Občanské organizace se za krize osvědčují, nezapomeňme na ně

Marek Šedivý

Mnohé občanské organizace, jejichž členové v době koronavirové krize tvoří často páteř dobrovolnické pomoci v terénu, čelí existenčním nejistotám, podobně jako podnikatelé. Vláda na ně však myslí málo.

Dopady vládních opatření spojených s pandemií koronaviru se stejně jako u podnikatelů projevily ve sféře občanských organizací. V rámci členské základny Asociace veřejně prospěšných organizací České republiky (AVPO ČR) sdružující organizace poskytující nejrůznější služby se v rychlém průzkumu ukázalo, že z šedesáti respondentů jich padesát procent řeší propad zájmu svých klientů, třicet procent muselo zavřít své provozovny — pekárny, kavárny, restaurace, úklidové služby, služby v cestovním ruchu nebo například pivovar. 

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Převážná většina uvedených aktivit přitom zapojuje handicapované pracovníky. Čtvrtina organizací se potýká se zrušenými objednávkami odběratelů jejich služeb a patnáct procent už po čtrnácti dnech vládních opatření bojovalo s problémy s cash flow. 

Všechny občanské organizace poskytující sociální služby stále bojují s kritickým nedostatkem ochranných pomůcek. A podobně jako ve zdravotnictví hrozí, že onemocní sami sociální pracovníci a bude jich brzy nedostatek. 

Spolky a neziskové organizace často zvládají zareagovat rychleji než státní správa. Foto Facebook Junák

V rámci krize se ukázalo, jak jsou často kritizované občanské organizace flexibilní a dynamické a jak důležitými partnery jsou pro samosprávu a pro byznys. Třeba v Praze hned od prvních dní vládních opatření se spojil magistrát, organizace Život 90 a Junák, aby pomohli seniorům, kteří zůstali doma. Koordinují dobrovolníky, zajišťují donášku potravin a léků, provozují krizovou telefonickou linku. 

Jim naopak pomohla nabídka společnosti Škoda Auto, která prostřednictvím Asociace veřejně prospěšných organizací velmi rychle zapůjčila více než dvě stě svých volných vozidel. Občanské organizace je po dobu vládních opatření využívají na rozvoz zdravotnických a ochranných pomůcek, dezinfekčních přípravků, potravin a léků, ale třeba i na převozy zaměstnanců, aby necestovali hromadnou dopravou.

Hodně starostí dělá občanským organizacím budoucnost. Stát stále mluví o pomoci podnikatelům a živnostníkům, ale jako by zapomínal na to, že i veřejně prospěšné občanské organizace jsou zaměstnavateli a řeší problémy svých zaměstnanců. 

Nakonec se podařilo dojednat, že záchranné balíčky připravené pro malé a střední firmy a živnostníky, zahrnují i subjekty s právní formou neziskových organizací. Ale i tam se již objevují komplikace — například záruční program Covid II je sice určen pro všechny subjekty zapsané do veřejného obchodního rejstříku, ale je hrazen z evropských fondů a vztahuje se na něj pravidlo „de minimis“. 

To v praxi znamená, že některé občanské organizace, ale i podnikatelské subjekty v minulosti čerpající evropské peníze, nemohou do programu COVID II vstoupit. V době takové krize, kterou teď prožíváme, je to zarážející.

Mnoho otázek, na které ještě nemáme odpovědi, přinášejí i předem naplánované projekty, které musely být pozastaveny vzhledem k vládním opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru. V této chvíli je nejzásadnější, aby dorazily od státu a samospráv všechny peníze na potvrzené a smluvně stvrzené projekty. 

Mnoho organizací ještě na uvedené finanční prostředky čeká. Rovněž by pomohlo, aby existovala možnost v projektech upravit harmonogram aktivit, případně projekty prodloužit o několik měsíců. Další možností je umožnit změnu aktivit tak, aby mohly být realizovány třeba jinou formou, nekontaktně on-line. 

Otevřena by měla být i možnost přidat do projektů aktivity související s minimalizací následků pandemie. Bude záležet na přístupu jednotlivých poskytovatelů dotací a grantů. Věřím, že zvítězí zdravý selský rozum a bude možné projekty takto upravit.

Návrh KSČM oživuje ducha Husákovy éry

Samozřejmě také věřím, že Poslanecká sněmovna odmítne návrh poslanců KSČM o dotacích pro nestátní neziskové organizace. Ze své podstaty míří proti Listině základních práv a svobod, protože jeho cílem je kromě jiného zamezit poskytování dotací občanským organizacím vyvíjejícím politickou činnost nebo politickou aktivitu. 

Definice toho je samozřejmě libovolně nafukovací. K tomu ještě návrh zákona zcela pomíjí to, že v současné době již existuje zákon o rozpočtových pravidlech. Debata o takzvaných politických neziskovkách je evergreenem lidí, kteří po několika letech v politice stále nerozumí tomu, k čemu je a jak funguje sektor občanských veřejně prospěšných organizací. 

Je třeba si uvědomit, že samy politické strany jsou neziskové organizace a prakticky ony jediné mají politiku jako svou hlavní činnost. Samy dostávají nemalé částky ze státního rozpočtu — bojují o voliče a v poměru k získaným hlasům pak inkasují od státu peníze. Politické strany dnes také zakládají své občanské organizace — politické instituty, na něž pak čerpají další peníze ze státní kasy.

Věřím, že Poslanecká sněmovna komunistický návrh zamítne. Pokud by se už měla jakkoli předělávat pravidla pro poskytování dotací, je třeba začít u současné platné legislativy a pracovat na návrhu takové úpravy, který zohlední především veřejné zájmy, a ne historicky překonané ideologické představy komunistických poslanců.

      Diskuse