Mohou protestující u Wall Streetu něčeho dosáhnout?
Petr JedličkaIniciativa Occupy Wall Street ve středu uspořádala dosud největší demonstraci. K protestům se připojují odboráři, studenti a lidé z dalších měst. Co ale zůstane, až snímky demonstrantů, slogany a rozhořčená provolání zevšední?
Divná otázka, není liž pravda? Zda mohou lidé, kteří již třetím týdnem protestují na Dolním Manhattanu něčeho dosáhnout ... Samozřejmě, že mohou, chtělo by se říci. Vždyť už dosáhli! O tom, co kritizují především — to jest o absenci řešení úbytku pracovních míst, o nezdravém vlivu bankéřských a (velko)podnikatelských zájmů na tvorbu veřejných politik či o sanaci bank, kterou nenásledovalo náležité zdanění jejich zisků a příjmů odpovědných manažerů — se nyní píše a čile diskutuje. Protest trvá už od 17. září, a tak se tématy musí zabývat i hlavní proud. Reagují na ně dokonce už i republikánští prezidentští kandidáti.
Jenomže: Jak dlouho všechen ten zájem vydrží? Dnes — po vydařeném středečním protestu, kdy se ke skalním příznivcům iniciativy Occupy Wall Street připojili i newyorští odboráři, a účast tak překročila 5000 (či snad 20 000?) — nás téma fascinuje. Tábor v parku Zuccotti se stále rozšiřuje, nově v něm vzniklo i centrum právního poradenství a středisko první pomoci. Podobné iniciativy jsou navíc hlášeny už z desítky dalších amerických měst. A protest významně podpořili i studenti, sestřičky, učitelé. Toto všechno je ale něco nového, něco lákavého.
Vedle toho teď zrovna ve větších městech probíhají protesty proti škrtům v rozpočetech ministerstva školství.
Na konci léta se rozhořčeným podařilo přimět vládnoucí socialisty ke změně zákona o hypotékách.
V Barceloně se vytrvale konají happeningy proti místní vládě.
Jinak ale španělská politika žije přípravou na volby, jež budou 20. listopadu, takže to hlavní téma není.
Více by se o rozhořčených mělo psát okolo 15. října, kdy má proběhnout série protestů proti dosavadnímu přístupu ke krizi po celém světě.