Architektonické dědictví Brna v ohrožení

Matěj Kruntorád

Kvůli třicet let staré chybě je více než dva tisíce brněnských památek bez ochrany. Vyřešit to měly památkové zóny. Jenže město a kancelář architekta dělají zjevně vše proto, aby zabránily jejich vzniku. V čím zájmu vlastně jednají?

Nelegálně zbouraná historizující vila bratří Deutschů na Hlinkách je jen jedním z řady objektů, o jehož osud se v poslední době marně sváděl boj. Foto Matěj Kruntorád

Brno stojí na pokraji destrukce svých architektonických hodnot. Jen v posledním roce z ulic Brna zmizelo několik hodnotných historizujících paláců, na jejichž místech vznikají investiční malometrážní byty (Lidická, Hybešova). Na Hlinkách se zboural pozdně barokní dům a jen o kousek dál čeká na svůj osud vila bez střechy na pozemku, který umožňuje výstavbu něčeho mnohem většího. U vily Carla Luze z roku 1886 byl domek zahradníka nahrazen necitlivou novostavbou a v její zahradě vyrostlo několik bytových domů. Další příklady by mohly následovat.

Společně s 4AM vytváříme snesitelnější každodennost života ve městech. Pomozte nám v tom!
×

Co do architektury, je Brno v rámci našeho státu unikátní. Na první pohled možná ne tolik památkově atraktivní město charakterizuje mix historického jádra s řadou středověkých a raně novověkých památek. Ty obklopují rozsáhlá předměstí vyrůstající od počátku 19. století zčásti živelně, zčásti podle urbanistických koncepcí.

V řadě částí města vedle sebe vyrůstaly manufakturní a tovární komplexy (především textilní), historizující činžovní domy, reprezentativní vily a paláce průmyslníků a od 20. let rovněž funkcionalistické bytové domy a vily.

Historická minela

Tento unikátní a živelný mix měl do konce 80. let pouze minimální ochranu. V prosinci 1987 se v Brně podařilo nově prohlásit za památku na takřka půl druhého tisíce nových objektů architektury 19. a počátku 20. století. Fyzické zápisy však probíhaly až od roku 1988 za účinnosti nového zákona s přísnějším (dodnes platným) postupem prohlašování. Tím vznikla naprosto nepřehledná situace a památky, které byly takto „pozdě“ zapsány, se octly v ohrožení — mezi nim zmíněná vila Carla Luze.

Ministerstvo kultury začalo po dotazech vlastníků pozdně zapsané památky zneplatňovat. Památkáři se situaci snažili řešit tak, že u objektů „pozdního zápisu“ co nejrychleji vypracovali nový návrh na prohlášení památkou, aby je ochránili. To se ovšem ukázalo být při takovém množství objektů neúnosné. Postup ministerstva stvrdil letošní verdikt Nejvyššího správního soudu: oněch takřka půl druhého tisíce objektů podle něj památkami nejsou a nikdy nebyly.

Vážnost situace dobře vyvstane v porovnání s Prahou: ačkoliv má její památková ochrana trhliny, zdaleka nejsou tak velké jako v Brně. Hlavní město vyjma obrovské památkové rezervace chrání většinu historických předměstí formou městských památkových zón (MPZ), umožňujících alespoň základní regulaci a ochranu památkového bohatství města.

Brno má pouze roku 1989 prohlášenou rezervaci chránící jádro města a i malou část zástavby čtvrti Veveří z 19. století. Národní památkový ústav (NPÚ) dlouhodobě usiluje o plošnou ochranu historických předměstí a Králova Pole formou památkových zón. Kauza pozdních zápisů tyto snahy jen urychlila.

NPÚ proto ve spolupráci s magistrátními památkáři, odborem územního plánování a rozvoje a Kanceláří architekta města (KAM) vypiloval kompromisně se rodící návrh dvou zón — Brno širší centrum a Královo Pole.

Přestože zóny vyhlašuje Ministerstvo kultury a návrhy na ně připravují památkáři, obě instituce se tradičně snaží se samosprávou spolupracovat. Město jakožto vlastník řady dotčených domů a pozemků totiž může postup prohlašování památek brzdit odvoláváním se, věci nijak neprospívá ani to, když proti ochraně mediálně brojí.

