Pandemie koronaviru, která letos na jaře v celém světě pozastavila dosud běžný chod hospodářské aktivity, jako by mimo jiné zvýraznila, které ekonomické sektory jsou pro přežití společnosti skutečně nepostradatelné. Ukázalo se, že to nejsou finančníci, investiční bankéři, ani „startupy“, kdo svou každodenní aktivitou udržuje společnost pohromadě.

Jsou to obyčejní pracující v často zanedbávaných oblastech jako školství, zdravotnictví a sociální služby, ale také maloobchod či zemědělství. Do popředí vystoupil význam práce lékařek a sester, učitelů v mateřských školkách, pečovatelek v domovech důchodců, prodavaček v supermarketech či sezónních pracujících v zemědělství.

Produkce versus reprodukce

Prokázalo se tak, na co mnozí neortodoxní ekonomové a ekonomky poukazovali již dlouho: že naše chápání „ekonomiky“ nemůžeme zužovat jen na oblast produkce spotřebního zboží a jiných hmotných statků. Že snad ještě základnější je pro kvalitu našich životů oblast reprodukce, k níž patří nejen všechno, co pro nás „zadarmo“ dělá příroda, ale také sféra péče, tedy zajišťování a obnovování základních předpokladů každodenního života.

Sem se tradičně — kromě neplacené práce, již lidé vykonávají v domácnostech —, řadí zdravotnictví, vzdělávání, ale také péče o starší a nemohoucí. Každý z nás bez výjimky v některé fázi svého života potřebuje péči jiných lidí. Nemůžeme bez ní přežít, ani jako jednotlivci, ale ani jako celá společnost — ta by nemohla vůbec existovat, pokud by nikdo nevychovával děti, nestaral se o nemocné, nepomáhal starším.

Krize, jakmile vypukla, okamžitě také odhalila, jak významné měl dosavadní hospodářský model v uvedené sféře rezervy a nedostatky. Na povrch vyplouvají dlouho zanedbávané problémy. Přestože pracující v oblastech péče často svou práci chápou jako svého druhu poslání, dělat ji tak dobře, jak by si přáli, jim brání nedostatek kapacit, chronické podstavy, přesčasy a přepracování, nízké mzdy a nevyhovující pracovní podmínky. Schopnost klíčových sociálních systémů zvládnout nápor mimořádné situace, jako je pandemie, je tím menší, že se často na hranici svých možností ocitaly už před ní.

Rozpočtové škrty a krize péče

Vychází najevo, jak mylná a škodlivá byla desetiletí prosazovaná politika rozpočtových škrtů a úspor za každou cenu, která tento zásadní sektor ožebračila a oslabila. Jeho posílení by nám přitom mohlo pomoci nejen překonat nadcházející ekonomickou krizi a zlepšit kvalitu života. Mohlo by být také klíčovou ingrediencí úspěšného řešení ekologické krize, na jejímž zvládnutí závisí bez nadsázky celá naše budoucnost.

Podceňování péče souvisí s klíčovým rysem kapitalismu: soukromý kapitál investuje tam, kde může nejsnáze realizovat zisk. „Reproduktivní práce“ ve sféře péče, i když je pro společnost klíčová, mezi takové oblasti nepatří: má-li dobře sloužit všem, nemůže být ziskovému imperativu podřízena — jak dokazuje například katastrofální systém zdravotní péče ve Spojených státech.