Když jsme coby budoucí bohemisté v polovině 90. let chodili na přednášky z fonetiky, došlo i na kultivovanost jazykového projevu. Utkvělo mi, že jako příklad dokonale vytříbeného jazyka byl zmíněn Milan Lasica. Šlo přitom o fonetiku češtiny. Slovenský herec, komik, spisovatel, překladatel, moderátor, pedagog, ale i skvělý šansoniér, textař a režisér trumfnul všechny české mistry slova na jejich vlastním hřišti.

Vlastně je to logické, protože Lasica zejména díky svému účinkování v mnoha oblíbených českých filmech a seriálech byl pro české diváky důvěrně známou postavou. Někým, koho zcela přirozeně brali za vlastního, tak jako on sám měl celoživotní silný vztah k české kultuře.

Je také třeba dodat, že na jeho československé kulturní tvorbě nic nezměnil ani rozpad společného státu, po roce 1993 účinkoval v českých filmech pravidelně a symbolicky i poslední filmovou roli, kterou ale odmítl, mu nabídl opět český režisér, Jan Budař.

L & S, po vzoru V & W

Milan Lasica se narodil 3. února 1940 ve Zvolenu na území tehdejšího Slovenského státu. Vystudoval v Bratislavě dramaturgii se zaměřením na divadla malých forem. Se svým souputníkem a osudovým hereckým partnerem Júliem Satinským začal vystupovat už v roce 1959.

Účinkovali v Tatra revue a v Divadle Na Korze, ale také například s Miroslavem Horníčkem v Hovorech H. Zásadními vzory dvojice Lasica & Satinský od počátku byli Voskovec a Werich, kteří podle Lasicových slov formovali jeho vkus a zůstali hlavním inspiračním zdrojem.

Texty a vystoupení komické dvojice Lasica & Satinský nebyly prvoplánově politické, ale přesto se pro svůj inteligentní a kritický pohled na realitu staly terčem cenzurních zásahů, což vyústilo v zákaz vystupování na slovenských jevištích. Pomoc v té době poskytlo divadlo Večerní Brno, jediný divadelní soubor na území Československa zaměřený na satiru. Lasica se Satinským tam působili v letech 1970 až 1972. Na scéně Večerního Brna uvedli dvě vlastní inscenace.

Od roku 1972 do 1978 byla Lasicovou domovskou scénou bratislavská Nová scéna, konkrétně opera (u Júlia Satinského nejprve opereta). Vlastní společné divadelní scény, Štúdia S (původní S v názvu odkazuje ke Slovkoncertu), od roku 1999 Štúdia L+S (již na počest hlavních protagonistů), se oblíbená dvojice dočkala v roce 1982. Na pódiu Štúdia L+S vystupoval například i humorista Milan Markovič.

Od roku 1978 se Milan Lasica po několikaleté přestávce vrátil k filmovému herectví, až do roku 1999 jeho filmografie pro každý rok čítá nejméně jednu položku. Hrál ve filmech a televizních inscenacích slovenských i českých režisérů. První vystoupení na filmovém plátně si však spolu s Júliem Satinským připsali již v roce 1961 ve filmu režiséra Jána Lacka Vždy možno začať.

Mezi nejpopulárnější filmy Milana Lasici patří komedie Oldřicha Lipského Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982), kde si po boku Júlia Satinského zahrál hlavní roli mimozemského návštěvníka „A“, rovněž Lipského filmová pohádka Tři veteráni (1982), kde Milana Lasicu najdeme na celnici, komedie Dušana Rapoša Utekajme, už ide (1986). Hlavní roli si zahrál ve filmu Dušana Kleina Vážení přátelé, ano (1989).

Z polistopadových filmů připomeňme Výchovu dívek v Čechách Petra Kolihy (1997), Pasti, pasti, pastičky Věry Chytilové (1998), Hanele Karla Kachyni (1999), Obsluhoval jsem anglického krále Jiřího Menzela (2006). V seriálu a filmu Saturnin (1994) podle románu Zdeňka Jirotky Lasica ztvárnil doktora Vlacha. Často vystupoval s Bolkem Polívkou, na jevišti Manéže i ve filmu (Dědictví aneb Kurva se neříká, 2014).

Lasica spieva…

Jako textař a zpěvák Milan Lasica spolupracoval zejména se skladatelem Jaroslavem (Jarem) Filipem (1949-2000). Ze spolupráce Filipa a dua Lasica & Satinský vzešly čtyři dlouhohrající desky, Bolo nás jedenásť (1981), S vetrom o preteky (1982), My (1987) a Sťahovaví vtáci (1990). Jako textař psal Lasica mimo jiné pro Hanu Hegerovou (Čerešne či Žila som správne, coververze původně francouzské písně proslavené Paulem Ankou jako My Way).