Rok 2012 byl pokračováním nedobré ekonomické a sociální situace v České republice. Vývoj HDP byl ve všech kvartálech záporný a stupňoval se včetně I. čtvrtletí roku 2013 (-0,4, -1,1—1,5, -1,7, -2,2).

Nejde zdaleka jen o to, že vláda aplikovala příliš silnou fiskální restrikci, kterou srazila především spotřebu domácností srovnatelným způsobem jako je tomu u zemí postižených dluhovou krizí. Propad spotřeby domácností -3,5% nemá v historii české ekonomiky obdoby. Jde také o to, že tento cíl „fiskální konsolidace“ je nadřazen ostatní cílům hospodářské politiky, resp. tyto cíle de facto zcela absentují. Obvykle se pouze hovoří o důležitosti zahraničního obchodu, aniž by byl ovšem plně chápán jeho skutečný národohospodářský přínos.

V roce 2012 se také bezprecedentně zvýšila inflace, dosáhla 3,3 %. Největší cenové nárůsty postihly sociálně citlivé kategorie — potraviny, energie, bydlení. Nárůst byl tak silný, že část poptávky odvedl na zahraničí, kde je řada nezbytných statků levnější a často má i vyšší kvalitu. Vysoká inflace způsobila rovněž značné znehodnocování vkladů.