Horko ve městech zabíjí. Vídeň projektuje ochlazovací park. Co uděláme u nás?

Jasna Flamiková

Teplota v rozpálených centrech měst může být až o pět stupňů vyšší než na periferii. Vlny horka zabíjejí už dnes a situace se bude zhoršovat. Města ale mohou dbát o udržování chladu přírodními prvky. Základem je proškolení úředníků.

Jedním ze vzácně zdařilých příkladů přírodních ochlazovacích prvků je brněnský park Pod plachtami, který vznikl díky místní zelené starostce Janě Drápalové. Foto Vojta Herout, Adapterra

Téma sucha již několikátým rokem ovládá média, část veřejnosti si uvědomuje poškození naší krajiny a nutnost změn v zemědělství či lesnictví. Méně často už slyšíme o projektech, které přispívají k adaptaci měst na změnu klimatu. Umíme si pod tím vůbec něco představit?

Deník Referendum psal o klimatu ještě, než to bylo cool. Podpořte naši práci a pomozte nám učinit z něj společenskou prioritu.
×

Jak moc česká veřejnost vnímá efekt tzv. tepelných ostrovů ve městech? V centru měst máme vlivem vysokého podílu zpevněných ploch až o 5 a více stupňů Celsia více než na periferii a udržitelné řešení nepředstavuje klimatizace v bytech a kancelářích.

Je potřeba dělat víc, než jen vysazovat ve městech stromy. Proměnit se musí celý náš přístup k veřejnému prostoru a využívání dešťové vody. Tak jako v dalších oblastech, i tady jsme trestuhodně pozadu. Bezpochyby je to „nehynoucí zásluhou“ Václava Klause, který tak dlouho a tak důrazně zpochybňoval smysl kroků k omezení klimatické změny.

Významná část veřejnosti bohužel uvěřila, že je zbytečné investovat do opatření pro ochranu klimatu a ochlazování našich měst, aby pro nás zůstala i v budoucnu obyvatelná. Na rozdíl od viditelných projevů se do médií zatím neprobojovalo téma zvýšené úmrtnosti při vlnách veder. Slyšet o něm jsme mohli ojediněle v souvislosti vysokými teplotami ve Francii nebo v Indii. Data o zvýšené úmrtnosti u nás během veder sice najdeme ve vědeckých pracích, ale nezaznamenala jsem, že by se je někdo snažil komunikovat směrem k veřejnosti.

Věřím, že v opačném případě by informovaní občané volali po změnách mnohem razantněji. Tím spíše, že výsledkem adaptačních opatření je příjemný městský veřejný prostor, kde se dobře dýchá, a to díky ochlazovacímu efektu odpařující se zachycené deštové vody jak z vodních ploch, tak prostřednictvím zeleně.

Inspirace z Hamburku, Kodaně a Vídně

U nás se zatím realizovaly spíše ojedinělé projekty osvícených starostů či projektantů. Řada evropských měst je ale mnohem dále. Koncepčně se k potřebným změnám postavil například Hamburk, Vídeň nebo Kodaň. Hamburk mimo jiné sází na strategii zelených střech a jeho cílem je dosáhnout do roku 2020 rozlohy 100 ha. Město a zároveň celá spolková země podporuje jejich budování dotací až 60 %. Pětina z těchto ploch pak má být přístupná lidem jako odpočinková zóna s hřišti, okrasnými výsadbami nebo komunitními zahradami.

Zatímco u nás si zoufáme nad tím, jak stát není schopen zrušit přebujelou ochranu podzemních technických sítí, aby bylo možné do ulic sázet stromy, v Kodani můžeme obdivovat celou nově vystavěnou čtvrť Ørestad. Mezi domy se proplétají nové architektonicky pojaté vodní kanály, zdobící uliční prostor. Zásobovány jsou dešťovou vodou ze střech a ploch bez silnějšího dopravního zatížení.

