Jsou tomu dva roky, kdy Poslanecká sněmovna vyslovila důvěru druhé vládě Andreje Babiše (ANO). Pro tehdy hlasovali všichni poslanci politického hnutí ANO a sociální demokracie — s výjimkou nepřítomných Milana Chovance (ČSSD) a Jiřího Maška (ANO) — a zástupci KSČM, kteří Babišův menšinový kabinet za programové ústupky tolerují. Vzhledem k tomu, že do termínu řádných voleb zbývá jen šestnáct měsíců, je na čase zhodnotit, jaké sliby vláda splnila.

Programové prohlášení Babišova kabinetu, jež obsahuje 14 233 slov, což z něj činí — jak zjistili datoví novináři Českého rozhlasu — vůbec nejdelší programový dokument v historii nejen České republiky, ale dokonce od vzniku samostatného státu po skončení první světové války, se až na několik málo výjimek neliší od toho, které vypracovala první Babišova jednobarevná vláda a s nímž se krátce po svém jmenování neúspěšně ucházela o důvěru Poslanecké sněmovny.

V pravidelné zprávě o plnění programového prohlášení kabinet uvádí, že si vytknul celkově šest set padesát úkolů, přičemž se mu jich ke konci června podařilo splnit sedmačtyřicet procent s tím, že nejpilnější byly rezorty financí a životního prostředí, které dokončily pětasedmdesát, respektive dvaašedesát procent úkolů. Materiál nicméně nic neříká o jejich náročnosti, případně důležitosti, kterou jim vláda přisoudila.

Následující řádky se proto zaměří pouze na ty závazky, jež kabinet politického hnutí ANO a sociální demokracie označil za zásadní priority, totiž na rozbor podkapitol preambule programového prohlášení jimiž jsou: Chceme důchodovou reformu, Digitální Česko, Chceme být v Evropě vidět, Stavíme strategický investiční program, Chceme začít s reformou státu a konečně Posílíme naší bezpečnost.

Při hodnocení plnění vládních slibů je dále třeba vzít v potaz, že ačkoli do konce volebního období zbývá více než rok, Babišova vláda již prakticky nemá čas přijít s obsáhlejšími strukturálními reformami, které vyžadují schválení Parlamentem. Lze proto shrnout, že návrhy zákonů, jež doposud nebyly vloženy do mezirezortního připomínkového řízení, mají jen pramalou šanci do příštího podzimu zdárně projít celým legislativním procesem s jeho četnými zákrutami.

Bez dlouhých a neplodných diskusí

Jako nesplněný lze proto označit hned první z vládních závazků, který Babišova vláda dokonce označila za svou hlavní prioritu, totiž provedení důchodové reformy s cílem oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a rozpočtem. Navzdory tomu, že koaliční strany v programovém prohlášení uvedly, že k ní hodlají přistoupit „bez zdlouhavých a neplodných diskusí“, reforma do dnešních dnů není ani na papíře, respektive ve formě paragrafovaného znění. 

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) sice krátce po svém nástupu do úřadu ustavila Komisi pro spravedlivé důchody v čele s ekonomkou Danuší Nerudovou, jež počátkem roku představila tři varianty nové architektury důchodového systému, ale koaliční partneři zatím nenalezli shodu, který z návrhů rozpracují. Je proto prakticky vyloučené, že se vládě do konce volebního období podaří vyřešit palčivý problém, spočívající v dlouhodobé neudržitelnosti penzijního systému.

Stejný osud potkal i další ze slibů Babišova kabinetu, prosazení rychlejší výstavby dostupného bydlení, zejména pro seniory a rodiny s dětmi. Nástrojem k naplnění cíle se měly stát programy realizované prostřednictvím Státního fondu podpory investic, kterými se vláda, respektive ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (nestr. Za ANO) v rozporu s vlastními závazky a navzdory varování mnoha odborníků rozhodla nahradit přípravu a prosazení zákona o sociálním bydlení. 

O dotace však není mezi lidmi, ani ze strany měst valný zájem. Důvodem jsou nejen přísné podmínky pro jejich získání, ale i skutečnost, že nabízené prostředky zdaleka neodpovídají cenám, za něž lze byty a domy koupit, případně modernizovat. Například program Výstavba s rozpočtem jedné miliardy korun evidoval v říjnu loňského roku žádosti pouhých čtrnácti obcí, a to v celkové výši sto jedenadvaceti milionů korun. Zástupci opozice v jedné ze sněmovních diskusí to označili za „totální debakl a propadák bytového politiky vlády“.

Elektronizace musí být všude, kde je to možné

Přestože digitalizace státní správy, kterou si kabinet rovněž vytkl za jeden z hlavních úkolů, postupuje jen pomalu a lidé musejí s úřady nadále komunikovat osobně, nebo prostřednictvím papírových formulářů, jistého pokroku v dané oblasti dosáhl. Koaličním a opozičním poslancům se totiž podařilo prosadit zákon o právu na digitální službu, který lidem garantuje, že do pěti let budou mít možnost se s úřady i státem stýkat výlučně elektronicky, například prostřednictvím mobilního telefonu.

„Jde o přelomový zákon, jelikož se na proces digitalizace dívá z pohledu občana, nikoliv úředníka,“ okomentoval jeho schválení Ondřej Profant (Piráti). Právní předpis předpokládá vytvoření katalogu služeb pro občany, v němž bude u každé z nich termín a způsob provedení její digitalizace. Dále upravuje sdílení dat mezi úřady, aby lidé nemuseli stejné informace uvádět znovu a znovu. A v neposlední řadě podporuje využívání otevřených formátů a cloudových služeb, což má potenciál přinést úsporu nákladů.

