Už dlouho se nemůžu zbavit pocitu, že konzervativně liberální strany jsou při správě veřejných služeb v očividném střetu zájmů. Jestliže obhajují nejmenší únosnou roli státu, jaký mají pak přesně zájem na tom, aby veřejné služby fungovaly, jak mají?

Jaký mají kupříkladu zájem na tom, aby státní dráhy jezdily čisté a načas, jestliže věří, že soukromí dopravci by jejich roli zvládly lépe a levněji? Jaký mají zájem na tom, aby veřejné školy svou úrovní drtily ty soukromé, jestliže vzdělání nesmí být zadarmo? A proč by měl průběžný penzijní systém fungovat, jestliže jeho dysfunkce požene tisíce lidí do soukromých penzijních fondů, kde je chtějí mít?

Zhorši kvalitu veřejných služeb

Přestože se často nacházejí v roli jejích legálních správců, konzervativně liberální strany (dle české definice) nemají žádný očividný zájem na tom, aby podobné služby zůstaly v dobrém stavu. Naopak. Mají jasný dlouhodobý politický zájem na tom, aby tyto služby nefungovaly, byly odmítnuty veřejností a postupně zanikly nebo byly zprivatizovány. Aby za svou spotřebu odpovídající části těchto služeb platit každý zvlášť tržní cenu.

V kontextu fiskální konsolidace a snižování výdajů je tento střet zájmů ještě aktuálnější. Stačí někdy i relativně malé snížení zdrojů pro veřejné služby a jejich kvalita se může radikálně zhoršit. A čím budou horší, tím menší podporu si u veřejnosti budou užívat a tím více záminek se dá najít k jejich zeštíhlení. A tím ke zhoršení jejich kvality.

Stěžuj si, že nefungují

Pak už jen stačí, aby veřejné služby byly celospolečensky a paušálně odsouzeny jako dysfunkční, zastaralé, komunistické, nevkusné či špinavé. Stačí pár zpožděných vlaků a jedno rozmazané lejno na záchodcích a máte z neangažovaného občane zastánce privatizace Českých drah. Stačí jedna nepříjemná sestřička a máte desítky zastánců privatizace zdravotnictví.

K tomu přidejte zkušenost z fungl nových vagónů na úvěr pro soukromé dopravce na nejrentabilnějších drážních linkách v zemi nebo ze soukromé estetické polikliniky a je zaděláno. Veřejné služby se můžou jít bodnout, ať žije pinochetovská revoluce! I ze skeptika trhů uděláte zastánce privatizace veřejných služeb. Stačí se vykašlat na jejich chod a financování.

Podobně se dá hovořit nejen o veřejných službách, ale například i o korupci. Zkorumpovaný stát je v jakémsi perverzním zájmu zastánců minimálního státu, protože vyvolává mezi lidmi skepsi ke státním institucím. To je víc než jen smutná logika. To je celospolečensky nebezpečný střet zájmů.

Privatizuj

Nechci zde tvrdit, že všichni zástupci pravice systematicky pracují na zničení všech veřejných služeb. Nicméně při každodenním rozhodování o jejich správě a o jejich zdrojích tento byť jen podvědomý střet zájmů musí ve výsledku vyplavat na povrch. Možná se o něm spiklenecky nebaví v tajných klubech, postupně tomuto neúprosnému tlaku zájmů však podlehnout musí.

Taková destrukce jistě musí být pomalá, aby byla přijatelná a účinná. Lidé si musí být jistí, že chyba je v principu veřejných služeb, nikoli v tom, jak jsou řízeny a financovány. Musí si být jistí, že horší ony služby být nemohou, aby privatizaci přijali bez okolků.

Prvním krokem k privatizaci je vždy snížení zdrojů. Ať už sektorově nebo obecně. Posledním krokem je pak společnost bez veřejných služeb.

Proto bychom měli být v době škrtů ve veřejných výdajích zvláště na pozoru. Dlouhodobě nejde jen o letošní sníženou sazbu DPH, o poplatky u lékaře, o platy učitelů nebo o věk odchodu do důchodu generace dnešních dvacátníků. Jde o sociální stát jako takový.