Téma sucha již několikátým rokem ovládá média, část veřejnosti si uvědomuje poškození naší krajiny a nutnost změn v zemědělství či lesnictví. Méně často už slyšíme o projektech, které přispívají k adaptaci měst na změnu klimatu. Umíme si pod tím vůbec něco představit?

Jak moc česká veřejnost vnímá efekt tzv. tepelných ostrovů ve městech? V centru měst máme vlivem vysokého podílu zpevněných ploch až o 5 a více stupňů Celsia více než na periferii a udržitelné řešení nepředstavuje klimatizace v bytech a kancelářích.

Je potřeba dělat víc, než jen vysazovat ve městech stromy. Proměnit se musí celý náš přístup k veřejnému prostoru a využívání dešťové vody. Tak jako v dalších oblastech, i tady jsme trestuhodně pozadu. Bezpochyby je to „nehynoucí zásluhou“ Václava Klause, který tak dlouho a tak důrazně zpochybňoval smysl kroků k omezení klimatické změny.

Významná část veřejnosti bohužel uvěřila, že je zbytečné investovat do opatření pro ochranu klimatu a ochlazování našich měst, aby pro nás zůstala i v budoucnu obyvatelná. Na rozdíl od viditelných projevů se do médií zatím neprobojovalo téma zvýšené úmrtnosti při vlnách veder. Slyšet o něm jsme mohli ojediněle v souvislosti vysokými teplotami ve Francii nebo v Indii. Data o zvýšené úmrtnosti u nás během veder sice najdeme ve vědeckých pracích, ale nezaznamenala jsem, že by se je někdo snažil komunikovat směrem k veřejnosti.

Věřím, že v opačném případě by informovaní občané volali po změnách mnohem razantněji. Tím spíše, že výsledkem adaptačních opatření je příjemný městský veřejný prostor, kde se dobře dýchá, a to díky ochlazovacímu efektu odpařující se zachycené deštové vody jak z vodních ploch, tak prostřednictvím zeleně.

Inspirace z Hamburku, Kodaně a Vídně

U nás se zatím realizovaly spíše ojedinělé projekty osvícených starostů či projektantů. Řada evropských měst je ale mnohem dále. Koncepčně se k potřebným změnám postavil například Hamburk, Vídeň nebo Kodaň. Hamburk mimo jiné sází na strategii zelených střech a jeho cílem je dosáhnout do roku 2020 rozlohy 100 ha. Město a zároveň celá spolková země podporuje jejich budování dotací až 60 %. Pětina z těchto ploch pak má být přístupná lidem jako odpočinková zóna s hřišti, okrasnými výsadbami nebo komunitními zahradami.

Zatímco u nás si zoufáme nad tím, jak stát není schopen zrušit přebujelou ochranu podzemních technických sítí, aby bylo možné do ulic sázet stromy, v Kodani můžeme obdivovat celou nově vystavěnou čtvrť Ørestad. Mezi domy se proplétají nové architektonicky pojaté vodní kanály, zdobící uliční prostor. Zásobovány jsou dešťovou vodou ze střech a ploch bez silnějšího dopravního zatížení.

Výstavba v Ørestadu není unifikovaná, jako je tomu u řady historických i současných sídlišť, také uliční parter neokupují zaparkovaná auta, protože individuální automobilová doprava je ve čtvrti programově minimalizována. To umožňuje vznik prostorů s vyšší pobytovou kvalitou.