V poslední době se množí případy otrav vzácných dravců, ale i domácích zvířat karbofuranem. Čistý karbofuran je zákonem o chemických látkách klasifikován jako vysoce toxický a nebezpečný životnímu prostředí. Karbofuran je ale obsažen (ve vysoké koncentraci) ve volně prodejných přípravcích, takže jeho dostupnost je mnohem větší než u jiných jedů využívaných k úmyslnému trávení zvířat.

Konečně jsme se dočkali prvního rozsudku nad člověkem, který takové trávení spáchal, ale pachatelů musí být ve skutečnosti desítky, možná stovky. Dopadení většiny z nich zůstává nepravděpodobné.

Otrava káně lesní karbofuranem je pro tisk zajímavá zprava, otrava orla už je spektákl, ke kterému se sjíždějí televizní štáby. Ale za oponou se skrývá mnohem horší divadlo. Jedná se o statisíce ptáků otrávených nezákonně použitým přípravkem Stutox II.

Jedná se o rodenticid — tedy přípravek k hubení hlodavců — používaný ve formě granulované návnady v zemědělství, zahradnictví a lesním hospodářství. Účinnou látkou je fosfid zinečnatý.

Ústřední kontrolní zkušební ústav zemědělský povolil v roce 2020 výjimku z obecného zákazu, který platí na úseku rostlinolékařských předpisů. Udělal to nezákonně a krajně nešťastně.

Povolil plošné rozmetaní otrávené návnady na likvidací hrabošů. Upozorňuji, že před tím se musel přípravek vkládat ručně do nor hrabošům a nora se musela zaslepit, tedy zašlápnout, tak aby se k návnadě nedostal necílový živočich.

Tak se stalo, že místo stovek travičů jich tu rázem máme tisíce. Povolení bylo naštěstí pozastaveno. A počty hrabošů klesly v místech, kde se přípravek aplikoval, úplně stejně jako v místech, kde nikoli. Přesto je Stutox nadále povoleným jedem a jak je v praxi aplikován, je otázkou.

V zákoně o ochraně přírody a krajiny je stanoven obecný zákaz „škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů“ s tím, že takto je chráněn i jejich biotop, který je vymezen jako životní prostředí určitého druhu. Pokud chce kdokoli škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů, a tedy mimo jiné do jejich biotopu, musí mu k tomu orgán ochrany přírody předem povolit výjimku podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Zabývám se výzkumem užovky stromové a přesto, že jim neubližuji, musím mít na jejich odchyt výjimku. Všichni zemědělci, kteří byť v dobré víře aplikují na poli modrozelené granulky Stutoxu se dopouštějí přestupku na úseku ochrany přírody, protože uživatelé zemědělských pozemků potřebují k aplikaci Stutoxu rozhozem výjimku od orgánu ochrany přírody na všech pozemcích, které jsou biotopem zvláště chráněných druhů živočichů.

Rozhazování Stutoxu na zemědělské pozemky totiž je v mnoha oblastech a na mnoha místech zcela jednoznačně škodlivým zásahem do biotopu celé řady zvláště chráněných druhů živočichů, zejména sov, dravců a jiných druhů ptáků, ale i některých savců. Je pak zákonnou povinností každého vlastníka či uživatele zemědělských pozemků, aby se před aplikací Stutoxu ujistil, že se nedopustí zakázaného zásahu do biotopu zvláště chráněných druhů u příslušného orgánu ochrany přírody.

Bývá žurnalistickým obyčejem lkát nad úbytkem ptáků v zemědělské krajině. Často se zdůrazňuje, kolik ubylo vrabců polních a domácích. Ale už se tak moc nelká nad širokým použitím jedů v průmyslovém zemědělství, které se bere jako samozřejmost. Samozřejmost tak jasnou, jako že zemědělství je třeba řídit jako firmu. A kdo stojí v cestě zvyšování výnosů, toho otrávíme.