„Chce se jenom zviditelnit. Že si nedá pokoj, páprda. Divím se všem, co mu skáčou na špek a píšou o něm,“ poznamenal můj známý na adresu Václava Klause staršího. Omyl. Cítím potřebu se exprezidenta, expremiéra a expředsedy ODS zastat. Co činí, nečiní z nudy. Naopak správně cítí, že tady jde o hodně, z jeho pohledu možná o všechno.

Nemění snad koronavirová spoušť společnost a pohled lidí na stát? Nebudeme se na něj dívat po prodělaných zkušenostech vstřícněji — ne jako na obtížný hmyz vysávající nám peněženky, ale jako na nenahraditelného pomocníka, ba patrona? Nerehabilitovala krize pojem „solidarita“, jejž jsme za fiskální a migrační krize vytěsňovali z mysli?

Ještě nedávno v rozhovoru pro deník Právo vyzýval Klaus ke „vzpouře davů“. Hlásil se dokonce do prvních řad demonstrantů a varoval, že za výjimečného stavu se do nich i střílí. Karikaturista Miroslav Kemel z toho vycítil ustavení „Milionu chvilek pro ekonomiku“.