Městu Svitavy se říkalo západomoravský Manchester. Obrovské textilní továrny tu dodnes stojí v samém středu města, jedna z nich je přebudována s podporou EU na kulturní a společenské centrum (s restaurací, knihovnou, divadelním sálem, mnoha klubovnami a učebnami, připojenými na internet a poskytujícími zázemí městskému spolkovému i společenskému životu. Koná se tu národní přehlídka divadla hraného dětmi Dětská scéna a krajská přehlídka amatérského divadla Fanda, ta mě ostatně do Svitav přivedla). Kulturně společenský dům se jmenuje Fabrika a patří dnes spolu s několika kostely a starou radnicí k dominantám města.

Svitavy jsou vůbec kulturní město, působí tady nejrůznější amatérské soubory, některé z nich už legendární, je tu dramatická školička, jejíž žáci vynikají na národních přehlídkách a soutěžích, a to mluvím jenom o divadle, jehož prostředí trochu znám, ale koná se tu i celostátní soutěž a výstava amatérské fotografie, Porta a další akce — nechci jen vyjmenovávat bez znalosti věci. Stále tu normálně funguje kino, mají zde divadelní předplatné s dobrým programem.

Svitavské náměstí je rozlehlé, lemované podloubím, dlouhé půl kilometru, malebné. V podloubí se prodává vesměs textil a levné boty, jsou tu dvě pekárny, trafika a prodejna zeleniny (bídná), papírnictví a nějaké čaje a tak, ale množství obchodů s nekvalitním textilem východní provenience nebo přímo second handů je  zarážející. Čtenář neznalý poměrů v České republice by se mohl podivit, proč by mělo být v „západomoravském Manchesteru“ divné, že se na náměstí všude prodává textilní zboží. Znalec poměrů si domyslí, že textilní průmysl ve Svitavách v současné době už neexistuje, podobně, jako neexistuje v Aši, v Liberci nebo ve Varnsdorfu.