Často slyšíme, že dnešní společnost není soudržná, že se každý stará o sebe a stěžuje si, jak nic nefunguje. Výběr povolání nám často určuje předpoklad, jestli nás „to“ uživí, jsme nabádáni hlavně znát svou cenu, nedřít zadarmo a myslet na vlastní prospěch. Kdo tuhle hru nechce hrát, vyslouží si často nálepku hloupého, v lepším případě příliš dobrosrdečného, měkkého a idealistického.

Neuvěřitelný Todmorden

Poslední dobou však přibývá těch, kteří se navzdory těmto dobovým znamením rozhodnou, že v tomhle už nejedou. Že chtějí tvořit smysluplné věci a mít z toho potěšení. Například obyvatelé desetitisícového anglického městečka Todmorden nedaleko Manchesteru.

V minulosti proslulo textilní výrobou, poslední dobou se ale potýká s ekonomickou krizí, vysokou nezaměstnaností a odlivem obyvatel. Až potud nic neobvyklého, takový popis by seděl i na mnoho českých měst. Ovšem místní nehodlali sedět s rukama v klíně.

Před více než pěti lety dalo padesát z nich hlavy dohromady a přemýšleli, jaká činost by jim oživila skleslou náladu a zároveň oslovila co nejvíce lidí. Jsme závislí na dovozu potravin? Nemáme práci? Sousedské vztahy a soudržnost nestojí za moc?

Co jiného spojuje lidi lépe než jídlo! Aby se mohli zapojit opravdu všichni, mělo by být dostupné zadarmo. A tak v následujících týdnech vzali motyky a rýče a pustili se do obdělávání zelených ploch ve městě.

U zrodu projektu, který dostal název Incredible edible (neuvěřitelné jedlé), stojí dvě ženy — Pamela Warhurst a Mary Clear. Jejich nápad se bleskově ujal jak u místních obyvatel, tak v dalších městech v Británii i v zahraničí.

Během několika let se ve Todmordenu dokonce rozvinula „neuvěřitelná“ turistika: prohlédnout barevné městečko si přijíždějí nejen osamělí zvědaví cestovatelé, ale i celé zájezdy. Ochotně a nadšeně je provází Estelle Brown, která má na starosti komunikaci s návštěvníky i médii. Činorodí obyvatelé přilákali i prince Charlese, který město navštívil v roce 2010 a vyjádřil podobným projektům podporu.

Ze zpětného pohledu to vypadá, že mnoho lidí napříč státy už je na kooperativní způsob myšlení a tvoření nastavených, a stačilo tudíž, aby mezi nimi přeskočila jiskra. K nápadu se totiž rychle připojily desítky zemí po celém světě, včetně metropolí, jako je Londýn; největšímu ohlasu se těší ve Francii, kde od loňského roku vznikly podobné skupiny v desítkách měst a vesnic.

Do vytváření jedlého města se nedávno pustili také v Bratislavě. Akce v podobném duchu najdeme už i u nás pod názvem partyzánské zahradničení (guerilla gardening, viz článek Ktož sú boží zahradníci v 7.G 2/2009) nebo komunitní zahrady a přibývá jich jako hub po dešti.