↗

Janek Lityński byl hlavně dobrým člověkem. V nejhlubší podstatě své povahy, své osobnosti, svého charakteru. Takovým, který tu nebyl víc pro sebe, než byl pro jiné. Takovým, který by nikdy, za žádnou myslitelnou cenu, nezradil. Ani své ideály, ani své přátele, ani sebe samotného! Foto FB Karol Chum

Jan Lityński se narodil v roce 1946 ve Varšavě a už jako středoškolák se účastnil činnosti nezávislých diskusních klubů, v nichž se seznámil se svým vrstevníkem Adamem Michnikem, s nímž jej od té doby pojilo celoživotní přátelství. To bylo provázeno společnou činností v rámci všech podstatných aktivit, které posouvaly polskou společnost o krůčky či velké kroky blíže demokratickému státnímu uspořádání i lidským právům a občanským svobodám.

V roce 1968 se Lityński jako student matematiky účastnil studentských protestů, které tehdy reagovaly na snahu komunistické strany posilovat represivní a cenzorní zásahy vůči společnosti. Byl zatčen, odsouzen na dva a půl roku do vězení. Po roce byl propuštěn v důsledku amnestie.

Po propuštění z vězení pracoval jako programátor, v roce 1976 zakládal samizdatový bulletin Robotnik (Dělník), který podporoval stávkující dělníky v Radomi, a vzápětí se stal nejvlivnějším dělnickým samizdatovým zpravodajem v celém Polsku. V témže roce spoluzakládal Výbor na obranu dělníků, který shromažďoval údaje a informace o represích obdobně jako později založený československý Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.

V létě 1978 se účastnil dvou schůzek s československými disidenty v Krkonoších, na nichž se z naší strany podíleli mimo jiné i Václav Havel, Anna Šabatová a Marta Kubišová.

Byl také spoluautorem Charty dělnických práv, kterou v roce 1979 uveřejnil samizdatový Robotnik. Jejím cílem bylo pomoci dělníkům přestat se ve střetu s velkými zaměstnavateli i státní mocí bát vymáhat právo. Tato Charta dělnických práv byla o rok později základem 21 požadavků stávkového hnutí na baltském pobřeží, z něhož vyrostlo odborové hnutí Solidarita.