požadovaly nehorázně vysoké ceny za pronájem infrastruktury i vozového parku, aniž by se o cokoli z toho jakkoli staraly. To nakonec vedlo k tomu, že JD smlouvu ukončily a vše se vrátilo ke starému.

Participace a subsidiarita

Ukazuje to, že veřejné vlastnictví, které je transparentní a subsidiární, dokáže radikálně zefektivnit veřejnou službu, zatímco privátní a institucionální vlastnictví prosazuje především zájmy svých protagonistů — v privátní sféře managerů (CEOs) - viz energetická společnost ENRON, ve státní a komunální sféře pak zájmy vedoucích úředníků a politiků - ČEZ je nejlepším příkladem.

Nejen komunitaristé, ale i sociální liberálové (levice) a konzervativci (pravice) se ohánějí tím, že lidé nejlépe vědí, co je pro ně dobré. Velmi často to ovšem tvrdí jen tehdy, kdy se jim to hodí a není možné to ověřit. Pokud to myslí upřímně, je nezbytné začít společně hledat politické nástroje, jak lidem vrátit moc nad rozhodováním o nich samých, podíl na plnohodnotném soužití v komunitě a hledání cest k zajištění vlastního důstojného života.

Říkám-li lidé, myslím tím občany, nikoli politicko-úřednickou nomenklaturu a jejich mecenáše z korporací. Tyto skupinky mění politiku již dlouho a bohužel výsledky jsou tristní. Je na čase to změnit.

    Diskuse
    AM
    May 31, 2012 v 7.52
    Vodohospodářství
    V textu bylo zmíněno vodohospodářství jako veřejná služba. Velmi souhlasím. Pár slov, co nás na tomto poli čeká globálně:

    Podle odhadů vědců bude přírůstek obyvatel Afriky vzhledem k porodnosti, místním tradicím atd., činit v tomto století 2 mld (OSN) až 17 miliard lidí (britští vědci z Královské Akademie).
    Jak známo, už teď jsou obrovské regiony v Africe zcela odkázány na dodávky pitné vody a potravin.
    Zároveň je zdokumentováno, že značná část afričanů přemýšlí o emigraci. 60% z nich by šlo do Evropy.

    Příliv stovek milionů Afričanů v krátkém čase jednoho století by ale, upřímně, uvrhl Evropu do chaosu. Probudí se běsi nacionalismu, rasismu, náboženské nesnášenlivosti...

    Na druhou stranu byly nyní v Africe nalezeny obrovské zásoby kvalitní vody. Obrovské, nikoli nekonečné.
    Pro celý svět a pro Evropu je do budoucna nesmírně důležité, aby afričané převzali odpovědnost do svých rukou - tato voda nesmí být vyplýtvána na nesmysly, na zavlažování golfových greenů apod.
    Je nutné s ní šetřit a udržet ji v krajině.

    Bohužel není díky hloubce, ve které je uložena (cca 250m), dostupná pro čerpadla farmářů či obcí.
    K zásobám se dostanou pouze těžaři.
    A já zlatokopům nevěřím ani nos mezi očima, natož že budou tyto zdroje využívány hospodárně a budou pod obecní kontrolou.
    Navíc leží pod územím mnoha států, což situaci dále komplikuje.

    A tak se ptám:
    Stará se někdo v ČR o vodu v Africe?
    Snažíme se přesvědčit EU, potažmo OSN, aby bylo čerpání a využívání této vody pod mezinárodní kontrolou?

    Nebo budeme jen tak čekat, jak to celé dopadne a jak se to vyvrbí?
    P.S. Vlastně ani nevím, proč se na to ptám, když stejně vím, že ta voda bude vyplácaná na nesmysly, na malý hospodářský zázrak, který zmizí, až dojde...
    JH
    May 31, 2012 v 11.39
    Švýcarská železnice
    se jmenuje SBB (Schweizer Bundesbahn), nikoli OBB. Zajímalo by mě, jak jste přišel na to, že je nejúspěšnější na světě, a jak se to vůbec definuje, ale tipuju, že spokojenost lidí nebude majoritní faktor.

    Letos se bude zdražovat skoro o pět procent a asi netřeba říkat, jak jsou z toho všichni šťastní. Není to jediné zdražení za poslední dobu a asi ani poslední. Upozorňuji, že ve Švýcarsku je podstatně menší inflace než v Česku.