Obdobně jako pokrok v oblasti digitalizace lze hodnotit i naplňování vládních slibů týkajících se dopravní infrastruktury. Ačkoli se ministrovi průmyslu, obchodu a dopravy Karlu Havlíčkovi (nestr. za ANO) podařilo ve Sněmovně prosadit dlouho očekávaný zákon o liniových stavbách, je třeba připomenout, že s jeho přijetím počítalo již programové prohlášení vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD), ale rezort dopravy jej po sedm let, kdy je pod kontrolou politického hnutí ANO, nebyl s to vypracovat.

Navíc i nadále není vůbec zřejmé, zda zákon, který Legislativní rada vlády podrobila zdrcující kritice, očekávaný cíl, tedy zkrácení přípravy dopravních a dalších infrastrukturních staveb, vůbec naplní. Piráti jej kvůli četným problematických ustanovením dokonce navrhovali zamítnout a množství výhrad vůči němu vznesli i další zástupci opozice. Ti vedle stanoviska vládních legislativců upozorňovali na to, že ministerstvo dopravy doposud nevyhodnotilo, jak výstavbu urychlily nástroje, které přinesla poslední poslanecká novela uvedeného zákona.

Pokud jde o samu výstavbu dálnic, kterých vláda slíbila do roku 2021 zprovoznit dvě stě deset kilometrů, nelze při pohledu na aktuální data konstatovat nic jiného, než že Babišův kabinet i v tomto bodě žalostně selhal. Za posledních čtyřiadvacet měsíců bylo uvedeno do provozu, případně zmodernizováno necelých pětašedesát kilometrů dálnic a nic nenasvědčuje tomu, že by se stávající tempo mělo v příštích měsících výrazně urychlit.

Nechceme jen přikyvovat Bruselu, chceme být v Evropě vidět

Za vicepremiérem Havlíčkem jde i další z vládních závazků, příprava výstavby nových jaderných bloků, a i tentokrát jsou výsledky jeho práce více než sporné. Ačkoli ministerstvo průmyslu a obchodu zákon, jež vytváří rámec pro financování monumentálního projektu, již předložilo, ekologické organizace, opozice i někteří členové Babišovy vlády před jeho schválením varují, neboť nestanovuje žádné finanční, ani časové omezení podpory jaderné energetiky a s největší pravděpodobností by pro spotřebitele znamenal výrazné zvýšení cen elektřiny.

Ze souvisejících materiálů nad to vyplývá, že Havlíček opakovaně lhal o ceně, kterou má stát za nový blok zaplatit. Původně prý mělo jít o sto šedesát miliard korun. V usnesení, které by vláda měla přijmout v nejbližších dnech, ale ministerstvo vyčíslilo státní půjčku pro ČEZ na šest a půl miliard eur. Vicepremiér zároveň říká, že stát společnosti půjčí nejvýše sedmdesát procent ceny stavby. Jednoduchý výpočet tedy ukazuje, že projekt počítá s cenou přesahující čtvrt bilionu korun.

Podobně dopadl i další z klíčových závazků Babišova kabientu — Národní investiční plán pro období do roku 2050, jež čítá více než dvacet tisíc projektů v celkové hodnotě přesahující osm bilionů korun. Ten nejenže neobsahuje informace, z jakých prostředků se jednotlivé projekty zaplatí, a neurčuje, jaká bude jejich priorita, ale dokonce předpokládá realizaci takových investičních akcí, o nichž starostové dotčených měst a obcí až do jeho zveřejnění neměli nejmenší tušení. „Je to slátanina všech zbožných přání,“ shrnul dokument Lukáš Černohorský (Piráti).

Vedle investic do kde čeho, vláda taktéž, když se ujímala moci, slibovala, že bude hospodařit s vyrovnanými rozpočty. Realita ovšem proklamacím o rozpočtové odpovědnosti neodpovídá. V roce 2018 kabinet pracoval se schodkem padesáti miliard a o rok později čtyřiceti miliard korun. Stejný schodek ministryně financí navrhla i pro letošek. Deficit, třikrát upravený Sněmovnou, se ovšem vinou pandemie koronaviru vyšplhal na doposud nepředstavitelných půl bilionu korun. A Schillerová navíc nevyloučila, že se může ještě prohloubit.

Kabinet si naopak může odškrtnout body programového prohlášení, které říkají, že vláda nepodpoří přijetí společné evropské měny a zavede slevy z jízdného ve vlacích a autobusech pro seniory, žáky a studenty. A jako splněný — byť zřejmě jinak, než se původně předpokládalo — lze označit i slib, že Babišova vláda, respektive celá Česká republika bude v Evropě vidět.

Ačkoli nemůže být řeč o tom, že by se koalici politického hnutí ANO a sociální demokracie podařilo posílit pozici země na mezinárodním poli, mluvilo se o ní na rozličných fórech dost a dost. Premiérovy korupční skandály rozebíraly nejen všechny významné světové noviny, ale jeho střetem zájmům, neoprávněným čerpáním dotací společností Agrofert, kterou ukryl ve svěřenských fondech, nebo dotačním podvodem v kauze Čapí hnízdo se opakovaně zabývaly i vrcholné orgány Evropské unie — Evropská komise a Evropský parlament.