Bylo jich padesát. Stát bydlení nezajímá, a tak o jeho „pomoc“ nikdo nestojí
Gaby KhazalováPadesát. Tolik lidí požádalo od jara do podzimu o odklad nájmu kvůli covidu. Kdo všechno se mohl octnout v problémech a proč se o to stát nestará?
Když členové zvláštní sněmovní komise, která hodnotila účinnost vládní pomoci během jarní vlny pandemie, dostali na konci léta na stůl ministerské podklady, museli se ušklíbnout. O odklad nájemného, institut, který na jaře vyvolal tolik sporů, požádalo pouze padesát lidí z celé České republiky. Závěr komise tak není nijak překvapivý: opatření se neosvědčilo.
Opravdu pandemie dostala do problémů s bydlením pouze pět desítek domácností? A pokud jich bylo více, proč pomoc nikdo další nevyužil? To jsou otázky, které by si zřejmě měla politická reprezentace klást — zvlášť, když se na jaře tak ostře debatovalo o tom, zda vůbec lidem žijícím v nájmu podat pomocnou ruku a případně jak.
Stát si otázku, kolik lidí nezvládá platit nájem, vůbec nepoložil
Debata se ovšem nekonala. Příslušné úřady se spokojily s jednoduchou odpovědí: „Jsme velice rádi, že mezi pronajímateli a nájemci zafungovala solidarita, a i v této tíživé situaci se dokázali domluvit. Pronajímatelé dokázali pochopit možný výpadek příjmů svých nájemníků a zákon zde zafungoval opravdu jen jako jakási záchranná síť. Pronajímatelům patří velký dík,“ pokusila se objasnit číslo padesát mluvčí Ministerstva pro místní rozvoj.
Její slova potvrdila i mluvčí Úřadu práce, který žádosti evidoval. Právě ten přitom do médií uvedl, že se do problémů s placením nájmu dostalo podle odhadu sedm tisíc lidí. Jak k číslu dospěl a proč o odklad požádalo pouze padesát z nich, tedy méně než jedno procento?
„Byly to naše původní výpočty, které nemohly zahrnout zásadní neznámou, a to jaké bude chování pronajímatelů k nájemcům bytů. Zda budou ochotni dohodnout se s nájemníky na odkladu platby nájmu, nebo nebudou. Nakonec se ukázalo, že v první vlně koronavirové krize se vzedmula již zmiňovaná vlna solidarity a dohoda byla častější nežli nedohoda,“ uvedla mluvčí Úřadu práce Kateřina Beránková pro Deník Referendum.
Oba úřady nabídly tedy přímočaré vysvětlení: pronajímatelé byli shovívaví, proto nájemci nebyli nuceni využít oficiální žádost o odklad. Nutno přitom poznamenat, že zájmová sdružení, která pronajímatele zastupují, na jaře proti speciálnímu zákonu o odkladu nájemného brojila. Stěžovala si zejména na to, že pronajímatelé nemohou nést za své nájemníky břemeno, že mají sami mnohdy byty zatížené hypotékami, které musejí splácet.
Že by tedy nájemníkům najednou sami od sebe umožnili dlužit? Těžko říct. Tu nejzákladnější otázku — tedy kolik domácností se navzdory dávkovému systému skutečně na jaře dostalo do problémů s placením nájmu — si stát nepoložil. Taková statistika zkrátka neexistuje. Chceme-li přitom poctivě zreflektovat jarní opatření, poučit se z nich a přijít s politikou, která zabrání vystěhovávání lidí na ulici, musíme to vědět.
„Byl zkrátka nefunkční“
Vraťme se zpět do období jarní vlny pandemie. Stát nájemníkům umožnil požádat si o odložení splácení nájemného, doloží-li že je nemohou platit kvůli covidové situaci. Pro odklad bylo nutné získat potvrzení od Úřadu práce — podle ministerstva pro místní rozvoj o něj zažádalo jednašedesát domácností, úřady práce podle něj vyhověly v jednapadesáti případech. Sám Úřad práce ovšem uvádí číslo ještě o jednotku nižší — s jeho číslem pracujeme, neboť se jedná o primární zdroj.