Nebourejte budovu Vojenských staveb. Zachraňme, co ještě zachránit lze

Otevřený dopis

Přední čeští historici a historičky umění a architektury vyzývají státní orgány k záchraně pražské budovy bývalých Vojenských staveb z přelomu 70. a 80. let. Poválečná architektura se dle nich stala „ohroženým druhem“.

JIZERA INVEST s.r.o., Letenská 121/8, Malá Strana, 11800 Praha 1,Ministerstvo kultury České republiky, Primátor hlavního města Prahy, Rada hlavního města Prahy, Zastupitelstvo hlavního města Prahy, Komise Rady hl. m. Prahy pro design a veřejný prostor, Starostka MČ Praha 2, Místostarosta pro oblast životního prostředí, oblast výstavby a územního rozvoje a památkové péče, MČ Praha 2, Rada MČ Praha 2, Zastupitelstvo MČ Praha 2

Vážení,

Společně s 4AM vytváříme snesitelnější každodennost života ve městech. Pomozte nám v tom!
×

obracíme se na vás ve věci probíhajícího řízení o odstranění stavby č.p. 1881, k. ú. Nové Město (budova bývalých Vojenských staveb). Chceme tímto podpořit odborné stanovisko Národního památkového ústavu (vyjádření NPÚ ÚOP PR č. j. NPU-311/42700/2021 ze dne 9. 6. 2021), které se vyslovuje proti plánované demolici, a rádi bychom ještě jednou důrazně upozornili na architektonické kvality domu a jeho kulturně-historickou hodnotu.

Jsme přesvědčeni, že budova tvoří cennou novodobou součást pražské památkové rezervace a zaslouží si uchovat ve své původní podobě.

Dům byl postaven na přelomu 70. a 80. let 20. století podle projektu architekta Jana Hančla a jeho týmu z Vojenského projektového ústavu. Autorům se podařilo stavbou citlivě navázat na okolní historizující zástavbu a zároveň vytvořit sebevědomou architekturu s plastickým, výtvarně komponovaným průčelím (elegantní obvodový plášť s vertikálními slunolamy, střešní nástavba z eloxovaného hliníku gradující prostřednictvím dvou přiznaných komínů).

Dům se uchoval bez jakýchkoliv zásadních novodobých zásahů do vnějšího pláště. Proto je (minimálně v pražském kontextu) jednou z mála autenticky dochovaných kvalitních staveb své doby. Foto Archiv Pavla Karouse

Nedílnou součástí objektu je také umělecké dílo v parteru — reliéf od sochaře Jaroslava Bartoše. Dílo, znázorňující abstrahovaným organickým jazykem mapu Prahy a její urbanistický a dopravní vývoj, je skvěle začleněné do stavby, a bez ní a jejího libreta (legendy) by ztratilo na své hodnotě. Budova byla oceněna druhým místem v kategorii Realizace v rámci národního kola Přehlídky architektonických prací za období 1982—1983, už krátce po dokončení byla několikrát publikována a odborné pozornosti se jí dostává i v současnosti.

Jak udává vyjádření NPÚ, „předmětný dům je zachován ve své autentické podobě (výška, hmota a vnější výraz), bez jakýchkoliv zásadních novodobých zásahů do vnějšího pláště“ — jsme přesvědčeni, že právě pro tuto skutečnost je nutné stavbu zachovat a přistupovat k ní nanejvýš citlivě. Budova je totiž (minimálně v pražském kontextu) jednou z mála takto autenticky dochovaných kvalitních staveb své doby.

V této souvislosti je nutné poukázat na fakt, že architektura 60. — 80. let 20. století se v posledních letech a desetiletích bohužel stala něčím na způsob „ohroženého druhu“ a představuje nenávratně mizející vrstvu naší stavební kultury.

Můžeme vzpomenout například na již neexistující vinohradský Transgas, hotel Praha, telefonní ústřednu v Dejvicích, radikálně přestavovanou budovu bývalého Mezinárodního svazu studentstva a mnoho dalších. Praha tak přichází o celou jednu kapitolu dějin vizuální a stavební kultury a neopakovatelného genia loci, ke kterému tyto logotypní stavby patří.

Bourání zdravých staveb je nadto velmi problematické, i co se týče ekologie a udržitelnosti. Jsme toho názoru, že je nejvyšší čas přestat se ke kvalitní poválečné architektuře chovat macešsky a začít se zasazovat o záchranu toho, co ještě zachránit lze — přičemž budova bývalých Vojenských staveb si naši pozornost v tomto ohledu zaslouží zcela jednoznačně.

Z výše uvedených důvodů proto žádáme o zachování budovy bývalých Vojenských staveb v její stávající autentické podobě a podporu veřejné debaty v dané věci.

S díky a pozdravem,

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D. — historička architektury, členka české sekce DOCOMOMO International

MgA. Pavel Karous, Ph.D. — sochař, autor projektu Vetřelci a volavky

doc. PhDr. Richard Biegel, Ph.D. — historik architektury, ředitel Ústavu pro dějiny umění FF UK, člen Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve druhé polovině 20. století při NPÚ, předseda Klubu Za starou Prahu

prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. — historik architektury, člen Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve druhé polovině 20. století při NPÚ, místopředseda Klubu Za starou Prahu

PhDr. Kateřina Bečková — historička, místopředsedkyně Klubu Za starou Prahu

Mgr. Veronika Vicherková — historička umění, členka pracovní skupiny pro poválečnou architekturu ČNK ICOMOS a Klubu Za starou Prahu, členka Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve druhé polovině 20. století při NPÚ

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D. — historik architektury, koordinátor české sekce DOCOMOMO International a pracovní skupiny pro poválečnou architekturu ČNK ICOMOS, člen Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve druhé polovině 20. století při NPÚ

Mgr. Jan Zikmund, Ph.D. — historik architektury, člen pracovní skupiny pro poválečnou architekturu ČNK ICOMOS a české sekce DOCOMOMO International

Mgr. Lukáš Beran, Ph.D. — historik architektury, člen Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve druhé polovině 20. století při NPÚ

prof. PhDr Milena Bartlová, CSc — historička umění

Dr. des. Helena Huber-Doudová — kurátorka Sbírky architektury NGP

doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc — historička a teoretička architektury

Mgr. Karolina Jirkalová — kritička a historička architektury

Mgr. Veronika Rollová, Ph.D. — historička umění, UMPRUM

Mgr. art. Lucia Mlynčeková — studentka doktorského studia Dějin architektury a památkové péče, FA ČVUT

Diskuse