Sedmá generace uzavřela svůj dvaadvacátý ročník číslem, které se věnuje základnímu ekologickému problému dneška: změnám klimatu. Přesněji řečeno, redakce se pokouší nalézt odpověď na otázku, proč navzdory skutečnosti, že problém je nesporný a jeho naléhavost se prohlubuje, ustupuje z ohniska pozornosti a veřejná debata o něm spíše slábne.

V základním článku čísla Vlažné debaty o horké budoucnosti se tím zabývají Vojtěch Pelikán a Zuzana Vlasatá. V textu, který sympaticky hledí za obzor krotkých metod, k nimž se v poslední dekádě uchýlilo tuzemské ekolgické hnutí píší o paradoxním důsledku kodaňské konference: „Desítky tisíc aktivistů, kteří se na ni sjely, prošly společnou deziluzí. Na jejím základě dospěla poměrně značná z nich k přesvědčení, že, co si neuděláme sami, to za nás politici rozhodně nedoženou. Vyhodnotili, že větší smysl než lobbing má za současných podmínek občanský tlak a přímé kolektivní akce.“