Janek Lityński, přítel do nepohody
Petr PospíchalV neděli 21. února náhle zemřel Jan Lityński (1946—2021), jedna z nemnoha opravdu legendárních osobností hnutí na obranu práv dělníků a na obranu lidských práv v Polsku.
Jan Lityński se narodil v roce 1946 ve Varšavě a už jako středoškolák se účastnil činnosti nezávislých diskusních klubů, v nichž se seznámil se svým vrstevníkem Adamem Michnikem, s nímž jej od té doby pojilo celoživotní přátelství. To bylo provázeno společnou činností v rámci všech podstatných aktivit, které posouvaly polskou společnost o krůčky či velké kroky blíže demokratickému státnímu uspořádání i lidským právům a občanským svobodám.
V roce 1968 se Lityński jako student matematiky účastnil studentských protestů, které tehdy reagovaly na snahu komunistické strany posilovat represivní a cenzorní zásahy vůči společnosti. Byl zatčen, odsouzen na dva a půl roku do vězení. Po roce byl propuštěn v důsledku amnestie.
Po propuštění z vězení pracoval jako programátor, v roce 1976 zakládal samizdatový bulletin Robotnik (Dělník), který podporoval stávkující dělníky v Radomi, a vzápětí se stal nejvlivnějším dělnickým samizdatovým zpravodajem v celém Polsku. V témže roce spoluzakládal Výbor na obranu dělníků, který shromažďoval údaje a informace o represích obdobně jako později založený československý Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.
V létě 1978 se účastnil dvou schůzek s československými disidenty v Krkonoších, na nichž se z naší strany podíleli mimo jiné i Václav Havel, Anna Šabatová a Marta Kubišová.
Byl také spoluautorem Charty dělnických práv, kterou v roce 1979 uveřejnil samizdatový Robotnik. Jejím cílem bylo pomoci dělníkům přestat se ve střetu s velkými zaměstnavateli i státní mocí bát vymáhat právo. Tato Charta dělnických práv byla o rok později základem 21 požadavků stávkového hnutí na baltském pobřeží, z něhož vyrostlo odborové hnutí Solidarita.
S represí počítal a nehrozil se jí
Na její činnosti se Jan Lityński také podílel. V prosinci 1981 byl při vyhlášení výjimečného stavu společně s několika tisíci dalších aktivistů internován a po několika měsících převezen do vězení. V červnu 1983 dostal krátkodobou propustku k návštěvě rodiny. Zpět do vězení se nevrátil a začal se namísto toho skrývat a organizovat konspirační činnost samizdatových vydavatelství a podzemních struktur Solidarity. Své skrývání ukončil v září 1986, kdy už začalo být zřejmé, že tehdejší represivní režim slábne a nemá zájem znovu rozviřovat události spojené s vyhlášením výjimečného stavu v prosinci 1981.
Po zásadních politických změnách v roce 1989 se stal poslancem, jímž zůstal po tři volební období až do roku 2001. Aktivní nepřestal být nikdy, ať už v oficiálních funkcích nebo jen v roli člověka, jehož slovo má velkou váhu.
Poprvé jsem se s ním setkal v létě roku 1986, tedy v době, kdy se stále ještě ukrýval a podílel se na konspiraci. Bylo to na prvním ze série velkých letních setkání mezi polskými a československými disidenty osmdesátých let. Odehrálo se v masivu Kralického Sněžníku na malé, vhodně ukryté lesní mýtině v hraničním prostoru. Účastnil se i dalších tří takových setkání, z nichž na tom posledním jsme my Čechoslováci byli v hlubokém utajení, zatímco z polské strany už přicházeli poslanci, veřejní funkcionáři nebo jen prostí, ale svobodní občané a přátelé.
Jeho jméno jsem ale znal, stejně jako moji kolegové a kolegyně z Charty 77, už o řadu let dříve. Vnímali jsme ho jako osobnost, bez níž by polské hnutí na obranu lidských práv i na obranu práv dělníků nebylo úplné. Tehdy jsem sice ještě neznal jeho těkavou energičnost a proud myšlenek, nápadů i hluboce promyšlených idejí, jimiž inspiroval a také někdy zneklidňoval své okolí. Už tenkrát byl ale pro nás legendárním polským aktivistou.
Když jsem jej poznal, byl jsem jeho osobností naprosto okouzlen. Byl vždy veselý, pozitivní, přátelský. Vždy připravený diskutovat. Se zaujetím, s velkým smyslem pro humor, se zájmem o názor druhého. S vášní pro dialog plný respektu a společného zápalu pro věc. A že jsme se během našeho přátelství trvajícího téměř třicet pět let nadiskutovali opravdu hodně!