Všechny laskavosti Ivana Havla

Petr Pospíchal

Ivan byl jakousi kotvicí autoritou. Bral si slovo zpřesňující, zklidňující, systematizující. Viděl celek tam, kde my ostatní jsme často spatřovali shluk jednotlivostí. Petr Pospíchal vzpomíná na přítele, který odešel v neděli 25. dubna.

Ivan byl vždy sám sebou — byl osobností svébytnou, aktivní, komplexní a pozoruhodnou. Foto FB Ivan M. Havel

Naposledy jsem se s ním viděl během toho krátkého období pandemie, v němž se s jistou opatrností dalo setkávat na otevřeném vzduchu. Bylo to pod širým nebem na terase střechy Lucerny. Ivan s manželkou Dášou nestáli v žádném hloučku, šel jsem je na chvíli pozdravit. Vlídný úsměv jako pokaždé, jemná ironie, veselý a zvídaný pohled. Ivan většinou býval v dobré náladě. Pokud náhodou ne, držel se trochu stranou a přemýšlel si, komunikoval jen pokud nebylo vyhnutí.

V tom loňském srpnu byl opravdu mile naladěn, sešlost se konala při příležitosti představení knihy jeho dávného přítele, kolegy z bytových seminářů osmdesátých let. Mezi hosty byli někdejší návštěvníci bytových seminářů společně se současnými vědci — obě tyto skupiny se do určité míry překrývaly.

Každé setkání s Ivanem Havlem bylo příjemné. Jeho konsensuální povaha nebyla ve sporu se schopností vyjádřit jasně svůj názor a umět jej obhájit. Pronikal jej stoický klid. Myslel pozitivně a choval se laskavě snad za každých okolností, na něž jsem schopen se rozpomenout. Jeho osobní autorita byla tak výrazná, že nepotřeboval zvyšovat hlas, snad to ani neuměl. O nepřítomných lidech se vyjadřoval hezky nebo vůbec. Což neznamená, že nechtěl nebo neuměl lidi kritizovat, třeba i ostřeji. Nástrojem jeho kritiky bývala jemná, decentní ironie.

Ivan Havel byl autoritou překračující různá zdánlivě jasně definovaná prostředí. Semináře v jeho bytě na Engelsově/Rašínově nábřeží v Praze — mohu se vyjadřovat k těm, které jsem několikrát navštívil v osmdesátých letech — propojovaly vědce a odborníky z oborů dosti vzdálených. Kybernetika, psychologie, matematika, literární vědy, astronomie, filosofie a teologie tam měly své přednášející a bývaly zpravidla zastoupeny i v publiku společně s undergroundovými hudebníky, samizdatovými autory, bytově studujícími dělníky, známými chartisty i řadou zajímavých osobností z šedé zóny vyhýbající se otevřenému konfliktu s tehdejším režimem.

Připomenout můžeme Zdeňka Neubauera, Petra Vopěnku, Tomáše Halíka, Zdeňka Kratochvíla a mnoho dalších podstatných osobností. Rozmanitost přednášejících i publika nebyla náhodná. Vyplývala z Ivanova životního ustrojení. Byl neobyčejně zvídavý, zajímala jej řada různých oblastí lidského poznání. Uměl vystihnout to, co jim bylo společné a co mu také umožnilo je ve svých zájmech a v kruzích svých přátel propojovat — systematické myšlení, vyjadřovací i myšlenková důkladnost a přesnost, souvislost se základními otázkami lidského bytí a snaha o porozumění procesům a jevům, které se vyjevují ze skrytosti a věčného lidského tázání.

Schopnost propojovat exaktní svět matematiky s disciplínami provázenými nutně nejednoznačnými odpověďmi na záhady lidské existence byla fascinující — nejsou to světy oddělené bariérou nespojitelných poznávacích principů, nýbrž odlišná hlediska ozřejmující složitost světa a neprobádanost jeho souvislostí.

×