Jakou podobu má zatím epidemie Covidu-19 v Rusku? V masmédiích se mluví zejména o situaci v Moskvě… Jaká je situace celkově?

Celkový dojem je zpomalený, opožděný nástup. První případy se objevily plus minus jako u nás, ale nárůst počtu pozitivně testovaných je extrémně pomalý. Oficiální čísla uvádějí k 8. dubnu 8672 nakažených, 63 mrtvých a 580 uzdravených.

Lze oficiálním číslům věřit?

Samozřejmě to vyvolává pochyby. Na jednu stranu začali Rusové velice brzo nakažené izolovat. Opatření měli v tomto ohledu razantní. Ale ta čísla jsou opravdu hodně nízká, zejména mimo Moskvu. Například Rostovská oblast, kde žije skoro 4,5 milionu lidí, uvádí k 8. dubnu 21 případů. V pětimilionovém Petrohradu je oficiálně asi 329 nakažených.

Jak se to zdůvodňuje? Vede se nad epidemií v Rusku nějaká polemická debata?

Co já pozoruji, je nejrozšířenější názor, že epidemie dorazila do Ruska se zpožděním a že hlavní nárůst počtu nakažených ještě přijde. Já osobně vidím příčinu hlavně ve velice nízkém počtu prováděných testů. Časté je ale i, že lidé nevěří uváděným číslům obecně, bez nějakého konkrétního zdůvodnění.

A pokud se ptáte přímo na polemickou debatu, viděl jsem reportáže poukazující na skokové nárůsty případů těžkých zápalů plic, například na Krymu, ale i na dalších místech. Logicky se klade otázka, zda nejsou případy nákazy skryté v tomto jevu. Řeší se také poměrně dost nakažených mezi lékařským personálem nebo problémy s dodávkami ochranných pomůcek do nemocnic. A samozřejmě politika.

To nás zajímá. Znalci ruských poměrů v zahraničí totiž poukazují v poslední době na relativně dost velkou pasivitu centrálních orgánů i specificky prezidenta Putina. Mluví se o tom, že Putin ustupuje do pozadí. Nedávno byl za to dokonce kritizován moskevským starostou, což je vzácnost — Sergej Sobjanin přišel do úřadu jako Putinův člověk. Může epidemie zatřást i ruským politickým systémem?

Může. Ale zejména skrze dopady na ekonomiku. Rusko má za sebou krach jednání s OPEC+, sdružením převážně arabských zemí vyvážejících ropu. Původně Rusko se snažilo vyšachovat americké těžaře, dopadlo to tak, že Saudská Arábie řekla, jestliže se vy nás snažíte do něčeho dotlačit, my navýšíme těžbu, a rázem ceny spadly dolu.

A do toho nyní přichází tato nemoc, která ochromuje vnitroekonomický život v zemi. Jestliže vyjde najevo, že ruské nemocnice nezvládají nebo že vláda měla výrazně delší čas než Itálie na přípravu, a přesto ji zanedbala, lidová nevole se projeví.

A Putin osobně? Z výstupů ruských zpravodajů velkých agentur vzniká obraz, dle něhož provádí drtivou většinu protiepidemických opatření gubernátoři, přičemž centrální koordinace je jen slabá, nedůsledná. Do jaké míry je to pravda?

Ano, protiepidemická krizová opatření byla ponechána z velké části na gubernátorech. Oficiálně má koordinující funkce vláda, ale ta se stará více o ekonomická opatření. Prezident Putin osobně se do toho moc nemíchá. Drží se zpátky, snaží se hrát spíše symbolickou roli. Jednou za čas vystoupí v televizi, ale jinak nechává věci na ostatních.

Proč? Chce se tím Putin preventivně chránit?

Je tu víc důvodů. Jeden je, že Putin chce dokázat, že ustavený režim funguje, protože je to jeho režim. On sám v podstatě dosadil všechny gubernátory, on za ně zodpovídá, jsou jeho přímí podřízení.

Za druhé, kdyby se něco nepovedlo, tak Putin pořád může říct, že to řídil někdo jiný. Takřka všichni Putinovi nominanti z poslední vlny jsou „manažeři“, ne politikové. Je to případ i premiéra Michaila Mišustina, který vystřídal v polovině letošního ledna Dmitrije Medveděva. Je to případ i Sergeje Sobjanina. Putin má tedy v záloze odvolávku na „manažerské selhání“ konkrétní osoby a její sesazení, kdyby se něco stalo a bylo potřeba reagovat.

A za třetí, je otázkou, jestli to není objektivně správný přístup, že se prezident do věcí tolik nemíchá. Já myslím, že je vlastně i dobře, když řídí každodenní management v podobných situacích někdo jiný, než ten, kdo se stará o ostatní funkce země. 

Jaká byla vlastně v Rusku přijata opatření? Myslíme v souvislosti s epidemií.

Jednak jsou tu opatření zaváděná jednotlivými gubernátory, ta jsou specifická pro každou oblast, a jednak jsou tu celostátní opatření. U gubernátorských opatření je cítit největší napětí. Někteří si stěžují, že nemají prostředky nutné pro zvládání situace, a to je leckde pravda. Podmínky jsou často divoké, panuje chaos. Jiní si ale mimořádnou situaci i užívají. Například Ramzan Kadyrov vyhlásil ve svém Čečensku zákaz vycházení a uzavřel celý region. Dostal se kvůli tomu i do otevřeného sporu i s premiérem Mišustinem.

A celostátní dimenze?

Podobná jako v naší části Evropy. V tomto jsme s Ruskem na jedné lodi. Co je zajímavé, v Rusku se nevyhlašuje karanténa, ale „nepracovní týden“ či „nepracovní měsíc“, přičemž jejich vyhlášení je v pravomoci gubernátorů. Nejrazantněji jsou opatření samozřejmě v Moskvě. Jsou uzavřené školy, univerzity, obchody, podobná opatření jako u nás.