    Pro představu: za jednosměrný lístek Zürich -> Chur bez slevy zaplatíte 38 CHF, tedy 810 CZK. Vzdálenost je o něco větší než z Ostravy do Olomouce, a pokud jsem správně hledal, to se dá s ČD dojet za nějakých 110 korun. Ano, ve Švýcarsku jsou vyšší platy, ale nikoliv 8x (tak 5x). Rozdíl pro zpáteční jízdenku je ještě větší, protože ta švýcarská stojí jednoduše dvojnásobek (ani ten ušetřený papír vám nesleví), zatímco v Čechách existují zpáteční slevy, kam moje paměť sahá.

    Ne že by SBB žádné slevové programy nenabízela, ale cestujícím, kteří pendlují jenom z/do práce (na což mám místní abo) a jinak jezdí málo, se žádná nevyplatí.

    Přiznávám, že můj dojem z kvality vlaků ve švýcarsku je obecně vyšší než v česku, s výjimkou mých nedávných jízd s regioJet. Ale ceny vybavení jsou mezinárodní, takže když operujete s několikrát vyšším obratem, jste ve výhodě. Místní kritici za přílišnou drahotou vidí přebujelou zaměstnanost, zbytečně drahé zakázky a takové ty klasické věci. Jenže konkurence není, takže co už. Těm, pro které auto není alternativa (a poplatky za silnice se naštěstí zvyšují ještě více), nezbývá než platit.
    JK
    May 31, 2012 v 14.20
    chybný výchozí předpoklad
    Především je třeba říci, že výchozí předpoklad pana Tožičky o tom, že "z dosavadních poznatků a studií je zřejmé, že privatizace a privátní vlastnictví veřejných služeb selhává v plnění svých základních povinností" je neobhajitelná a ve zjevném rozporu s každodenní zkušeností. Kdo kdy cestoval Regiojetem nebo autobusem Student Agency, dá mi za pravdu. Ale taky ten, kdo byl kdy u soukromého zubního lékaře a vzpomene si, jak to vypadalo za bolševika. Přes veškeré skuhrání je je české zdravotnictví v nepoměrně lepším stavu, než bylo v době, kdy bylo stoprocentně státní (a než mne ukamenujete, podívejte se na statistiky průměrné doby dožití, dostupnost léků, úspěšnost léčby akutních srdečních příhod, onkologické péče - to vše je v objektivních číslech dramaticky lepší, a je to z velké části privatizací a aspoň částečným zavedením tržních principů).
    Navíc, pan Tožička píše "veřejné", ale myslí "státní". Já mám v tento stát hluboikou nedůvěru, a svého autobusového dopravce (a už vůbec ne svou spořitelnu !) bych žádnému Rathovi ani Dalíkovi zpátky nedával.
    TT
    May 31, 2012 v 14.49
    SBB a zubař
    SBB přepraví dvakrát více než ČD, o třetinu více než Amtrak, a téměř jednu třetinu pasažérů přepravených DB. Co už lze považovat za úspěch? To, že by lidé nejraději jezdili zadarmo, je nezpochybnitelné.

    Pokud jde o RegioJet, který provozuje jednu trať, nepovažuji ho za zázrak. Expres ČD s jídelákem mi je sympatičtější. Ovšem ČD je neefektivní státní oligopol, který je protkán korupcí a politickými zájmy - podobně jako ČEZ.

    Pokud jde o zubaře je to klasická ukázka selhání soukromého sektoru. Je to vidět na kvalitě zubů CELÉ populace, ne těch, kteří si to mohou dovolit. Pro středně příjmové rodiny s více dětmi je zubařská péče takřka nedostupný luxus.

    Pokud někdo chce něco kritizovat, měl by se naučit číst psaný text. To, že se to neučí ani na humanitních, natož pak na technických školách není omluvou!

