V poslední době, hlavně během pandemie koronaviru, pravicově populističtí politici jako Václav Klaus mladší nebo předseda Hnutí SPD Tomio Okamura, kteří každou krizi využívali k zviditelnění, nejsou téměř vidět. Čím to podle vás je?

Myslím si, že důvodů je několik. Prvním z nich je, že populismus, v zásadě vyžaduje jistou kombinaci emocí, strašení a určitý typ hry. Hry na silného, hodného a velkého vůdce, který nabízí alternativu k současnému vedení a je zároveň určitým disidentem. Což funguje pouze za určitých okolnosti, a to zejména tehdy, pokud nenastane situace, kterou je zapotřebí skutečně řešit.

Což nastalo právě teď, a základní podmínky pro fungování populismu se tím změnily. Emocí i strachu se legitimně dovolává vláda. Jestliže v době migrační krize nebo teroristických útocích platilo: Nepanikařte, chovejte se pořád tak, jak jste se chovali doteď, tak v současné době je to obráceně. To, co vláda říká, a nikdo to v zásadě nezpochybňuje, je: Chovejte se jinak.

Nepanikařte, ale strach, který máte, je naprosto oprávněný, neboť nás vede k tomu, abychom byli opatrní. To znamená, že vláda teď používá strategii, která byla doteď doménou populistů. A protože má vláda mnohem více prostředků, jak být slyšet, její hlas současnému diskursu jasně dominuje.

Zadruhé, populismus je úspěšný, když nachází nepřítele — ideálně jednoho — a může na něj poukázat. My jsme dnes ale v pozici, kdy není úplně jasné, kdo by tím nepřítelem měl být. Respektive, nabízí se několik různých možností, což zeslabuje pozici, která potřebuje, aby nepřítel byl jen jeden.

Nepřítelem dnes může být Čína, protože tam se virus rozvinul, ale současně nám dnes Čína posílá roušky. Nepřítelem může být vláda, protože nezvládala tu situaci, ale současně je to ta samá vláda, která situaci řeší. Nepřítelem mohou být ale i všichni, kteří cestují přes hranice a přinášejí nebezpečí nákazy s sebou, ale současně se jedná o naše krajany, kterým je třeba pomoci. Tohle všechno dnes populistům komplikuje situaci.

A konečně zatřetí se teď neřeší nějaký symbolický problém v rámci kulturní války. Jde o velmi konkrétní věc, ke které je zapotřebí expertní pohled. Není to tedy otázka politiků, ale lékařů, epidemiologů, a to je moment, kdy populističtí politici tolik nepřitahují. Nepředstavují experty.

Rozhodně ne Okamura a v zásadě nikoho takového nemá u sebe ani Klaus. Pozice, ze které vystupují, je tedy oslabena a není důvod, aby jim lidé naslouchali.

Obecně si ale myslím, že už před pandemií byli jak Okamura, tak Klaus mladší v médiích podstatně méně. U Okamury je sestupná tendence zřetelná. Zevnitř hnutí bylo slyšet, že to tam moc nefunguje. A co se Trikolóry týče, ukázalo se, že očekávání do ní vkládaná nesplnila. Ve většině průzkumů nepřekročila hranici pěti procent.

Říkáte, že je teď zapotřebí expertní pohled. Během uprchlické krize o experty nouze nebyla. Sociologové, antropologové, islamologové, arabisté či novináři, kteří znali regionální problémy, se vyjadřovali, ale nikdo je moc neposlouchal…

To je pravda, ale tam šlo o dost jinou kombinaci. Jednak šlo o experty ze sociálních věd, které tu bohužel dlouhodobě nejsou pokládány za rovnocenné vědám exaktním, jednak šlo o problém, který byl relativně vzdálený. A konečně uvedení experti říkali něco, s čím řada lidí nesouhlasila, protože existoval velmi silný kontranarativ, tlačený „alternativními“ médii.

Teď je to obráceně. Lidé se bojí, protože problém je velmi přítomný a naprosto konkrétní. Díky tomu chtějí poslouchat odborníky, kontranarativ v podstatě neexistuje a hlavní experti, kteří k tématu mluví, jsou lékaři, kteří mají ve společnosti veliký kredit. V žebřících popularity a důvěry v povolání se umísťují velmi vysoko, ne-li úplně na prvním místě.

Tomio Okamura i v dnešní krizi klade důraz na sociální témata. Ve svých videích mluví o lidech, kteří dnes ztratili práci, a stále bojuje proti České televizi či neziskovkám. Může mu tato metoda přinést nějaké politické body?

Myslím si, že populisti typu Okamury hledají způsoby, jak z krize těžit. Ale je to také proto, že jim v zásadě nic jiného nezbývá. Jak už jsem říkal, sama vláda dnes nabízí to, co voliči populistů očekávají: jasné slovo, rychlé a poměrně i tvrdé řešení.