Pavel Kohout - novou ústavou proti rozpočtovému populismu

Jaroslav Bican

Pavel Kohout přichází s novým typem neoliberálního populismu,který chce proti údajnému socialismu bojovat prostředky přímé demokracie. Kohoutovo spojenectví s Holešovskou výzvou, Okamurou a Bártou by levice neměla podcenit.

Ekonom Pavel Kohout napsal pozoruhodnou knihu. Jmenuje se Úsvit a její podtitul zní Kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku. Jaká jsou Kohoutova východiska? Pavel Kohout kritizuje poměrný volební systém, který podle něho vede k nestabilním koaličním vládám. Vadí mu, že se ve volbách volí strany nikoli osobnosti, což vede k tomu, že mezi voliči a politiky není navzájem přímá vazba a poslanec se přímo neodpovídá svým voličům. Kandidátní listiny jsou sestavovány neprůhledně a veřejnost tento proces nemá pod kontrolou. Podle Kohouta dochází k uplácení voličů sliby výhod placených ze státního rozpočtu, což se v dobře fungujících demokraciích dít nemá.

Jako řešení navrhuje zavést prezidentský systém, kdy prezident sestavuje vládu. Oproti současnému stavu by byl prezident také odvolatelný lidovým hlasováním, pokud se za jeho odvolání vyjádří větší počet voličů, než kolika byl zvolen. Poslanci, kterých by nově bylo pouze 81, by byli voleni v přímých jednokolových volbách v jednomandátových obvodech. Každý by kandidoval sám za sebe. Kandidátní listiny by přestaly existovat a to nejenom ve volbách do Poslanecké sněmovny, ale také ve volbách komunálních nebo krajských.

Na námitku, že většinový jednokolový systém může vést ke zvolení radikálních kandidátů, kteří mají podporu menšiny voličů, Kohout odpovídá, že proto je zde Senát a samozřejmě také prezident a nezávislý Ústavní soud. Navíc existuje odvolatelnost poslance, který může být ve svém volebním obvodu odvolán, pokud je pro jeho odvolání více voličů, než kolika byl zvolen.

×
Diskuse
JJ
March 1, 2013 v 18.50
Onehdy jsem viděl debatu mezi S. Štechem a O. Šteflem (a nebylo to vůbec špatné) a v závěru padlo podobenství, které přirovnávalo školství k automobilu, který z nejrůznějších příčin dosluhuje... A lidé jako Štech se snaží vyměňovat to, co se porouchá, aby to staré auto jakž takž jelo, a to toho lidé jako Ondřej Štefl sní o tom, jak se bude jednou létat vznášedly...
Podobné podobenství by se dalo použít i pro správu státu nebo jak tomu říct... Současné politické strany, nejsou schopny v automobilu správy státu ani vyměnit olej či vyměnit prasklé těsnění (zákon o úřednících, anonymní akcie + 58 jiných věcí, které opraví jedna pořádně udělaná novela příslušného zákona). A zajímané je, že když se vynoří nějaký mesiáš rovnou s návrhem nové ústavy, tak se najde dost lidí, kteří mu jsou schopni na to skočit...