    V článku rozlišuji vlastnictví pod veřejnou kontrolou a institucionální či privátní. Říkám, že mezi státem a privátem není mnohdy rozdíl ve špatné správě. Řešení - na základě zkušeností - vidím ve veřejné kontrole. A ta, jak opět píši v článku - opět na základě zkušeností, je možná ve státních i privátních firmách. Je ještě ovšem možné družstevní vlastnictví, či akciové vlastnictví zaměstnanců.
    May 31, 2012 v 19.14
    Nezlobte se pane Konvalinko, ale při čtení vašeho posledního příspěvku jsem se s chutí zasmál a to jsem dnes měl těžký den. Díky! Argumenty jako "Ale taky ten, kdo byl kdy u soukromého zubního lékaře a vzpomene si, jak to vypadalo za bolševika", jsou stejně srandovní, jako když za bývalého režimu někdo tvrdil, že socialismus je lepší, než kapitalismus, protože v něm už lidé neumírají na černý kašel. Bylo by s podivem, kdyby se rozvoj lékařské péče při neustálém vývoji vědy nezlepšoval, v roce 1989 byl v tzv. socialismu jistě lepší, než v roce 1966, to jistě uznáte sám. Což ovšem neštymuje s vaším tvrzením, že je to zásluhou privatize, nebo tržních principů, ne? Ale nesporně zásluha tržních principů je to, že v USA je lékařská péče extrémně nákladná a přitom nepříliš kvalitní - http://blisty.cz/art/37930.html. Co týče těch soukromých zubařů, zkuste otevřít v Praze zubařskou ambulanci s vybavením z roku 1989 a se stejnou kvalitou zubařů, která by spravovala zuby za třicetikorunový poplatek a uvidíte frontu přes celou Prahu. Ono totiž při té vaší opěvované soukromé zubařské péči je čím dál více lidí s otřesným chrupem, protože na tak drahé ošetření nemají peníze viz - http://www.alfadent.cz/cenik/. Jsem rád, že vás míjejí starosti většiny populace a přeji vám to z celého srdce. Aspoň se můžu pobavit vaším pohledem, který není zase až ta daleko od známého "Když nemají chléb, ať jedí koláče!".
    slušelo by se dodat, že SBB operuje i část MHD v Zurichu a Basileji, ale jako odpověď to stačí.

    Bagatelizovat nespokojenost cestujících s výší cen mi ale vzhledem k vašemu odmítání privátních poskytovatelů přijde jako podivně schizofrenní postoj. Já myslel, že o tohle vám jde - aby byla služba cenově dostupná široké veřejnosti. Nebo nevadí, že to bude drahé, hlavně když se na tom nenapakuje žádný kapitalistický zmetek?

    "Říkám, že mezi státem a privátem není mnohdy rozdíl ve špatné správě. Řešení - na základě zkušeností - vidím ve veřejné kontrole. A ta, jak opět píši v článku - opět na základě zkušeností, je možná ve státních i privátních firmách. Je ještě ovšem možné družstevní vlastnictví, či akciové vlastnictví zaměstnanců."

    Ano, to všechno je pravda. Chybí vám tam ale jedna možnost, a sice že pokud je privátní firma v konkurenčním prostředí, nic z toho není nutné, protože špatně spravovanou firmu konkurence jednoduše převálcuje a přijde na buben.

    Řeknu to jinak: pro veřejnost je *mnohem* jednodušší volit mezi nabídkami tu nejkvalitnější, než se v rámci "veřejné kontroly" zabývat nějakými auditními zprávami.
    Když nemáte srovnání, nedokážete jednoduše říct, zda je cena služby přiměřená nebo ne. To vyžaduje určitou analýzu nákladů a na to stejně přesahuje ochotu či možnosti většiny veřejnosti.
    JH
    May 31, 2012 v 23.36
    Panu Ševčíkovi
    "Co týče těch soukromých zubařů, zkuste otevřít v Praze zubařskou ambulanci s vybavením z roku 1989 a se stejnou kvalitou zubařů, která by spravovala zuby za třicetikorunový poplatek a uvidíte frontu přes celou Prahu."

