Mohou protestující u Wall Streetu něčeho dosáhnout?

Petr Jedlička

Iniciativa Occupy Wall Street ve středu uspořádala dosud největší demonstraci. K protestům se připojují odboráři, studenti a lidé z dalších měst. Co ale zůstane, až snímky demonstrantů, slogany a rozhořčená provolání zevšední?

Divná otázka, není liž pravda? Zda mohou lidé, kteří již třetím týdnem protestují na Dolním Manhattanu něčeho dosáhnout ... Samozřejmě, že mohou, chtělo by se říci. Vždyť už dosáhli! O tom, co kritizují především — to jest o absenci řešení úbytku pracovních míst, o nezdravém vlivu bankéřských a (velko)podnikatelských zájmů na tvorbu veřejných politik či o sanaci bank, kterou nenásledovalo náležité zdanění jejich zisků a příjmů odpovědných manažerů — se nyní píše a čile diskutuje. Protest trvá už od 17. září, a tak se tématy musí zabývat i hlavní proud. Reagují na ně dokonce už i republikánští prezidentští kandidáti.

Jenomže: Jak dlouho všechen ten zájem vydrží? Dnes — po vydařeném středečním protestu, kdy se ke skalním příznivcům iniciativy Occupy Wall Street připojili i newyorští odboráři, a účast tak překročila 5000 (či snad 20 000?) — nás téma fascinuje. Tábor v parku Zuccotti se stále rozšiřuje, nově v něm vzniklo i centrum právního poradenstvístředisko první pomoci. Podobné iniciativy jsou navíc hlášeny už z desítky dalších amerických měst. A protest významně podpořili i studenti, sestřičky, učitelé. Toto všechno je ale něco nového, něco lákavého.

×
Diskuse
AJ
October 7, 2011 v 17.13
A jak to teď vlastně vypadá ve Španělsku?
fungují tam nějak "systematicky " ty tematické iniciativy? Nevyšumělo to?
October 7, 2011 v 18.35
Španělské noviny píšou každý druhý den o nějaké přímé akci, většinou o tom, že nějaká ta stovka rozhořčených zabránila vstupu exekutorům do domu lidí, kteří se kvůli krizi dostali do sociálních problémů. Právní divizi hnutí se sem tam podaří exekuci i zrušit, většinou však jenom (či spíše: alespoň) oddálit.

Vedle toho teď zrovna ve větších městech probíhají protesty proti škrtům v rozpočetech ministerstva školství.

Na konci léta se rozhořčeným podařilo přimět vládnoucí socialisty ke změně zákona o hypotékách.

V Barceloně se vytrvale konají happeningy proti místní vládě.

Jinak ale španělská politika žije přípravou na volby, jež budou 20. listopadu, takže to hlavní téma není.

Více by se o rozhořčených mělo psát okolo 15. října, kdy má proběhnout série protestů proti dosavadnímu přístupu ke krizi po celém světě.
SH
October 27, 2011 v 12.08
ZPĚTNÁ VAZBA PRO VRCHNOST
Protesty jsou vždycky potřebné. Po celé dějiny totiž platí základní pravda, že „lid“ si nevybojuje nic, co mu vrchnost, dneska panská třída, milostivě neposkytne. Konkrétně – lid si kupříkladu nevybojoval všeobecné, přímé a rovné volby s tajným hlasováním. Pouze v sociálních střetech sděloval mocným, kdy a nakolik už je třeba „povolit“ uzdu v tomto směru. Proto napřed dostali právo volit pouze majetní, až nakonec i ženy. Čili v době, kdy už mocní měli zajištěno, že i při zmíněném novém systému si uchovají svá privilegia a ochranu vlastních zájmů. Tomuto procesu se dá říkat „demokratická“ evoluce. Pokud kdokoliv z jmenované okupace očekává revoluci, pak je naivním snílkem. Zásadní bude, nakolik banky zvládnou své odtržení od reálné ekonomiky, čti, zbaví svou komunistu chorobných chamtivců, kteří pochybnými inovacemi finančních produktů ohrožují celý systém, celkem dobře zahájené globální nadvlády financiérů nejen nad lidstvem ale především nad ostatními segmenty moci.