Západní Evropu doženeme 8. září 2271
Aleš ChmelařNejenom, že ekonomika České republiky posledních pět let láme rekordy v „nerůstu“, už dvacet let přešlapujeme na místě. Slovensko, které před dvaceti lety začínalo na polovičním hrubém domácím produktu, nám dnes dýchá na záda.
Navzdory tomu, co uvádí titulek, Česká republika posledních pět let láme rekordy „nerůstu“. Podíváme-li se na posledních dvacet let v porovnání se zbytkem Evropy, uvidíme však, že tomu nikdy v historii České republiky nebylo jinak.
I v dobách nejsilnějšího růstu jsme doháněli ztráty z minulosti nebo jsme rostli výrazně pomaleji než naši sousedé a nám podobné země. Podobným tempem bychom západní Evropu dohnali v roce 2271. Pokud odhlédneme od zemí, kde v posledních pěti letech řádila Trojka nebo Mezinárodní měnový fond, měli bychom být bezkonkurenčně oceněni titulem nemocného muže Evropy. A měli bychom s tím něco dělat.
Podobná extrapolace jistě nedává valný smysl. Přesto krásně ilustruje, jak jsme naivní, jestliže si myslíme, že doženeme západ setrváním u současné hospodářské politiky.
Slovensko nás dohnalo a předehnalo
Ač před dvaceti lety začínalo Slovensko na polovičním hrubém domácím produktu, dnes nám dýchá na záda. Stačilo by mu dostat se na stejnou úroveň zaměstnanosti a bylo by už výrazně bohatší. Zopakujme si to: Před dvaceti lety na polovině. Dnes prakticky na stejné úrovni.
Slovensko už nás výrazně předběhlo v produktivitě práce. A v životní úrovni domácností - tedy v tom, na čem by ve výkonu ekonomiky mělo opravdu záležet - nás dokonce definitivně dohnalo. A to už před dvěma lety (viz graf 1).
Graf 1 - Životní úroveň měřená čistým disponibilním příjmem domácností v kupní síle k průměru západní Evropy (EU15)
Ještě mnohem smutněji vypadá vývoj naší životní úrovně v posledních dvaceti letech v širším porovnání s dalšími východními zeměmi. Česká republika byla totiž jediná nová členská země EU, která v životní úrovni nedohnala od roku 1995 západní Evropu ani o píď, tedy o 0,2 %, abychom byli korektní (viz graf 2).
Zdroj: Eurostat, EK
A ani zde se nemůžeme vymlouvat na to, že jsme „příliš vyspělí“. I bohatší Slovinsko, které se k tomu poslední léta potýká s vnitřní finanční krizí, dohnalo v tomto západ o více jak 5 %.
Český guvernér Miroslav Singer se nedávno pokusil dokázat, že důvodem lepšího slovenského vývoje není euro. Podobný normativní výrok mu nelze úplně vyvrátit. Pravý problém však nastává tam, kde se Singer pustil do detailnějšího vysvětlování rozdílů mezi Českou republikou a Slovenskem. Tvrdil, že lepší výkon slovenské ekonomiky je dán zejména dvěma důvody: nižším počátečním vývojem a nižšími daněmi.Česká republika konverguje sama se sebou
Singer uvádí, že Slovensko bylo méně vyvinuté, rostlo se mu lehčeji a rychleji. To zní férově. Jak je ale možné, že Slovensko konvergovalo od roku 1995 k evropskému průměru o dvacet osm procentních bodů a my s bídou o dva? Singerovi se tak možná podařilo vysvětlit, proč Slovensko rostlo, ale nikoli, proč Česko nerostlo.
Pohledem na náš vývoj bychom museli uznat, že zatímco Slovensko dlouhodobě konverguje se západní Evropou, my konvergujeme sami se sebou na nějakých osmdesáti procentech průměru celé Evropské unie.
Na nízký počáteční vývoj Slovenska v minulosti se opravdu nelze vymlouvat. Stejný argument lze totiž použít i pro Českou republiku v porovnání se západem Evropy. Česká ekonomika začínala na zhruba 65 % úrovně starých členských států a za sedmnáct let se posunula těsně nad 72 % (viz graf 3).
Slovensko mezitím začínalo na 41 % a dostalo se těsně pod 70 %. I hospodářsky zanedbané a krizí tvrdě zkoušené Maďarsko se přibližovalo západní Evropě rychleji než my. A v životní úrovni místo HDP by pro nás byly výsledky ještě horší.
Kdo tedy konverguje s kým? Zastaví se Slovensko po krizi na naší magické úrovni těsně nad sedmdesáti procenty? Proč by to dělalo? A proč to dělá Česká republika?
Graf 3 - HDP v kupní síle na hlavu k průměru západních členských států Evropské unie (EU15)
Zdroj: Eurostat, vlastní rekompilace
Daně? Ne, děkuju
Druhým hlavním Singerovým argumentem jsou nižší slovenské daně. Daňový argument je vděčným rétorickým cvičením za každých okolností. Lze ho použít i nepoužít kdekoli se nám zamane.
Česká republika skutečně vybere na daních k HDP o necelých sedm procent více než Slovensko, stejně tak ale Rakousko vybere o sedm procent více než Česká republika. A Dánsko o dalších sedm procent více než Rakousko. Děláme tedy něco špatně, že máme vyšší daně než Slovensko? A dělá něco špatně Rakousko? A Dánsko?
Miroslav Singer tím opět s trochou představivostí vysvětlil, proč Slovensko rostlo. Ale neposkytnul odpověď na to, proč Česko posledních dvacet let v porovnání s evropským průměrem vůbec nerostlo.
Co děláme špatně?
Zatímco Slovensko českou ekonomiku dohnalo a věří si na víc, Češi v porovnání s průměrem Evropy přešlapují už neuvěřitelných dvacet let na místě. Životní úroveň u nás rostla stejně rychle jako průměr výrazně bohatších západních zemí. A to se do tohoto průměru počítá i zbídačelé a dnes už chudší Řecko.
Bylo by hezké, kdybychom využili nedávnou vládní změnu, abychom zpochybnili růstové nástroje minulosti. Ty totiž evidentně nefungovaly. Měli bychom místo toho přinejmenším započít debatu o jiné hospodářské politice.
Rosteme jako západní vyspělé země, ale naše životní úroveň je stále více srovnatelná s rozvíjejícími se zeměmi východu. Nejenom posledních pět nebo sedm let, ale nejspíš celých dvacet let tak děláme něco špatně. Měli bychom se bavit o tom, co to přesně je.
---
Ono fiktivní datum 8. září 2271 je založeno na dočista nereálné extrapolaci růstu ČR ve vztahu k starým členům EU mezi léty 1995 a 2012 a slouží jen pro ilustraci bídného vývoje posledních dvaceti let. Není ale ve své podstatě o nic fiktivnější než odhad Valtra Komárka z roku 1989, že doženeme Rakousko do roku 1999 nebo projekce Zdeňka Tůmy z roku 1997, podle které doženeme průměr (tehdy pouze západní) EU v roce 2017.