Výstavba v Ørestadu není unifikovaná, jako je tomu u řady historických i současných sídlišť, také uliční parter neokupují zaparkovaná auta, protože individuální automobilová doprava je ve čtvrti programově minimalizována. To umožňuje vznik prostorů s vyšší pobytovou kvalitou.

Dalším příkladem jsou veřejné prostory, které prostřednictvím terénních nerovností vytvářejí malé retenční nádrže. Mají zachytit vodu při silných deštích a využít ji k chlazení okolního

prostředí. Upravené předzahrádky malých domků se pro nás netypicky nacházejí v dolíku, který se v případě silnějšího deště může zaplnit vodou. Jeho vybavení a úprava s dočasným zatopením prostě počítá. Jen o kus dále se v podobné prohlubni nachází dětské hřiště. I sem je svedena voda dešťová voda z okolních domů a ulic a počítá se s občasným krátkodobým zatopením.

Vídeň, jejíž podíl městské zeleně dosahuje 53 %, bojuje proti tepelným ostrovům dlouhodobě. V boji proti náročnému a zdraví ohrožujícímu horku se nyní rozhodla kompletně revitalizovat Esterházyho park o rozloze 10 600 m2, kde vznikne i první vídeňský tzv. chladicí park.

O ochlazení okolí se postará zastíněná kruhovitá plocha o rozloze 30 m2 se třemi prstenci produkujícími vodní mlhu. Tento zdroj chladu o výšce až 3,6 metru bude schopný ochladit své okolí až o šest stupňů Celsia.

Vedle chladicího parku revitalizace počítá i s instalací dvou tzv. klimatických stromů, tedy dalších mlhových sprch o výšce 3 metrů a průměrem 2,2 metru. Park nebude jen místem odpočinku a relaxace, ale má následující dva roky sloužit i k výzkumu městských tepelných ostrovů. Jeho výsledky budou průběžně vyhodnocovány a přizpůsobeny technickým možnostem.

Pro implementaci ochlazujících systémů vídeňská radnice letos vyčlenila fond ve výši 2,3 milionu eur. Městské části tak při realizaci svých projektů mohou počítat s osmdesátiprocentní finanční účastí radnice. Dalších osm milionů eur pak radnice vyhradila na výsadbu nových stromů.

Dobré i špatné příklady u nás nabízí Brno 

Zmíním alespoň dva příklady od nás z Brna, které pracují s tolik potřebným využíváním dešťové vody v zastavěném území. Kampus Masarykovy univerzity vznikl v roce 2006 a na celém jeho území byly důsledně aplikovány principy hospodaření s dešťovou vodou.

Primárním důvodem pro začlenění hospodaření s dešťovou vodou do systému odvodnění byla omezená kapacita kmenové stoky B, na kterou je území napojeno. Areál má jednotný systém odvodnění s regulovaným přítokem srážkových vod z ploch za uliční čárou a z parkovišť. Dešťové vody spadlé na střechy budov nejsou odvedeny přímo do kanalizace, ale svedeny do retenčních příkopů.

Srážkové vody odtékající z nepropustných zpevněných ploch mezi pavilony ústí do zasakovacích průlehů (terénní nerovnost) s retenčními rýhami. Podobným způsobem je odvodněno i přilehlé parkoviště. To má zasakovací povrchy lemované průlehy (příkopy) s vysázenými stromy. V případě deště část vody zasákne, část je svedena mezerami mezi obrubníky do průlehů, kde přispívá k závlaze stromů. Autorem těchto opatření je Ing. Jiří Vítek, projektant a neúnavný propagátor využívání dešťové vody. Právě od něj jsem poprvé slyšela pojem modrozelená infrastruktura, s kterým se rovněž v souvislosti hospodaření s dešťovou vodou můžete setkat.

Území parku Pod Plachtami přiléhá k panelovému sídlišti Kamenný vrch v Novém Lískovci. Revitalizace této dříve bezprizorní plochy přinesla díky zelené starostce Janě Drápalové městu nejen nový park, ale také velkolepý inovativní projekt retence dešťové vody ve městě.

