Roku 2009 publikoval Tim Jackson, předseda tehdejší britské Komise pro udržitelný rozvoj, vlivnou zprávu Prosperita bez růstu? Profesor Jackson, ústřední postava celé debaty o alternativách k ekonomickému růstu, nedávno podnítil vznik nadstranické parlamentní komise pro meze růstu. Výbor si klade za cíl „vytvořit prostor pro mezistranický dialog o ekologických a sociálních limitech růstu, posoudit důkazy o těchto limitech, identifikovat rizika, budovat podporu pro vhodná opatření a přispět k mezinárodní debatě o redefinování prosperity“. Debata o alternativách k růstu má v evropských sněmovnách dlouhou tradici — parlamentní komise mají aktuálně ve Francii (komise pro měření hospodářského výkonu a sociálního pokroku) a také v Německu (vyšetřovací komise pro růst, prosperitu a kvalitu života).

Britská komise organizuje mimo jiné debaty v poslanecké sněmovně. Sám jsem měl nedávno možnost účastnit se jedné z nich s názvem „Konec růstu?“ Zásadní otázka zněla: „Může ekonomický růst ještě nějak přispět k zajištění udržitelné prosperity?“ Mezi panelisty patřili Kate Raworthová (je autorkou modelu známého jako „koblihová ekonomika“ a stejnojnmenné knihy), Jørgen Randers (spoluautor studie Meze růstu z roku 1972) a Graeme Maxton (generální tajemník Římského klubu). Diskutující se shodli, že namísto aby byl hospodářský růst všelékem řešícím všechny sociální problémy, je naopak sám o sobě problémem — ne-li přímo příčinou řady problémů dalších.

Hospodářský růst je ekologicky neudržitelný, společensky nežádoucí a mohl již dokonce samovolně dospět ke svému konci (tedy takzvané sekulární stagnaci). Ačkoliv jsme se povšechně shodli v diagnóze, názory na to, jak politicky postupovat, se různily.

Zůstává zde mnoho nezodpovězených otázek: Jak měnit společnost? Jak lze rozšířit klíčící alternativy? Kde stojíme ve vztahu ke kapitalismu? Jak bychom si dokázali představit sociálně-ekologickou transformaci v nízkopříjmových zemích? Jaké jsou překážky? Jak můžeme učinit blahobyt udržitelným?