Dialektika Muchovy epopeje

Jan Miessler

Umělecké dílo získává urputným sporem další dimenzi a zároveň k nám po dlouhých desetiletích mlčení promlouvá. A co říká?

Dění kolem Muchových pláten v Moravském Krumlově potvrzuje zásadu, že protivy se přitahují. Tentokrát jde o žánr. Účastníci tahanice o epopej sami nepředvádějí nic epopejního, je to spíš takový hodně ujetý sitcom, který ale představuje vzhledem k Muchovým obrazům potřebnou dialektickou antitezi. Pan malíř si to totiž za první republiky maloval moc růžově, a na to je třeba nejen poukázat, to je třeba i v praxi demonstrovat.

Umělecké dílo tím získává další dimenzi a zároveň k nám po dlouhých desetiletích mlčení promlouvá. A co říká? Že bychom se měli namísto neustálého hledání podstaty české politiky zaměřit spíše na její estetickou stránku, jež se snaží tvůrčím způsobem navázat na dědictví Haška, Formana z filmu Hoří, má panenko nebo na Homolkovskou trilogii? Anebo naopak, že bychom jak za Muchovou epopejí, tak za politikařením kolem ní měli hledat nějaký náš společný národní jmenovatel, esenci našeho společného slovanského češství, zahrnující velikost i malost? V této souvislosti je třeba nezapomínat na osu sporu pražské centrum versus moravská periferie, která poměrně nečekaně vstala z mrtvých a která sama představuje východisko pro další a další analytické perspektivy.

×
Diskuse
HH
October 12, 2010 v 7.03
krásné, trefné, díky :-)
LV
October 12, 2010 v 22.08
No, nevím.
Ano, jako ze Stroupežnického Našich furiantů to asi je. Jen místo erárního kožichu a pár krejcarů týdně jde o mnohem víc a to nevyčíslitelně. Nevím, jak ten trapný spor vypadá z pražské perspektivy, z výše poněkud krasodušné filipy usuzuji, že srandovně. Pisatel se jenom hodně mýlí ve svém dojmu, že se sporu občané neúčastní. Vždycky se sporů účastní jen malá hrstka, ostatní to zpovzdálí šklebivě sledují. Až na občanské a jiné války... Osud SE byl již jednou v rukou několika málo občanů, kteří se rozhodli - přes lhostejnost většiny - plátna zachránit a s podporou vedení Jm kraje (a také KV KSČ - světe div se), pro ně našli místo v Moravském Krumlově. A zde péčí jiných několika občanů plátna 50 let udržovali. Dnešní většina krumlováků si je - narozdíl od většiny obyvatel Prahy - dobře vědoma ceny SE a přál bych Praze podobně angažované a nelhostejné občany, jako má dnes Moravský Krumlov. Radnice jedná sice ze vzdálenějšího hlediska komicky, ale jedná tak v souladu s většinovým míněním a pod přímým tlakem občanů, kteří jsou ochotni bránit plátna před odvozem i třeba vlastním tělem (takových je několik desítek). Jednání zřejmě komické. Pro mne moc ne. Nabízím jinou úvahu: nepřihlížíme lhostejně totálnímu rozpadu české obce?