Rouškovné aneb kdo koho trumfne

Vladimír Hanáček

Volby se blíží a obě vládní strany si konkurují ve stejném voličském spektru. Snahy Jany Maláčové přitom dosud vycházejí naprázdno a Andrej Babiš slízává smetanu. U jednorázového příspěvku penzistům tomu stěží bude jinak.

ČSSD naplňuje v Babišově vládě mnohé své programové priority, které akcentovala v předvolebních kampaních již před mnoha lety, aniž by z toho ovšem měla zřetelný voličský profit. Foto FB Jana Maláčová

Vládní koalice hnutí ANO a ČSSD způsobila návrhem na jednorázový příspěvek penzistům ve výši šest tisíc korun coby kompenzaci zvýšených nákladů v době ekonomických dopadů pandemie Covid-19 doslova poprask. Opozice tento návrh odmítá a považuje ho za populistické nakupování si hlasů před podzimními krajskými a senátními volbami. Představitelé vládní koalice argumentují potřebou ulevit sociálně nejslabším vrstvám v souvislosti se zvýšením inflace a růstem cen. Jde ale samozřejmě primárně o obrovské politikum.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Vyplácení příspěvku v takové výši se promítne nemalým dílem do deficitu státního rozpočtu, jenž byl v souvislosti s dopady pandemie zvýšen na půl bilionu korun. Samotné „rouškovné“ má stát v součtu osmnáct miliard korun. Opozice kritizuje takový výdaj i za to, že nemá zřetelnou ekonomickou návratnost.

Vláda s tímto návrhem navíc nepřišla v rámci projednávání úprav státního rozpočtu v květnu a červnu po odeznění nejsilnější vlny pandemie — načasování na pozdní letní období proto zřetelně působí účelově jako předvolební agitka. „Vláda si nakupuje hlasy za peníze nás všech,“ zní z řad opozice. 

Důchodci versus zbytek společnosti?

Pozoruhodný je samozřejmě selektivní rozměr výběru cílové skupiny, které bude příspěvek adresován. Pokud je takto výrazně přilepšováno seniorům, logicky se mohou další věkové skupiny populace ptát, co vláda udělala pro ně. Takovéhoto příspěvku z veřejných peněz bez přímé vazby na období karantény v jarních měsících se přitom nikdo nedočkal. Současně právě tehdy dávalo smysl seniorům poskytnout více pomoci.

Důsledkem tohoto počinu tak může být posílení nevraživosti vůči penzistům a posílení generačního konfliktu ve společnosti. To vše se děje v době, kdy v souvislosti s vyhlídkami demografického vývoje do nejbližší budoucnosti musí mladší generace naslouchat temným prognózám, kterak v pokročilém věku v souvislosti s nestabilitou průběžného důchodového systému může být jejich vlastní státem garantované zajištění ve stáří ohroženo.

Taková situace vybízí k započetí rozsáhlé debaty o reformě důchodového systému a nastavení penzí tak, aby je mohly požívat i příští generace. Místo toho je posilováno napětí mezi jednotlivými věkovými skupinami a čím více se toto napětí bude podobnými opatřeními posilovat, tím více hrozí generační konflikt, který může mít vážné dopady na sociální smír v zemi.

Konkurence na levici aneb kdo koho trumfne

Obě vládní strany si přitom konkurují ve stejném voličském spektru, tj. mezi nižšími sociálními vrstvami, lidmi staršího věku a s nižším vzděláním především v socioekonomické periferii. Právě o tyto voliče obě vládní strany soutěží. Je proto přirozené, že se při debatě o vládním návrhu rouškovného nějakou dobu vzájemně trumfovaly o to, kdo přidá důchodcům víc. Jednoznačný profit však z této pozice plyne především hnutí ANO, a to nejen díky politickému marketingu premiéra Babiše.

Hnutí ANO totiž dokázalo vládní politiku od začátku modulovat směrem k saturaci zájmů tradičních voličů levicových stran, kteří dnes tvoří páteř jeho voličské podpory.

Snaha sociálních demokratů, především pak ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové pojmout tento návrh jako vlastní vlajkovou loď paradoxně nemůže vyjít v momentě, kdy s ním silnější koaliční partner naprosto souhlasí. 

Dochází tak k paradoxní situaci: ČSSD naplňuje v Babišově vládě mnohé své programové priority, které akcentovala v předvolebních kampaních již před mnoha lety, aniž by z toho ovšem měla zřetelný voličský profit. Pokud se podaří hnutí ANO si tato témata osvojit zcela, pak může tato pozice paradoxně vést až k ohrožení relevance ČSSD a poklesu její podpory pod pět procent.

Volby za rohem

Argument o nakupování si voličských hlasů, který namítá sněmovní středopravicová opozice, je pak zásadní nejen jako politická rétorika, ale především jako výhled do říjnových voleb. nelze v této souvislosti nevzpomenout některé historické situace, vedoucí k volebním zemětřesením. Asi nejznámější je situace před 12 lety, kdy ČSSD drtivě vyhrála krajské a senátní volby s výrazným důrazem na odpor k třiceti korunám u lékaře. 

Je signifikantní, že letos se konají opět krajské a dokonce i senátní volby ve stejných volebních obvodech jako v roce 2008. Na základě výsledků tak bude možné srovnat, zda se tyto dnešní sliby a činy vládním stranám, a především pak Babišovu hnutí skutečně vyplácejí tak, jako tehdy Jiřímu Paroubkovi třicetikorunové poplatky. 

Zatím takovému scénáři nic nenasvědčuje. Preference hnutí ANO se drží nad třiceti procenty, avšak zřetelně na úkor především svých koaličních (a také pseudokoaličních) partnerů. Pravicová opozice na tomto tématu může vystavět svou argumentaci ve prospěch efektivnější sociální politiky. Aby uspěla, nesmí však přispívat ke zmíněnému generačnímu konfliktu. Naopak, měla by mluvit o potřebě důchodové reformy a udržitelnosti penzijního systému.

Tváří v tvář očekávání velkého procenta populace však bude v pokušení, zda taktéž nezvolit taktiku: „rozděl a panuj!“ ve stylu hloupého klipu „Přemluv bábu“ z roku 2010. Volby se holt blíží…

    Diskuse