Evropa se rozhodla z krize proinvestovat a obecně se shodneme na tom, že investice musí být udržitelné. To je rozhodně chvályhodné, chybí nám ale dostatečná kontrola toho, kam peníze jdou.

V ekonomickém týmu frakce Greens/ EFA Evropského parlamentu jsme připravili sadu pravidel, kterými chceme podmínit poskytování státní pomoci do jednotlivých firem. Jednotné nastavení pravidel státní pomoci je v kompetencích Komise a věřím, že následující podmínky jsou jak nutná pojistka, tak impulz k transparentnějšímu a zodpovědnějšímu chování velkých firem. Vyzvali jsme tedy Komisi, aby dále zmíněné body zařadila do podmínek pro rozdělování státních koronapeněz.

Překlad původního dokumentu najdete zde. Jednotlivé body zasluhují komentář. Předně je třeba říct, že uvedené požadavky nemají nahrazovat původně nastavené procesy, naopak je cílem doplnit pravidla hry tak, aby se nemohlo stát, že peníze skončí utopené zcela náhodou v nějaké agrokorporaci. Samozřejmě důraz se kladl i na snahu minimalizovat administrativní zátěž.

1. Všechny velké podniky, které mají místo podnikání v několika zemích, by se měly zavázat ke zveřejnění klíčových finančních informací dle modelu zpráv podle jednotlivých zemí — tak, jak je podávají daňovým správám v souladu s opatřením číslo 13 akčního plánu v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku. Mezi uvedené veřejné informace by měly patřit údaje týkající se globálního rozdělování příjmů, zisků, zaplacených daní a hospodářské činnosti mezi daňovými jurisdikcemi, ve kterých je daný podnik činný.

První bod je zásadní. Veřejné reportování stát po státu může zásadně zjednodušit spravedlivý výběr daní a ztížit umělé převádění profitů do země s „nejvýhodnějšími“ podmínkami. Pokud někde firma vydělává, musí tam také danit. Právě daňové úniky a převody, kterých mohou nadnárodní korporace snadno zneužívat, jim dávají klíčovou výhodu v obcházení daňových systémů. Tratí na tom nejvíce menší a lokální firmy, které nemohou tak snadno přesunovat svoje zisky do jiných zemí.

2. Veřejnou podporu by neměly dostávat žádné podniky, které mají dceřiné společnosti či sídla bez skutečné hospodářské činnosti v jurisdikcích uvedených na tzv. „černé listině“ a „šedé listině“ nespolupracujících jurisdikcí.

Bod řeší následující situaci: Máte pobočku nebo hlavní kancelář na místě, které je na seznamech daňových rájů. Daná pobočka shodou okolností nevykonává žádnou reálnou aktivitu, ale vykazuje zisky, které by znamenaly, že každý obyvatel třeba Kajmanských ostrovů si koupí deset firemních kosmetických balíčků denně, a velká část zisku firmy je tak daněna sazbou někde kolem nula procent, zatímco reálně prodáváte v Unii a vyhýbáte se místním daním — tím víc se pak evropské státy musí vybrat na malých firmách.

Řešení je opravdu jednoduché — firma, která se takhle vyhýbá placení daní, by neměla mít žádný nárok na veřejné peníze.

3. Podniky, a to především podniky mezinárodní, by neměly mít možnost vyplácet dividendy a bonusy či zpětně odkupovat akcie, a to přinejmenším po dobu následujících dvou let, ale ideálně tak dlouho, dokud se ekonomika výrazně nezotaví ze škod vzniklých následkem koronavirové krize.