Vedení města v čele s primátorkou Markétou Vaňkovou (ODS) se k zónám od počátku stavělo spíše skepticky, ačkoliv na konci roku 2019 se nechalo slyšet, že s jejich prohlášením počítá již v první polovině následujícího roku. Nakonec vše nabralo poněkud nečekaný vývoj: městský architekt návrh smetl ze stolu a vypracoval nový. Ten se ovšem hodí leda tak do šuplíku.

Zdržovat, co to jde

Pochopení památkovým zónám se nedostalo především z vedení největší a zónou nejvíce „zasažené“ městské části Brno-střed vedené starostou Vojtěchem Menclem (ODS). Ten jakoukoliv ochranu na začátku letošního roku kategoricky odmítl jako neopodstatněnou a potenciálně brzdící rozvoj města.

Role mediátora se ujal Michal Sedláček, ředitel Kanceláře architekta města, městské příspěvkové organizace. Pro zástupce samosprávy uspořádal tři on-line kulaté stoly, na které pozval diskutující z řad odborníků na památkovou péči a územní plánování.

Bohužel architekt Sedláček za odborníky považuje především další architekty, a to včetně toho v čele Brna-středu, politika Mencla. Až na jedinou výjimku — Ondřej Chybíka, účastnícího se jen jedné z diskuzí — se všichni architekti stavěli proti památkovým zónám a památkové ochraně obecně.

Prvním problémem je, že vybraní architekti v Brně projektují, a jsou tedy ve střetu zájmů — ve svých projektech přirozeně naráží na limity památkové ochrany, které jim mnohdy nejsou po chuti. Institut městských zón zúžili na urbanismus: památková zóna má podle nich zahrnovat pouze ta území, která jsou architektonicky jednotná a neobsahují památkově nehodnotné stavby. Hodnoty Brna ovšem leží často jinde — v živelném rozvoji průmyslového města 19. století a pozdějších intervencích funkcionalismu.

Město se dle „odborné veřejnosti“ památkovou ochranou skanzenizuje, což brání jeho rozvoji. Profesor Petr Pelčák dokonce tvrdil, že město může existovat bez památek, ale památky bez města ne. V konečném důsledku se tak z pozice akademické autority legitimizuje developerská destrukce Brna.

Vytrvalé označování architektů za odborníky na památkovou péči vyústilo v předpokládané: primátorka Markéta Vaňková jejich návrhy kvitovala. Ptal se někdo historiků architektury, odborníků na památkovou péči, sociologů města, občanů? Oponentní hlas ředitele NPÚ byl slabý, zastánci zón z první debaty z řad památkářů nebyly dále zváni a zástupci ministerstva kultury ve třetí debatě byly v menšině.

Co je výsledkem? Městský architekt shodil ze stolu s obtížemi se rodící kompromisní návrh NPÚ a vytvořil zcela nový — tentokrát bez sebemenší konzultace s památkáři. Neboť je návrh KAMu stále údajně v pracovní verzi, pro běžného občana není přístupný.

Značně okleštěný návrh počítá s vyhlášením celkem jedenácti oddělených zón zahrnujících území s největší koncentrací pozdních zápisů. Území nezohledňují logické urbanistické celky a zprvu opomíjela například vilovou čtvrť v Žabovřeskách. Chybí rozsáhlá území Starého Brna s ulicemi činžovních domů konce 19. století střídajících se s menšími historickými továrnami a veřejnými budovami. Chybí většina vilové čtvrti Černá Pole a na ně navazující dělnické Husovice, ve své době samostatné město s česky mluvící většinou. Na druhou stranu nemůžeme nic namítat proti zařazení Kamenné kolonie, pitoreskní čtvrti dělnických domků, nebo oceňovaného „bruselského“ sídliště Lesná.

Oproti cizelovanému návrhu NPÚ je záměr KAMu evidentně psán od stolu bez hlubší znalosti města, památkové péče a jejích principů. A co více, KAM nemá ve zpracování návrhu žádnou právní oporu — návrh na vyhlášení zón může zpracovat pouze NPÚ. Jde tedy pouze o pracovní materiál. Ministerstvo kultury na jeho základě zóny stejně nevyhlašuje.

