Jeden náš kamarád říká, že člověk by měl být alespoň jednou za rok na pořádné demonstraci. Sehnat skupinku lidí z České republiky, která by chtěla jet vyjádřit svůj nesouhlas s podobou jednání o řešení klimatické změny v sobotu 16. listopadu do Varšavy však nebylo jednoduché. Hovořit o malé velikosti českého aktivistického rybníku a termínovém krytí s tuzemskou velkou demonstrací (o stejném víkendu proběhla v Praze důležitá blokáda neonacistického pochodu) by nemělo být na místě. 

Jakoby o Summitu OSN COP19 ani nikdo nevěděl, zprávy v nejen českých médiích se spokojily s informativní tezí, že summit je. O zhruba dvou tisících ekologických aktivistech, kteří přijeli s nekonečnými zlobbovanými jednáními vysoké diplomacie vyjádřit svůj nesouhlas, jste se mohli dozvědět až po události a snad pouze z fotorelace v polském levicovém deníku Krytyka Polityczna.

K málokomu se dostaly i mobilizující zprávy o filipínském delegátu Naderevu Saño držícímu po dobu konference třináct dní protestní hladovku za prosazení dostatečně ambiciózní klimatické rezoluce. Reálné dopady klimatické změny v tajfunu Haian nedaly zřejmě Sañovi možnost držet se konvenčních prostředků diplomacie.

Nakonec i z poněkud roztříštěných informací od organizátorů pochodu se dalo očekávat, že Kodaň 2009 se opakovat nebude. Na Pochod za klimatickou a sociální spravedlnost jsme tak vyrazili v počtu tří lidí!

Průvod organizovaný klimatickou koalicí, belgickým Hnutím za sociální a klimatickou spravedlnost a polskou Fundacja Strefa Zeleni, začínal ve dvě hodiny odpoledne před impozantní stavbou Paláce kultury. Významnou část protestu tvořili účastníci organizované jízdy vlakem z Bruselu, kterých bylo zhruba sedm set.