Voda ze střech paneláků přilehlého sídliště teče podzemním potrubím do jezírka, které zadržuje běžně 630 m3. Maximální kapacita jezera je 890 m3, takže při velkých deštích plní jezero retenční funkci, tolik potřebnou v zastavěném území. O čistotu jezírka se starají pečlivě vybrané rostliny. Pokud by fungování biotopu ohrozil výrazný nedostatek vody, je možné ji doplnit z nedalekého vrtu.

Park je zajímavý i díky opravdu pestrému společenstvu rostlin i živočichů. Realizace proběhla v roce 2012. Park ovšem není ojedinělým projektem v Novém Lískovci, inovativních řešení se tady díky Janě Drápalové najde celá řada. A přestože nový park zní píárově skvěle a lze mít pocit, že realizace musela být úplná brnkačka, i tady bylo potřeba spoustu věcí prosadit a vydiskutovat například kvůli rozšířené obavě občanů, že zdejší sídliště zaplaví komáři z jezírka.

Inspirativních projektů pomalu přibývá i u nás a můžete se s nimi seznámit v odkazech na konci článku. Namísto vyzobávání jednotlivých atraktivních projektů bych ale na základě znalostí fungování úřadů doporučila, aby vedení radnic postupovalo systematicky. Skvělý projekt, který využívá výhod a místních podmínek jednoho města nemusí být nejefektivnějším řešením pro město jiné.

Ideálním řešením je proto nechat pro obec zpracovat plán adaptačních opatření vycházející z místních podmínek. A ani to nemusí být všespásným řešením, pokud nebudou úředníci na úřadě rozumět tomu, co a proč se má realizovat. Proto za stejně důležité, ne-li důležitější, považuji důkladnou osvětu a proškolení úředníků z různých odborů celého úřadu. Je nezbytné, aby věděli, jak pestrá je paleta možných projektů a postupů, a dokázali principy hospodaření s dešťovou vodou aplikovat v denní praxi.

Mohou to být drobnosti, které nevyžadují ani tak velkou položku v rozpočtu, jako spíš porozumění a iniciativní přístup úředníků. Jedním z příkladů může být tolik potřebné omezení sekání trávy ve městech, které nemusí radnici stát žádné peníze, ba naopak. Negativním příkladem z centra Brna může být vybudování nových stojanů na kola na Mendlově náměstí. Stojany na kola samozřejmě potřebujeme. Tyto byly ovšem umístěny na kraj travnaté plochy, kterou nahradila nezasakovací dlažba.

Vrcholem je pak sklon dláždění tak, že voda místo do trávy bude stékat opět do kanalizace. Takových „drobností“, kde mohou úředníci zasáhnout a prosadit lepší, a přitom nikoliv dražší řešení, může být hodně a nemusí se vždy jednat pouze o drobnosti, ale součásti běžně realizovaných projektů.

Pokud tedy nevybavíme co největší množství úředníků potřebnými kompetencemi, můžeme sice za drahé peníze realizovat drahý adaptační projekt, ale v denní praxi nám může zároveň utéci spousta nevyužitých příležitostí v souhrnu možná s podobným adaptačním efektem. A myslíte, že nepoučení úředníci budou umět správně zadat výběr zhotovitele adaptační studie a poznat, zda nabízené řešení přináší ty největší benefity za nejlepší cenu?

Pokud chcete skutečně začít ochlazovat vaše město či obec, začněte od základů a zajistěte k tomu těm, kterým projekty na úřadech procházejí rukama, potřebné vzdělání. Jednu z příležitostí k tomu nyní nabízí například Nadace Partnerství, která v rámci projektu Adapterra chystá vzdělávání veřejné správy v oblasti adaptací měst na změny klimatu.

Odkazy na vybrané databáze zajímavých adaptačních projektů u nás:

          Diskuse