Řada těchto zjevných nepřesností neunikla zájmu odborné veřejnosti a obyvatel Brna a vyústila například v napsání otevřeného dopisu historičky umění Kristiny Ketmanové, která se intenzivně angažovala v kauze nelegálně bourané historizující vily bratří Deutschů na Hlinkách. V dopise se ptá na vyváženost výběru hostů kulatých stolů či na rozsah KAMem navržených zón.

Dostalo se jí povrchních a zavádějících odpovědí, z nichž vyplývá, že KAM je buď arogantní úřednická instituce nebo je neznalý problematiky, a nebo záměrně mlží. Za vše mluví představení starosty Vojtěcha Mencla jako architekta odborníka, nikoliv zástupce samosprávy.

Výhrady k práci KAMu a jejího ředitele se ostatně objevují dlouhodobě: v posledních týdnech vyvrcholily v souvislosti s finalizováním nového územního plánu. Nesouhlasí s ním nejen řada odborníků, občanů a organizací, ale dokonce naprostá většina městských částí.

Zisky na úkor architektonického dědictví

Komu nedostatečná regulace památkové ochrany města a bezzubý územní plán prospěje? Odpověď je nasnadě. Radost z omezené ochrany města musí mít především developerské společnosti. Ale i někteří politici.

V různých snahách o demolici hodnotých objektů vystupuje jako prostředník členka ODS Veronika Kachlíková, developerka známá například snahou postavit naproti parku Lužánky výškovou budovu zcela popírající své okolí. Zájmy v realitách mají ale i výše postavení politici ODS včetně poslance a předsedy jihomoravské buňky strany Pavla Blažka a náměstka brněnské primátorky Roberta Kerndla. Společně mají firmu Slide a. s. vlastnící bytový dům z přelomu 19. a 20. století na ulici Veveří, tedy v památkové rezervaci.

Na jaře firma skrze Kachlíkovou podala žádost o demolici domu. Objekt shodou okolností rovněž spadal do pozdních zápisů, tedy mohl být zdemolován. Jenže památkáři obratem podali návrh na opětovné prohlášení za památku a dokud řízení neskončí, je dům chráněn. Jen díky medializaci a včasné reakci památkářů oba politici od svých snah ustoupili. Návrh na demolici prý podali, aby zjistili, co je na domě chráněno. Nakonec tak zaplatili několik desítek tisíc za zpracování projektu demolice, ačkoliv se mohli zdarma doptat na příslušných úřadech. Proč to ovšem rovnou nezkusit.

U obou politiků s právním vzděláním je takový postup dokladem toho, jak jisti si jsou svým postavením a jak málo jim říká architektonické dědictví nebo památková péče. Kauza domu na Veveří je symptomatická a nenechává nás na pochybách, jaké záměry s městem mají lidé, kteří ho vedou. Žene je snaha o rychlý profit, nikoliv dlouhodobé kvality města a jeho budoucnost.

Pozitivní je, že řada památkových kauz se dostala do hledáčku médií a přímé ohrožení architektonických kvalit města stálo za založením spolku „Za Brno“. Ten sdružuje odborníky i aktivisty se zájmem o památky a historii a své aktivity upřel například na areál bývalé textilky Mosilana, kterému hrozí bezprostřední zánik. Občanská aktivita tak supluje politickou reprezentaci města, která v zákulisí zjevně sleduje často opačné cíle.

Současnou taktiku města, které jménem kanceláře architekta vypracovalo nový, prakticky zbytečný návrh, nelze hodnotit jinak než jako zdržovací. Návrh památkářů, na němž se nechalo dva roky práce, a který dokonce zapracoval původní požadavky města, přišel vniveč.

Apel na vedení Brna a jeho městských částí, aby architektonické hodnoty Brna začalo brát vážně, je nyní jediným východiskem z nastalé situace. Památková péče nemá být ohrožením rozvoje města, ale nástrojem, jak takového rozvoje dosáhnout s ohledem na jeho kvality. Současné vedení ovšem prokazuje, že mu více než o historické dědictví města jde o zájmy soukromých developerů. A mnohdy své vlastní.

Diskuse