V uplynulém týdnu se na mém stole sešly dva časopisy, které mají stejné hlavní téma. Jak v Sedmé generaci, tak v německém čtvrtletníku Junge Kirche se jako zvlášť aktuální jeví décroissance. Nesouvisí to, jak by si někdo nezasvěcený mohl myslet, s typickou francouzskou snídaní, ale jde o ekonomicko-politický koncept, pro který nemáme zatím vhodné české slovo. Možná by to vystihly úbytě, ale ty už jsou obsazené. Décroissance nebo anglicky degrowth je prostě opak růstu, tedy umenšování, rozumí se ekonomické.

Zasvěceně, jako obvykle, popisuje Naďa Johanisová v 7G historii hnutí a pojmu, který používá už i prezident Sarkozy, člověk s neobyčejně vyvinutým citem pro právě vanoucí větry. Dokládá, že ekonomický růst, jak mu obvykle rozumíme, nemůže pokračovat donekonečna, protože i jednoprocentní nárůst množství výrobků a služeb je exponenciální, zdvojnásobí se každých 72 let. Zároveň vysvětluje, že zastavení růstu nemusí nezbytně znamenat zhoršení kvality života, vlastně je to naopak — pokračující růst vede k problémům včetně nespravedlivě rozdělovaného bohatství. Zastánci décroissance jsou přesvědčeni, že napomáhají prohlubování radosti ze života, a proto má jejich časopis podtitul Le Journal de la Joie de Vivre.