Chaotický a nekoncepční postup, průtahy u klíčových zákonů, betonování a přehrady místo obnovy krajiny. Vláda podle expertů i opozičních poslanců o boji se suchem pouze mluví, klíčové změny ale blokuje a v řešení provázaných problémů způsobených suchem postupuje nekoncepčně. Neřeší přitom důsledně ani systémové příčiny vysychání české krajiny, mezi než patří rozvrácené klima i důsledky průmyslového zemědělství.

Podle meteorologů nás letos čeká již několikátým rokem v řadě opět sucho. To letošní přitom má být nejhorší za posledních pět set let. V podobě sněhu spadlo přes zimu třikrát méně vody než loni, podzemní voda tak chybí a některé řeky mají již v těchto dnech průtoky, jaké jsou jindy běžné až v letních měsících.

Vláda prohlašuje, že řešení sucha považuje za svoji prioritu. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) minulý týden na zvláštní tiskové konferenci prohlašoval, že udělá pro ochranu před suchem vše. I tak máme podle něj pro letošní rok počítat s tím, že do některých míst bude potřeba dodávat pitnou vodu v cisternách.

Za vzletnými slovy o boji proti suchu se však podle expertů schovává nekoncepční postup. Ten podle nich navíc spíše než těm nejzranitelnějším — jako jsou drobní zemědělci — vychází vstříc velkým stavebním a zemědělským firmám.

Ministerstva nespolupracují, vláda postupuje chaoticky

Vláda se při řešení sucha má řídit zejména dvěma strategiemi: Moderní strategií adaptace na změny klimatu a Koncepcí ochrany před následky sucha. Obě schválil ještě kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD). V druhém případě jde o vůbec první souhrnnou strategii proti suchu v historii země,

Ministerstvo životního prostředí současně jako svůj poradní odborný orgán ustavilo takzvanou „Národní koalici pro boj se suchem“. Jde o panel odborníků a zástupců různých vládních úřadů a agentur, který má s vládou konzultovat opatření a řešit primárně zajištění dodávek pitné vody. „Za posledních pět let dosáhly celkové investice našeho ministerstva, ale i Ministerstva zemědělství do opatření spojených se suchem téměř čtyřicet miliard korun,“ řekl Deníku Referendum Ondřej Charvát z tiskového oddělení ministerstva.

Podle opozice je to ovšem málo a neodpovídá to rozsahu problému. Předseda KDU-ČSL a bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka je přesvědčen, že pro efektivní řešení by měl stát vynakládat minimálně trojnásobné prostředky. „Chybí větší finanční prostředky na realizaci pozemkových úprav, vytváření remízků, mokřadů či malých rybníků. Přestože rozpočet roste, tak ohledně řešení sucha se toho stále víc namluví, než udělá,“ soudí Jurečka.

Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a členka Výboru pro životní prostředí Jana Krutáková (STAN) pak obě nezávisle na sobě upozorňují na to, že klíčová ministerstva životního prostředí a zemědělství nejsou schopná při řešení sucha spolupracovat. Brabcův resort je podle Pekarové Adamové v hájení zájmů životního prostředí příliš smírný a silnějšímu resortu zemědělství nepřiměřeně často ustupuje. „Ministerstvo životního prostředí by mělo být ve spolupráci s resortem zemědělství mnohem sebevědomějším partnerem. To se mu zatím nedaří a na výsledcích je to vidět,“ vysvětlila Deníku Referendum.

Na nekoncepční a nejednotný postup vlády si stěžují i odborníci z občanských organizací. Jedním z nejvýraznějších kritiků je expert na vodní hospodářství a předseda spolku Živá voda Jiří Malík. Chybí mu jednotný a univerzální plán, který by mohla aplikovat jak ministerstva, tak i povodí, kraje a obce. „Pokud chceme dopady sucha zmírnit, musíme sjednotit experty, resorty, dotační tituly a najít jednotný systém plánování komplexní, revoluční změny v péči o krajinu. Jedině tak se nám podaří obnovit v krajině její základní hydrologický režim a rychle transformovat zemědělství tak, aby přežilo jednadvacáté století,“ vysvětlil Malík, jak by měl podle něj vládní postup vypadat.

Ministerstvo zemědělství brzdí klíčové zákony

Předsedkyni Výboru pro životní prostředí Daně Balcarové (Piráti) zase vadí, že vláda otálí se změnami klíčových zákonů, jako je například komplexní novela lesního zákona nebo protierozní vyhláška. Ty by mohly zabránit vysychání krajiny kvůli necitlivému kácení, pěstování nevhodných dřevin a také nešetrnému hospodaření s půdou.

Novela vodního zákona, která od ledna letošního roku prochází ve Sněmovně druhým čtením, pak podle Balcarové není dostatečná, protože nastavuje pouze pravidla krizového řízení při nedostatku vody. Neřeší ale příčiny problému.

„V poslanecké sněmovně jsme svědky nesystémových kroků silově prosazovaných ministerstvem zemědělství za hlasovací podpory vládní koalice. Kdyby ministerstva důsledně a včas realizovala svoje vlastní, již nastavené strategie, tak dnes nemusíme tak vážné problémy se suchem řešit,“ přiblížila Balcarová.

Ministerstvo zemědělství se tomu, že by snahu o řešení sucha brzdilo, vehementně brání. Tiskový mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý Deníku Referendum sdělil, že protierozní vyhláška je v gesci ministerstva životního prostředí, lesní zákon je prozatím dostatečný a novela vodního zákona má za cíl jen nastavit systém operativního řízení při nedostatku vody. „Preventivními opatřeními před suchem se zabývají strategické materiály, zejména Koncepce ochrany před následky sucha,“ odkazuje Bílý na již zmiňované koncepční odkumenty.

