V osobnosti Davida Graebera se spojoval brilantní akademik s aktivním účastníkem politických zápasů. Jeho antropologická zkoumání pronikala do počátků a významu královského majestátu, do nitra antiautoritářských hnutí, do peněz a dluhu, do smyslu práce, do byrokracie viditelné i nereflektované a v dosud nepublikované, poslední knize do mýtů o vývoji lidské civilizace.

David Graeber se narodil v roce 1961 rodičům, kteří patřili k prostředí americké progresivní levice. Na základní škole se bavil luštěním mayských hieroglyfů, což mu vyneslo stipendium na prestižní soukromé střední škole. Vysokoškolské vzdělání získal na State University of New York. V doktorském studiu antropologie pokračoval na Chicagské univerzitě, kde se zabýval magií, otroctvím a politikou na Madagaskaru.

V roce 1998 byl přijat na akademickou pozici na Yaleově univerzitě. Kolem roku 2000 se začal aktivně účastnit hnutí proti ekonomické globalizaci. Literárním výstupem jeho podílu na protestech proti Panamerickému summitu v městě Québec v roce 2001 byla obsáhlá kniha Direct Action: An Ethnography umožňující proniknout nejen přímo do protestních akcí, ale i do způsobů komunikace a rozhodování při jejich spontánní organizaci.

Jeho politické angažmá v anarchistickém hnutí jej stálo místo na Yale a jako persona non grata pro akademický establishment ve Spojených státech odešel v roce 2007 do Londýna, kde nejprve působil na Goldsmiths College londýnské univerzity a od roku 2013 byl řádným profesorem na London School of Economics. V roce 2011 byl jedním ze strůjců hnutí Occupy Wall Street, o němž také napsal knihu The Democracy Project: A History, a Crisis, a Movement (2013).

Až do poslední chvíle se účastnil stávek, akcí občanské neposlušnosti, podporoval požadavky pracujících a studentů. Byl součástí hnutí za klimatickou spravedlnost. V posledních volbách ve Velké Británii se zapojil do kampaně Labouristické strany.

Graeber pronikavě analyzoval zdánlivě neotřesitelnou morální konstrukci dluhu (Debt: The First 5000 years, 2011; česky Dluh: prvních 5000 let, 2012), pronikl pod povrch byrokratických struktur formujících každodennost (The Utopia of Rules: On Technology, Stupidity and the Secret Joys of Bureaucracy 2013, česky Utopie pravidel: O technologii, stupiditě a skryté přitažlivosti byrokracie, 2017) a v poslední knize publikované za svého života znejistěl naše zažité představy o práci a zaměstnání (Bullshit Jobs: A Theory, 2018).

Těžko nevidět paralely mezi Graeberem a jeho o sedm let mladším kolegou z Goldsmiths College Markem Fisherem, který ukončil svůj život v roce 2017. Také Fisherův Kapitalistický realismus z roku 2009 (česky 2010) v podobném duchu jako Graeberovy práce názorně rozbil všednodenní realitu pozdně kapitalistického bezčasí a stal se ve své době fenoménem.

Graeberovy knihy jsou více než jen vybroušené argumentační drahokamy. Spíše připomínají živou diskusi, která srší nápady a nečekanými spoji zdánlivě nesouvisejících pohledů. Není proto snadné a snad ani možné poskytnout zde výčet všech jeho hlavních idejí.

Především z Graeberových textů i promluv čiší silné přesvědčení o tom, že svět může fungovat jinak, protože dříve už tomu tak bylo. Že naše zakletí do nesrozumitelných, ale nezpochybňovaných morálních, ekonomických a byrokratických struktur není samozřejmé.

V Graeberovi jsme ztratili člověka, který dokázal brilantně, invenčně a zároveň zábavně a velmi srozumitelně zprostředkovat pohled pod povrch všední reality. Schopnost analyzovat svět a nacházet v něm netušené souvislosti by ale Davida Graebera neodlišila od mnoha jiných významných osobností politické teorie. Graeberovy texty, hlavně rozhovory, jsou jedinečné v tom, že se neuzavírají do nepřístupného jazyka teorie, ale vždy mluví k publiku s jasným záměrem povzbudit je k akci, ke změně.

Vším proniká jeho upřímné přesvědčení, že lidé jsou převážně dobří, i když to před nimi společenský systém, postavený na často nemilosrdné vzájemné soutěži, úspěšně skrývá. A že si nejenom zaslouží žít v lepším světě a být šťastní, ale že je takový život možný tady a teď.

Graeberova nečekaná smrt je těžkou ranou pro ty z nás, kterým byl jedním z vůdčích hlasů neautoritářské levice. Na nás je teď číst jeho knihy a uvádět je do praxe. A protože nikdo nepopíše lépe, co a jak David Graeber myslel, než on sám, zde nabízím několik úryvků, skrze něž snad budou moci nahlédnout do jeho díla i ti, kdo se s ním dosud nesetkali.