Je třeba opustit ekonomický růst, říká už i agentura zřízená Evropskou unií
Radek KubalaEkonomický růst je v současnosti jedním z hlavních důvodů klimatické krize i ničení ekosystémů na celé planetě. Zelený růst, který počítá s oddělením růstu od spotřeby materiálů, přitom zřejmě není možný. Potřebujeme nový model ekonomiky.
Ekonomický růst významným způsobem přispívá k ničení přírody a oteplování planety. Ozelenit růst a zbavit ho kompletně závislosti na růstu spotřeby materiálních zdrojů a nepřijatelné zátěži ekosystémů nejspíše nebude možné. Pokud chce Evropa skutečně přispět k řešení klimatické krize a ochránit rozmanitost přírody, musí kromě technologických změn také snížit spotřebu a orientovat se spíše na kvalitu života lidí než na zvyšování hmotného bohatství.
To jsou postuláty, které patřily tradičně k argumentům akademiků s výrazně zeleným profilem či radikálnějších segmentů ekologického hnutí. Nyní ale k takovýmto závěrům dospěla studie Evropské agentury pro životní prostředí, tedy instituce zřízené Evropskou unií.
Co by "nerůst" nevyhnutelně potřeboval ke své realizaci?
- odpuštění dluhů
- zastavení populační exploze
- silnější pozici veřejného zájmu než soukromého vlastnictví
- museli by to chtít většinově sami lidé
Hm.
Takže bych to viděl tak, že bychom se přece jen měli soustředit na technologický pokrok a decoupling a jak jej realizovat v krátké době, než na snění o celosvětové revoluci...
"Odpuštění dluhů" - žádná ekonomika nemůže fungovat tam kde není povinnost splácet závazky.
"Zastavení populační exploze" - to není zásadní problém, ta se časem zastaví sama od sebe, v zemích prvního světa je tomu už dávno naopak, populace vymírá.
"Silnější pozici veřejného zájmu než soukromého vlastnictví" - tuto otázku jsem zrovna v minulých dnech rozebíral na mých "Humanistických dialozích", jednostranné prosazování "veřejného zájmu" na úkor soukromé iniciativy by bylo zase špatně, to o co jde je obojí uvést do souladu. Ale právě to je to ze všeho nejtěžší.
"Museli by to chtít většinově sami lidé" - ano, spolu s předcházejícím bodem klíčový problém. Dost možná rozhodující otázkou je, jestli se současné ekologické hnutí kolem Grety Thunbergové udrží jako trvalá a relevantní společenská a politická síla. Zdá se, že mladá generace přece jenom začíná myslet jinak, nežli v kategoriích trvalého růstu produkce a konzumu.
Mimochodem, realizace alespoň oněch dvou posledních bodů by sama o sobě nebyla ničím jiným, nežli - světovou revolucí...
musí v první řadě přijít s něčím lepším, než je HDP. Zmíněná zpráva předkládá jako jedno z klíčových tvrzení: "Full decoupling of economic growth and resource consumption may not be possible."
Ovšem, zatímco "resource consumption" je celkem objektivní věc, "economic growth" si můžeme různě předefinovat. Tudy snad vede cesta postupné změny.
Totiž, ona i ta "spotřeba zdrojů" nemusí být tak zcela jednoznačná. Například spotřebovávat dřevo (za podmínek pravidelné obnovy lesních porostů) samo o sobě není problém. Záleželo by tedy na tom, jaké zdroje spotřebovávat, a jakým způsobem.
HDP a ekonomický růst: ano, svým způsobem je to ten samý nesmysl, na kterém byla založena plánovaná ekonomika v socialismu. HDP totiž nijak nevyjadřuje kvalitativní stránku produkce; nýbrž jenom její stránku ryze kvantitativní.
Za "úspěch" se tedy považuje jenom a prostě to, když bylo vyrobeno víc, tedy čistě větší objem zboží, nežli v roce minulém. A není tu vůbec nijak diferencováno mezi produkcí užitečnou, produkcí zbytnou, a produkcí společensky (respektive ekologicky) škodlivou. Přičemž právě toto rozlišování by bylo základním předpokladem ke kvalitativnímu, nikoli pouze kvantitativnímu růstu společnosti.