Jak ovšem ve svém komentáři nedávno připomněl také ekolog Jan Freidinger z Greenpeace, problém je přesně v tom, že strategické materiály zatím zůstávají jen na papíře. Vláda je neuplatňuje systematicky a navíc ještě pomalu. Protierozní vyhlášku pak podle Freidingera právě ministerstvo zemědělství dlouhodobě blokuje, ačkoliv oficiálně tvrdí, že na ní nemá vliv.

Místo krajinných prvků chce vláda betonovat

Vláda, opozice i experti se shodují, že pro řešení sucha je klíčové zvýšit schopnost krajiny zachytávat vodu. Na řešení mají však názory rozdílné. Ministerstvo životního prostředí prosazuje dotační programy jako takzvaná „Dešťovka“, která má sloužit k podpoře zachytávání vody a připravuje také stavbu nových vodovodů a přivaděčů pitné vody do ohrožených obcí.

Vrací se ovšem i nápady na budování přehrad. Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) na pondělní tiskové konferenci k suchu oznámil záměr vybudovat šest nových nádrží a zvýšit hladinu Nových Mlýnů na jižní Moravě.

Experti i představitelé opozice však další betonování krajiny odmítají. „Pokud si někdo myslí, že boj se suchem znamená propojit vodovodní soustavy, vyvrtat hlubší studny nebo stavět přehrady, tak by měl okamžitě rezignovat,“ je přesvědčen Malík. „Přehrady totiž sucho nijak neřeší, jde o to zvýšit schopnost celé krajiny nasávat a zadržovat vodu. Musíme obnovit krajinu v podobě, kterou pamatují ještě naši pradědové, kdy krajina byla jako houba na vodu a přístup k vodě měl každý z vlastní studny s pumpou u domu,“ vysvětluje Malík.

Balcarová kritizuje také nešetrné zásahy na vodních tocích, jako je například plánovaný jez na Labi. Podobné stavby jsou podle ní prospěšné jen pro stavařské a betonářské firmy.

Freidinger pak zpochybňuje i rychlost, s jakou vláda na obnově krajiny pracuje. „Na tiskové konferenci k suchu Brabec slavnostně vyhlásil, že ministerstvo revitalizovalo v loňském roce devatenáct kilometrů vodních toků. Takovým tempem budeme potřebovat přes tisíc let, abychom současný nevyhovující stav napravili. Podobně je to s obnovováním a tvorbou mokřadů. Od roku 1948 zmizelo na našem území devět set padesát tisíc hektarů mokřadů a loni obnovili jen sto hektarů,“ uvedl Freidinger.

Podle Jakuba Hruška, experta na půdní a vodní systémy z Ústavu výzkumu globální změny při Akademii věd, potřebuje krajina pro zlepšení schopnosti zadržovat vodu spíše menší a přírodě blízké zásahy. Je potřeba měnit strukturu krajiny, citlivě zavádět mokřady, stromořadí či remízky. Citelně nám podle něj chybí také zamokřené, podmáčené lokality. Jako klíčový problém vidí převládající praxi meliorací, tedy vysušování půdy pro účely zemědělství.

„Příkladem současné špatné praxe je případ velkého mokřadu na Břeclavsku, kde se začali rozmnožovat chránění živočichové. Agrofert, který na místě hospodaří, mokřad vysušil a nasadil tam pšenici, aby získal zemědělské dotace,“ upozornil Hruška na nedávnou událost, již popsal v Deníku N Jan Moláček.

Vláda neřeší ani příčiny klimatické krize

Pokud vláda postupuje nekoncepčně a pomalu při řešení následků sucha, příčiny podle expertů neřeší už vůbec. V otázce zemědělství vychází vstříc velkým firmám jako je Babišův Agrofert, přičemž zpomaluje nutnou transformaci směrem k ekologičtějším a odolnějším formám zemědělství.

Ekologové také upozorňují, že vláda se důsledně nevěnuje ani snižování emisí skleníkových plynů, které klimatickou krizi — včetně dnešního sucha — způsobily a dále ji prohlubují. Dnešní meteorologické extrémy jsou přitom výsledkem přehřátí planety teprve o jediný stupeň Celsia. Pokud by všechny země na světě snižovaly emise tak pomalu jako Evropská unie — a s ní i Česká republika — planetu do konce století ohřejeme o víc než tři stupně.

„Vláda by měla usilovat o co nejrychlejší konec těžby a spalování uhlí. Také by se měla v souvislosti s extrémním suchem přihlásit k přísnějším klimatickým cílům do roku 2030 a reálně snižovat emise skleníkových plynů, abychom v budoucnu nemuseli čelit ještě více devastujícím dopadům změn klimatu, než je stávající sucho a odumírání lesů,“ vysvětlil postoj ekologů Jan Freidinger z Greenpeace.

Jaromír Bláha, odborník na lesy z Hnutí DUHA k tomu dodává, že řešení musí být systémová s cílem proměnit dlouhodobé fungování celé společnosti. „Tváří v tvář laxnosti politiků čím dál víc lidí vnímá, že je potřeba mnohem zásadnějších systémových změn. Změnit musíme vše od ekonomiky a politiky až po naše chování k přírodě a celé Zemi. Jedině tak budeme mít naději,“ je předsvědčen Bláha.