Nemít děti kvůli uhlíkové stopě? Pojďte raději řešit fosilní paliva
Adam BílekJakkoli rozhodnutí nemít dítě je potřeba zbavit stigmatu nežádoucí životní strategie, debata o tom, zda přivádět na svět potomky případně v jakém počtu, odvádí pozornost od strukturálních příčin klimatické krize.
Snaha svést odpovědnost za klimatickou změnu na jednotlivce může ubírat pozornost od nutných strukturálních změn. Není náhodou, že koncept osobní uhlíkové stopy zpopularizovala ropná firma BP. Podle konceptu osobní uhlíkové stopy je každý jednotlivec zodpovědný za své emise a měl by si je sám hlídat a snižovat je.
Lidé by se rozhodně měli chovat k naší planetě ohleduplně z etických důvodů a vyvarovat se pokrytectví toho, že bychom volali po strukturálních změnách, ale nechovali se v souladu s nimi. Faktem ovšem zůstává, že jednasedmdesát procent emisí od roku 1998 bylo vypuštěno sto největšími firmami. Koncept osobní uhlíkové stopy pak může být pouhé odvádění pozornosti od skutečných příčin klimatické změny.
Jednu z největších etických otázek spjatých s konceptem osobní uhlíkové stopy obnáší tvrzení, že nejlepším krokem pro redukci vlastní uhlíkové stopy je rozhodnutí nemít děti nebo jich mít méně. Články k danému tématu lze najít už i v mainstreamových mediích, jako je Guardian, BBC či Business Insider.
přičíst celou uhlíkovou stopu dětí na vrub rodičů není úplně košer matematika. Dostatek dětí se rodit musí, záleží-li na budoucnosti lidské civilizace, a pokud na ní nezáleží, tak na uhlíkové stopě taky ne. Klimatická změna je problém hlavně pro civilizaci a ne, jak se někdy říká, pro planetu - ta i v případě katastrofy biosféru s přehledem za pár milionů let obnoví.
Kdyby se politika jednoho dítěte zavedla od zítřka na celé planetě, populační "sešup" by byl příliš rychlý, a mladí lidé by zanedlouho chyběli.