Nepodmíněný základní příjem (NZP) je téma, které se vrací znovu a znovu a pokaždé s větší energií. Další fáze debaty právě začíná. Od 12. září proběhne už třináctý mezinárodní týden za NZP a 25. září začíná Iniciativa evropských občanů „Zaveďme nepodmíněný základní příjem“ (European Citizens' Initiatives:'Start Unconditional Basic Incomes (UBI) throughout the EU'). Jejím cílem je zavedení NZP v rámci EU, tak „aby pro každou osobu byla zajištěna materiální existence a možnost participovat na životě společnosti“. NZP má být univerzální, individuální, nepodmíněný a dostatečně vysoký, aby pomohl vyrovnávat regionální rozdíly.

Iniciativu musí v průběhu jednoho roku svým podpisem podpořit milion občanů z celé EU a musí zároveň v sedmi zemích získat daný minimální počet signatářů. Pro Českou republiku je stanoven na čtrnáct set pět. Pokud se to podaří, je Evropská komise povinna se tématem zabývat a své kladné, či záporné stanovisko následně odůvodnit.

Původně se inciativa měla rozběhnout už v květnu, ale v důsledku pandemie koronaviru bylo zahájení odloženo. Opatření spojená s pandemii ale zároveň vyvolala zvýšený zájem o NZP jako jeden z možných nástrojů použitelných při reakci na tuto a jiné podobné budoucí krize. Množí se také praktické experimenty zkoumající, jak by NZP mohl fungovat. Desítky příspěvků pojednávajících o NZP tak byly v posledních měsících publikovány i v našich médiích.

O naléhavosti myšlenky NZP svědčí už samotný rozsah debaty, zvláště pak v jejím mezinárodním měřítku. Zastánce i odpůrce NZP nacházíme zároveň v různých politických táborech. Zatímco levice nejčastěji zdůrazňuje emancipační moment, prvek rovnosti, posílení nezávislosti jednotlivců a považuje ho za cestu k zabezpečení důstojného života pro všechny, aniž by přitom chtěla odstranit ostatní prvky sociální politiky, z pravicového pohledu by NZP mohl být náhradou komplikovaného sociálního státu.

Společný zájem

Jednou z častých námitek proti zavedení NZP je nemožnost ho financovat. Její oprávněnost je však diskutabilní. I v boji za zrušení otroctví v USA mnozí předpovídali, že ztráta levné pracovní síly bude znamenat ekonomický kolaps. Ve skutečnosti zrušení otroctví USA umožnilo stát se ekonomickou velmocí. Podobné katastrofické předpovědi provázely rušení dětské práce, zkracování pracovní doby nebo volební právo žen. Ukazuje se přitom pravidelně, že zvýšení míry emancipace rozvoji společnosti prospívá.