Rozhovor s aktivistou Sea Shepherd Sidem Thomasem: V naší DNA je gen soucitu
Tereza ŠimůnkováSid Thomas vyšel z britského hnutí za práva zvířat, kde se krom jiného podílel na dlouholetém a nakonec úspěšném hnutí za zákaz lovů na lišku. Dnes se působí v organizaci Sea Shepcherd, v níž se zapojuje i do přímých akcích bránících lovu velryb.
Organizátorům letošního Vegetariánského dne v pražském Toulcově dvoře se povedl kardinální úlovek: jejich pozvání přijal Sid Thomas (* 1951), britský aktivista radikální ochranářské organizace Sea Shepherd, se kterou celou loňskou zimu v antarktických vodách v přímých akcích bránil japonským velrybářům v lovu velryb.
Jaký byl váš osobní úkol?
Jsem strojař a měl jsem na starosti techniku na naší vlajkové lodi Steve Irwin. Ale než jsme vypluli, strávil jsem dva měsíce manuální dřinou na jiné naší lodi Bob Barker. To je tanker, mimochodem paradoxně dřív sloužil norským velrybářům, jehož gigantické nádrže bylo před misí potřeba ručně vyčistit…
Takže jsem svůj přesun na Steva Irwina přivítal s opravdovým potěšením; a pak jsme zvedli kotvy. Nejdřív jsme pluli na sever, abychom uprostřed Pacifiku vyzvedli našeho kapitána Paula Watsona, a s ním na palubě jsme zamířili na jih k Novému Zélandu. Po několika týdnech plavby jsme spatřili první ledovec. A pak další. A další…
Proti nám se z vody vynořovaly ledovce všech myslitelných tvarů, všech velikostí… opravdu berou dech. Myslím, že na světě nic tak úžasného jako ledovcová krajina neexistuje. A pak jsem uviděl svoji první velrybu. Byl jsem odhodlaný udělat všechno pro to, aby je velrybáři nedostali, a podobně to cítila celá posádka. To ale vyžadovalo jeden malý detail: najít Japonce.
Jak se hledá velrybářská loď na území o tisících čtverečních kilometrů?
Co byste tak řekla? Těžko! To území je skutečně obrovské. Naše čtyři lodě ho propátrávaly celé týdny, než jsme konečně objevili japonskou harpunářskou loď, jak se plaví asi míli od nás. Hurá, fajn, ale to nestačilo: museli jsme najít tovární loď Nisshin Maru, která velryby zpracovává.
Jenomže harpunáři Nisshin Maru samozřejmě varovali, takže jsme se honili v nekonečném ledovém oceánu jako kočka s myší. Ale nakonec jsme je přece jen vypátrali. Japonci měli celkem tři harpunářské lodě, tuhle mateřskou loď, bezpečnostní loď a jeden tanker. A právě na ten jsme se soustředili v rámci jednoduché logiky: když nenatankují, nebudou mít palivo na plavbu. Když nevyplují, nebudou zabíjet. Rozhodli jsme se nedovolit jim natankovat.
Viděla jsem na YouTube ve Whale Wars, sérii o vaší činnosti, kterou vysílá Animal Planet, že si to velrybáři nenechali líbit. Třikrát větší tovární loď vás přitlačila na tanker a vypadalo to, že vás prostě rozmáčkne. Bál jste se?
Důvěřoval jsem kapitánovi a kolegům... Ale pak slyšíte Japonce ve vysílačce a víte, že to myslí vážně.
Před třemi lety během jiné operace velrybáři doslova rozřízli vejpůl náš katamaran, prostě přes něj přejeli, jako když tank přejede autíčko. Málem utopili pět lidí. Tak člověk přemýšlí, kam až zajdou tentokrát...
2) "Víte, v Antarktidě je taky dost zima, takže když vypadnete z lodi do vody, celkem není co řešit… "
ad1) Možná je to jen nešikovně napsané, nebo přeložené, ale vyznívá to jako by vegetariáni byli důvěryhodnější lidé. I Hitler byl vegetarián.
ad2) Při jeho věku a činnosti nechápu, že neví o existenci ochranných obleků, které zajišťují přežití i ve studené vodě. Každý severský rybář je zná a používá. Takže frajeří, nebo je moula ?
A také se mi nelíbí kvantum prázdných řádků v příspěvku pana Kuchejdy.
Obsahově je článek zajímavý, reakce pana Kuchejdy celkem věcná, ale ta forma, ta forma.