    A takové už nejsou? Já myslím, že jsem přesně k takové zubařce v Praze chodil, než jsme se přestěhovali do Švýcarska. A už tam nikdy nepůjdu. Můj místní zubař prohlásil, že tolik zmršených plomb pohromadě ještě nikdy neviděl (a ujistil mě, že kaz pod plombou je chyba zubaře) a rovněž mi doporučil, abych se své někdejší pražské zubařce vyhýbal obloukem. Prohlásil, že mi spraví i pravou dolní šestku, se kterou jsem měl v Praze skoro permanentní problémy dva roky a když se pod ní dva měsíce před naším stěhováním udělala píštěl, zubařka mi řekla, že se to musí vytrhnout. Asi dobře, že jsem to neudělal, protože můj nový zubař ji spravil (a dost se přitom nadřel) a zatím drží (klepám na stůl). Sice se mi nad výsledným účtem (normální pojištění se na zubaře nevztahuje a to připojištění mi nepřijde moc výhodné) protočily panenky (~1.5-měsíční nájem), ale pokud to vydrží, určitě to nebyly vyhozené peníze.
    June 1, 2012 v 5.25
    Když už jsme u toho zubaře
    Za prvé - nelze s jistotou tvrdit, že co je dražší, musí být i lepší. To musí pacient bohužel vyzkoušet na sobě a někdy to může trvat dost dlouho. Za druhé - není zavedení tržních principů do jiných oblastí, než je výměna zboží, vlastně legalizovanou korupcí? (dřív lidi dávali lékařům úplatky) Anebo ještě jinak: není korupce vlastně normálním podnikáním, akorát (zatím) nezákonným? Zákony nejsou neměnné. Někdy se stává i to, že něco, co bylo dříve potíráno, se jednoduše legalizuje, protože zákon byl stejně neúčinný (třeba alkohol). Kdo vlastně má právo stanovovat hranici mezi tím, které podnikání je legální a které ne. "Demokraticky" zvolení politici? Ono to bohužel v "demokracii" našeho typu neplatí, že "hlas lidu je hlas boží". Nebo je ten hlas příliš slabý. Občané mají právo to stanovovat, jenže museli by to být uvědomělí občané. A museli by klást silný odpor šíření a prohlubování tržního principu. Zatím nám hrozí spíše to zavádění trhu do všech sfér, čili legalizování korupce. Tržní princip se nezastaví před ničím. Ani před demokracií ne.
    June 1, 2012 v 7.51
    Mě se pane Hájku podařilo najít u nás, na znojemsku, zubařku, která ošetřuje zuby za onen 30korunový poplatek, samozřejmě zubní náhrady si musíte platit navíc, ty se hradí zubním laboratořím. Vybavení její ordinace je stejné jako před 25-30 lety. Před tím jsme /hlavně družka, já mám zuby dědičně OK/ jezdili k vámi vyzdvihovaným porevolučním zubařům. Výsledkem bylo, že naše stávající zubařka musela družce kompletně celý chrup dát do pořádku, což zvládla v rekordně krátké době. Přitom jsme jejím předchůdcům zaplatitli mnohatisícové částky a protože se chovali správně tržně, tak dokázali opravu zubů natáhnout na velmi dlouhou dobu, což bych nikomu nepřál. A to jejich práce, opět tržně, nic nevydržela, takže pokud bychom nenašli onu výše zmiňovanou zubařku, tak tam vozíme peníze za mizernou práci pořád. Výše ceny lékařského úkonu určitě není úměrná jeho kvalitě. Pokud se mají lékaři chovat tržně, tak by si měli pacienty udržet co nejdéle, aby z nich měli zisk, když je vyléčí hned, jsou sami proti sobě. Je to dáno parametry jejich odměňování.
    Co se týká vašeho tvrzení "že pokud je privátní firma v konkurenčním prostředí, nic z toho není nutné, protože špatně spravovanou firmu konkurence jednoduše převálcuje a přijde na buben." pobavil jste mě více, než pan Konvalinka. Takováto tvrzení mívaly úspěch v 90tých letech, v době, kdy lidé věřili bajkám o tom, že důchodci budou každý rok jezdit k moři za dividendy z kuponové privatizace. Konkurence převálcovávají přece firmy hlavně z jiných důvodů, nejdál u nás dojde ten, kdo se poslední pozvrací. A kdyby platilo " pro veřejnost je *mnohem* jednodušší volit mezi nabídkami tu nejkvalitnější, než se v rámci "veřejné kontroly" zabývat nějakými auditními zprávami.", tak by u nás nebyly nejdražší a zároveň nejhorší dálnice v Evropě, tunely Blanka a nekonečně mnoho dalších "tunelů" při státních zakázkách. Nepište mi prosím o tom, že tohle se dá vyřešit, protože menší práci a riziko by vám přinesla vámi zavrhovaná analýza nákladů.
    + Další komentáře