Nedávné hlasování v Poslanecké sněmovně o možnosti konat v České republice referendum o vystoupení z Evropské unie přineslo také prohlášení některých proevropských politiků, že jsou připraveni se s odpůrci Unie utkat v referendu, či přesněji řečeno v jemu předcházející kampani. Chtěli by tak, jaksi s konečnou platností, dokázat nesmyslnost úvah o Czexitu.

Říct, že referendum o členství v Evropské unii se koná každý den je jistě klišé. Platí však dnes, v době pandemie a každodenních úvah o tom, zda Evropská unie situaci zvládá či nezvládá, více než kdy jindy. Je tak možná vhodná doba se zamyslet nad tím, zda česká diskuse o unijních tématech je natolik kvalitní, aby dala vzniknout přesvědčivým argumentům ve prospěch zachování proevropského směřování České republiky. 

Česká diskuse o Evropské unii se dlouhodobě odehrává mezi dvěma tábory. Nazvěme je pro zjednodušení eurooptimisté a euroskeptici. Eurooptimisté Unii brání. Euroskeptici ji naopak kritizují.

Spíše než skutečné diskuse jsme však svědky potvrzování dosavadních pozic. Příčin takového stavu je celá řada a nejsou to jen populární mizivé počty českých novinářů působících přímo v Bruselu. Existují určitě i mnohem hlubší příčiny. Je jich mnoho a jsou vzájemně provázané. Například vyšší počet Čechů na vysokých unijních postech, kteří by do diskuse vstoupili se zcela novými zkušenostmi, by mohl zásadně zvýšit její kvalitu.

Příčiny nechme však stranou a soustřeďme se na symptomy. Jejich popis nám snad pomůže znovu okysličit uvadající českou debatu. Věříme totiž, že právě jedině nově započatá debata o Evropské unii může nakonec vést ke zlepšení postavení České republiky v ní i ke zlepšení pověsti Unie u nás.

Tři příklady slabin v argumentaci zastánců Evropské unie

Jelikož jsou to právě eurooptimisté, kteří by především měli mít zájem na kvalitní diskusi o Unii, nechme také nyní stranou metody euroskeptiků a poukažme na chyby v našem vlastním táboře. V čem spočívá nedostatečnost českých eurooptimistů? Nabídněme neuzavřený výčet ilustrativních příkladů.

Prvním je malá schopnost vykládat aktuální situaci v širším kontextu, který by umožnil seznámit se nejen s popisem aktuálního stavu. Současným příkladem budiž obhajoba postupu Evropské unie v době nastupující pandemie.

Eurooptimisté konstatují, že Unii tvoří instituce, jež nyní nelze kritizovat, protože nedisponují dostatečnými kompetencemi. Chápeme-li však Unii také jako členské státy, pak selhala, protože státy mohly postupovat koordinovaněji, rychleji apod. Tyto komentáře, které končí tam, kde začíná problém, jsou typickým příkladem opatrného českého přístupu k unijním tématům. Jejich výsledkem je pak absence skutečné diskuse o Evropské unii.