Eurobillboard — reklamní firma s kulturou mafie
Martin PikousAč jsou billboardy v českém prostředí omezovány od roku 2012, mnohde visí dosud. Nelegálně. Jak je to možné? Jednoduše. Provozovatelé reklamy nerespektují pravidla a nebojí se ani zastrašovat. Důkazem je nedávná agrese na jihu Čech.
České silnice dál lemují nelegální billboardy. Jejich umístění v tzv. ochranném pásmu dálnic a silnic I. třídy přitom především z důvodu bezpečnosti zakazuje už zákon z roku 2012. Od této doby proto v těchto místech skutečně nebyl povolený žádný nový billboard. V roce 2017 pak měly zmizet i ty dříve umístěné. U silnic nižších tříd reklamní nosiče stát mohou, ovšem jen s patřičným povolením. Provozovatelé venkovní reklamy se zákazu samozřejmě bránili a spor skončil až u ústavního soudu.
Řada provozovatelů ale místo právních nástrojů zvolila jinou, v České republice bohužel mnohem účinnější cestu. Začali jednoduše zákaz ignorovat a doslova před očima státních orgánů i samospráv se rozhodli reklamu na těchto nelegálně umístěných plochách provozovat dál.
Po dlouhém váhání, během něhož reklamní podnikatelé samozřejmě vydělávali nemalé peníze, začaly úřady přece jen reagovat. Řada velkých reklamních společností reklamní stavby následně odstranila, zpravidla však až na základě individuálních správních rozhodnutí a nezřídka na podnět ze strany veřejnosti. Stát i tak dostával pomalu navrch.
Noví hráči
Co se ale nestalo? Okolí silnic ovládli noví hráči, jejichž kvalifikací a konkurenční výhodou je výhradně ještě okázalejší nerespektování práva. Nekorunovaným králem této nelegální venkovní reklamy je společnost Eurobillboard, rodinný podnik jihočeského podnikatele Antona Fischera, jenž však kvůli soudnímu zákazu činnosti příznačně z důvodu finančních podvodů a vydírání přepsal před rokem spletitou strukturu navzájem propojených firem na syna Olivera a jeho obchodní partnery.
Eurobillboard na svých webových stránkách nabízí inzerci na stovkách billboardů po celé republice, nejvíce na domácí půdě v jižních Čechách. Billboardy jsou umístěny bez patřičného povolení silničního správního úřadu, v zastavěném území obce pak bez stavebního povolení a v případě pozemku státu, kraje nebo obce pak bez nájemní smlouvy.
I těm, kteří se nelegální reklamy zastávají coby údajně nutné formy podpory podnikání, musí vadit, že společnost nezaplatí na veřejných pozemcích ani korunu na nájemném. Takový postup nejen okrádá veřejné rozpočty, ale křiví celý trh s reklamou. Je proto mimochodem s podivem, že se proti těmto praktikám hlasitěji neozývají etablované reklamní společnosti.
Obcházení zákona je zkrátka bez nadsázky základním pilířem business modelu holdingu Eurobillboard. Ještě lépe to vykreslují postupy společnosti v momentech, kdy úřady začnou konat. Společnost pak tvrdí, že reklamní nosiče nevlastní ona, ale jiné společnosti napsané na tzv. bílé koně. Při zabavení nosičů ale měla v několika případech společnost tu drzost žádat jejich vrácení.
Jindy zase vlastník reklamního zařízení po výzvě úřadu k jejímu odstranění přesunul nosič jen o pár metrů dál na jiný pozemek, aby celý proces začal nanovo. A když dojdou právní kličky? Nastoupí prachsprosté zastrašování. Své o tom vědí úředníci, politici i aktivisté, kteří na nelegální plochy upozorňují.
Noví vyděrači
V posledních týdnech na sebe Fischer upozornil vydíráním mladého aktivisty Tomáše Holuba z jihočeského Lišova a jeho matky, jimž nechal před dům přistavit nelichotivý billboard s jejich fotografiemi a hesly o „udavačích“. Na řadu úřadů pak přišla od neznámých autorů falešná udání na Tomáše a lidi z jeho okolí.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré, a tak i Fischerova akce vyvolala reakci. Ať už ve formě řady novinových článků a reportáží, nebo v podobě usnesení zastupitelů Českých Budějovic a Jihočeského kraje. Překročení i zbývajících morálních mantinelů zvedlo ze židle evidentně i ty, kterým bylo téma doposud lhostejné. Nakolik skončí jen u proklamací, ale teprve uvidíme.
Úřadům hraje do karet poslední novela zákona o pozemních komunikacích, která by měla od nového roku proces odstraňování billboardů z okolí silnic usnadnit. Zákon se bohužel netýká staveb v intravilánu obcí, i zde však současná legislativa nabízí hned několik cest, jak se domoci odstranění nelegálních reklamních staveb.
Zcela jistě ale ještě není vyhráno, boj proti nelegální reklamě je teprve na začátku a její provozovatelé jistě najdou další způsoby, jak zákony dál obcházet. V sázce už ale po útoku na Tomáše Holuba není jen kvalita veřejného prostoru nebo bezpečnost, ale sama důvěra společnosti ve vládu práva a rovné podmínky.