Nemít děti kvůli uhlíkové stopě? Pojďte raději řešit fosilní paliva
Adam BílekJakkoli rozhodnutí nemít dítě je potřeba zbavit stigmatu nežádoucí životní strategie, debata o tom, zda přivádět na svět potomky případně v jakém počtu, odvádí pozornost od strukturálních příčin klimatické krize.
Snaha svést odpovědnost za klimatickou změnu na jednotlivce může ubírat pozornost od nutných strukturálních změn. Není náhodou, že koncept osobní uhlíkové stopy zpopularizovala ropná firma BP. Podle konceptu osobní uhlíkové stopy je každý jednotlivec zodpovědný za své emise a měl by si je sám hlídat a snižovat je.
Lidé by se rozhodně měli chovat k naší planetě ohleduplně z etických důvodů a vyvarovat se pokrytectví toho, že bychom volali po strukturálních změnách, ale nechovali se v souladu s nimi. Faktem ovšem zůstává, že jednasedmdesát procent emisí od roku 1998 bylo vypuštěno sto největšími firmami. Koncept osobní uhlíkové stopy pak může být pouhé odvádění pozornosti od skutečných příčin klimatické změny.
Jednu z největších etických otázek spjatých s konceptem osobní uhlíkové stopy obnáší tvrzení, že nejlepším krokem pro redukci vlastní uhlíkové stopy je rozhodnutí nemít děti nebo jich mít méně. Články k danému tématu lze najít už i v mainstreamových mediích, jako je Guardian, BBC či Business Insider.
Rozhodnutí nemít potomky je opravdu jednou z nejefektivnějších metod, jak snížit svoji uhlíkovou stopu bez ohledu na míru budoucí dekarbonizace. Ovšem redukce lidského života pouze na uhlíkovou stopu snižuje jeho hodnotu a navazuje na některé z nejtemnějších proudů myšlení, jež se v ekologickém hnutí vyskytují.
Vyjádření některých osobností ekologického hnutí k otázce populačního růstu v minulosti často pomáhala vytvářet nevraživost vůči lidem žijícím mimo Západ. Jedna z předních tváří ekologického hnutí své doby Paul Ehrlich svou knihou The Population Bomb přímo tvořil podhoubí pro programy nucené sterilizace v rozvojových zemích.
Vytvářel se určitý pohled na lidské bytosti jako na nekontrolovaně se množící tvory, jejichž populaci je nutno striktně ovládat a redukovat. Podpora masové sterilizace a dehumanizace lidí žijících v rozvojových zemích, bude navždy jednou ze stinných stránek ekologického hnutí.
Z hlediska redukce emisí byla například politika jednoho dítěte v Číně obrovským úspěchem, ovšem z hlediska lidských práv šlo o brutální zásah do svobod lidí. Rozšiřující se odmítavý pohled na nově narozené i v bohatých západních zemích a budování pocitů viny za rozmnožování také u bílých městských liberálů může dát munici kritikům ekologického hnutí, kteří o něm tvrdí, že má přehnaně negativní vztah k lidstvu a hodnotě lidského života.
Snížení populačního růstu je samozřejmě důležitý cíl. Je podstatné, aby se lidská populace stabilizovala a nerostla donekonečna. Existuje naděje, že se počet obyvatel planety může stabilizovat již na téměř devíti miliardách.
přičíst celou uhlíkovou stopu dětí na vrub rodičů není úplně košer matematika. Dostatek dětí se rodit musí, záleží-li na budoucnosti lidské civilizace, a pokud na ní nezáleží, tak na uhlíkové stopě taky ne. Klimatická změna je problém hlavně pro civilizaci a ne, jak se někdy říká, pro planetu - ta i v případě katastrofy biosféru s přehledem za pár milionů let obnoví.
Kdyby se politika jednoho dítěte zavedla od zítřka na celé planetě, populační "sešup" by byl příliš rychlý, a mladí lidé by zanedlouho chyběli.