Přibližně polovina pacientů s koronavirem, kteří ve Francii, Itálii, Španělsku, Belgii či Irsku zemřeli, žila v domovech pro seniory či s pečovatelskou službou, jak ukazují data Londýnské školy ekonomie. Titulky o mrtvých seniorech nalezených armádou v pobytových zařízeních v Madridu posloužily jako přesvědčivá ilustrace vážnosti situace ve Španělsku. V Itálii už se nekontrolovaným šířením smrti po zařízeních sociální péče zabývá i parlament.

Podobně je tomu u nás, přestože jako všude jinde hájila vláda restriktivní opatření dvěma argumenty: je třeba se vyvarovat přetížení zdravotnictví a zároveň ochránit zranitelnou část populace, tedy chronicky nemocné a seniory. Zavřeli, co jsme mohli, a přeci se nákaza proplížila do dvaceti pobytových služeb pro seniory v republice. 

Sedm z jedenácti pacientů, kteří koronaviru podlehli v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, se nakazilo v domově pro seniory v pražské Michli — stejně jako další desítky klientů. Ve strachu z choroby zařízení opustila polovina personálu.

Více než třetina ze stoosmdesáti případů nákazy na Litoměřicku vzešla z domova pro seniory U Trati. Do domova hlídaného policií starosta minulý týden poslal místo pozdravu sto květináčů s kvetoucími růžičkami. A jinému litoměřickému domovu přijel pod okna zazpívat Michal David.

V domově se zvláštním režimem v Břevnicích na Havlíčkobrodsku se nakazilo všech čtyřiadvacet klientů i deset zaměstnanců, které neměl kdo nahradit. Volání o pomoc vyslyšeli až hasiči, kteří nyní nemocným seniorům vaří či perou. Další dobrovolníci přespávají v karavanech před domovem.

Vysoké desítky pracovníků pečovatelských služeb pak přespávají na matracích v kancelářích či společenských místnostech. Některé domovy pro seniory po celé republice totiž v hrůze z břevnického scénáře vstoupily do karantény dobrovolně — to jim koneckonců přímo doporučil náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.

„Respirátory FFP3 a ochranné obleky, jaké vidíme v televizi, tu samozřejmě nemáme, zdravotní sestřičky tu jsou dvě, o nakažené klienty bychom neměli, jak se postarat. Klienti jsou spokojení, vyhovuje jim, že stále vidí stejné tváře, a konečně se cítí bezpečněji. I zaměstnanci se tak cítí lépe, chrání nejenom klienty, ale i své rodiny,” popisuje Vlasta Hrabcová, ředitelka domova pro seniory v brněnských Medlánkách, která spí ve své kanceláři od 3. dubna. Hovoří vřele, málem nadšeně, jako by vyprávěla o své dovolené.

Starosta Medlánek koneckonců označil tým domova na Twitteru za „srdcařky“ — v opomíjeném sektoru pracují zpravidla ženy. Právě vysoce feminizovaná profese sociální péče je nyní potřeba víc než kdy předtím. S dětmi pečovatelek teď zůstávají doma otcové.

Jinak než srdcem se sociální práce ani dělat nedá. Sociální pracovníci a pečovatelé — respektive pracovnice a pečovatelky — dělají, co můžou, ve dne, v noci, a to za výrazně podprůměrné mzdy okolo dvaceti tisíc korun hrubého.

Místo roušek snůšky rad

Krátkodobé příčiny současného stavu jsou nabíledni. Domovům pro seniory se zpočátku od státu nedostávalo jiné pomoci než směšné snůšky rad. Úředníci místo, aby zjišťovali, kde chybí ochranné pomůcky — a ty chyběly všude — rozesílali poskytovatelům služeb informativní e-maily a dotazníky.

„Na konci března, kdy je pandemie v plném útoku a dopadá na kolektivní zařízení, nám doporučíte, abychom zakázali návštěvy, zavedli hygienu rukou a měřili zaměstnancům a klientům teplotu. No dovolte! Děláte z nás nekompetentní blbečky, kteří potřebují poradit tak bazální věc,” ohradila se proti vládnímu mudrování Daniela Lusková, viceprezidentka Asociace poskytovatelů sociálních služeb.

Stát přitom zařízením uložil povinnost si ochranné pomůcky obstarat. Svépomocí. „Hodně telefonuju, všude jezdím a prosím a to samé dělají kolegové. Jsme šťastní, když se k nám něco dostane,“ shrnul situaci pro Respekt Jan Gabriel, ředitel domova pro seniory v libereckém Františkově.

Místo úředníků telefonovala do domovů s dotazy na to, kolik čeho potřebují, novinářka Judita Matyášová. „Přišlo mi, že mluvím s trosečníky na pustém ostrově, kteří bojují o přežití pro nejslabší. Během tří týdnů naše parta dobrovolníků rozvezla dvacet tisíc roušek, tisíce obleků, stovky litrů dezinfekce a rukavic, ale pořád to bylo málo,“ popsala ve svém blogu na Aktuálně. S dotazy, kde sehnat ochranné pomůcky, jí dokonce začaly kontaktovat i městské části.

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.