Národní park Soutok, nebo spíš Chráněná krajinná oblast? Asi nic
Mojmír VlašínSoutok Moravy a Dyje patří mezi to nejcennější, co česká příroda má. Přesto je oblast chráněna jen mizivě. Na vině je nekompetentní stát a neadekvátní chování především lanžhotského starosty. Letitá kauza je krajně nečitelná.
Vinou dvou nekompetentních politiků Alexandra Vondry (ODS) a Petra Hladíka (KDU—ČSL) se do programového prohlášení vlády dostal nápad vyhlásit území soutoku řek Moravy a Dyje za národní park. Současnou ministryni životního prostředí Annu Hubáčkovou (za KDU—ČSL), která je (na rozdíl od nich) se situací dobře seznámená, tak konfrontovali s těžko řešitelným problémem: jak realizovat nápad, který nikdo v regionu nechce a zároveň je špatný i z odborného hlediska?
Současný charakter území totiž skutečně neodpovídá tomu, jak by měl národní park vypadat. To muselo nutně vést k tomu, aby vláda své prohlášení zrevidovala. A to se i stalo. Vláda se rozhodla vyhlásit chráněnou krajinnou oblast (CHKO).
Někteří starostové na soutoku řek Moravy a Dyje však v této nejcennější přírodě našeho státu, nazývané též Moravská Amazonie, zuby nehty brání i vyhlášení CHKO. Ta zde přitom mohla být vyhlášena už před mnoha lety. Na odpor ovšem narazila už v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy odpor kladl předseda MNV Lednice, který byl význačným členem KSČ (posléze ovšem odhalený jako nacistický zločinec). Kvůli jeho negativnímu stanovisku se oblast Lednicko-valtického areálu a Soutoku nedostala do tehdy navrhované CHKO Pálava.
Další odpor organizovaný ODS přišel o čtyřicet let později, kdy starostové obcí intervenovali u ministra životního prostředí Chalupy (ODS), že CHKO nechtějí, a již připravené vyhlášení nakonec skutečně smetli se stolu. MŽP pak v roce 2012 čtyřletou snahu prosadit zde CHKO jednoduše vzdalo.
Ale to nejhorší je, že některé obce (tedy samosprávy) a Lesy ČR (tedy stát!) v tomto prostoru brání byť jen vyhlášení rezervací a přírodních památek. Česká republika sice v roce 2005 na asi 9714 hektarech vymezila Evropsky významnou lokalitu (EVL) Soutok — Podluží, její reálná ochrana ale dosud chybí. V říjnu 2019 pak MŽP předložilo návrh na vyhlášení Národní přírodní rezervace Lanžhotské pralesy, která by se rozkládala asi na 4,4 % území EVL, a v březnu 2020 návrh na asi 32,5 % plochy EVL vyhlásit Národní přírodní památku Soutok. Po více než dvou letech ovšem nebyly schváleny. Právě kvůli odporu obcí, zejména města Lanžhot.
Proč zde ochranu cenné přírody odmítají, obce před veřejnost tají. Tak například organizace Děti Země se teprve po více než sedmi a půl měsících od podání žádosti konečně dočkala poskytnutí písemností z roku 2020, kterými město Lanžhot brání návrhu Ministerstva životního prostředí z října 2019 vyhlásit Národní přírodní rezervaci Lanžhotské pralesy. Toto utajování informací o životním prostředí je přitom jen důkazem svévole.
Dvojí metr
Postup města Lanžhot byl navíc skutečně absurdní. Nejprve bylo nečinné a pak starosta Ladislav Straka třikrát napsal, že občané na žádané listiny města z řízení nemají nárok. Dvě odvolání uznal krajský úřad a teprve na třetí odvolání již město údaje poslalo. „Pro nás je také zarážející, že MŽP řeší oba rozklady proti vyhlášení Lanžhotských pralesů již více než jeden a půl roku, ačkoliv se o nich mělo podle nás už dávno rozhodnout jejich zamítnutím,“ říká k tomu Miroslav Patrik z Dětí Země.
V tomto kontextu je obzvlášť pozoruhodné, že stát i Jihomoravský kraj trvale ignorují odpor obcí vůči vedení zbytečné dálnice na Vídeň mezi Pohořelicemi a Mikulovem. Stát prostřednictvím ministerstva dopravy tvrdí, že odpor obcí proti dálnicí je veden sobeckým zájmem několik municipalit proti celonárodním zájmům, a proto k němu nebude přihlíženo.
U Soutoku ale stát i kraj neustále mlží, že to budou právě obce, které nakonec rozhodnou o tom, zda bude, nebo nebude národní park, CHKO nebo národní přírodní rezervace, tedy zda zde bude uplatněn veřejný zájem na účinné ochraně přírody.