Jakou podobu má zatím epidemie Covidu-19 v Rusku? V masmédiích se mluví zejména o situaci v Moskvě… Jaká je situace celkově?

Celkový dojem je zpomalený, opožděný nástup. První případy se objevily plus minus jako u nás, ale nárůst počtu pozitivně testovaných je extrémně pomalý. Oficiální čísla uvádějí k 8. dubnu 8672 nakažených, 63 mrtvých a 580 uzdravených.

Lze oficiálním číslům věřit?

Samozřejmě to vyvolává pochyby. Na jednu stranu začali Rusové velice brzo nakažené izolovat. Opatření měli v tomto ohledu razantní. Ale ta čísla jsou opravdu hodně nízká, zejména mimo Moskvu. Například Rostovská oblast, kde žije skoro 4,5 milionu lidí, uvádí k 8. dubnu 21 případů. V pětimilionovém Petrohradu je oficiálně asi 329 nakažených.

Jak se to zdůvodňuje? Vede se nad epidemií v Rusku nějaká polemická debata?

Co já pozoruji, je nejrozšířenější názor, že epidemie dorazila do Ruska se zpožděním a že hlavní nárůst počtu nakažených ještě přijde. Já osobně vidím příčinu hlavně ve velice nízkém počtu prováděných testů. Časté je ale i, že lidé nevěří uváděným číslům obecně, bez nějakého konkrétního zdůvodnění.

A pokud se ptáte přímo na polemickou debatu, viděl jsem reportáže poukazující na skokové nárůsty případů těžkých zápalů plic, například na Krymu, ale i na dalších místech. Logicky se klade otázka, zda nejsou případy nákazy skryté v tomto jevu. Řeší se také poměrně dost nakažených mezi lékařským personálem nebo problémy s dodávkami ochranných pomůcek do nemocnic. A samozřejmě politika.

To nás zajímá. Znalci ruských poměrů v zahraničí totiž poukazují v poslední době na relativně dost velkou pasivitu centrálních orgánů i specificky prezidenta Putina. Mluví se o tom, že Putin ustupuje do pozadí. Nedávno byl za to dokonce kritizován moskevským starostou, což je vzácnost — Sergej Sobjanin přišel do úřadu jako Putinův člověk. Může epidemie zatřást i ruským politickým systémem?

Může. Ale zejména skrze dopady na ekonomiku. Rusko má za sebou krach jednání s OPEC+, sdružením převážně arabských zemí vyvážejících ropu. Původně Rusko se snažilo vyšachovat americké těžaře, dopadlo to tak, že Saudská Arábie řekla, jestliže se vy nás snažíte do něčeho dotlačit, my navýšíme těžbu, a rázem ceny spadly dolu.

A do toho nyní přichází tato nemoc, která ochromuje vnitroekonomický život v zemi. Jestliže vyjde najevo, že ruské nemocnice nezvládají nebo že vláda měla výrazně delší čas než Itálie na přípravu, a přesto ji zanedbala, lidová nevole se projeví.

A Putin osobně? Z výstupů ruských zpravodajů velkých agentur vzniká obraz, dle něhož provádí drtivou většinu protiepidemických opatření gubernátoři, přičemž centrální koordinace je jen slabá, nedůsledná. Do jaké míry je to pravda?

Ano, protiepidemická krizová opatření byla ponechána z velké části na gubernátorech. Oficiálně má koordinující funkce vláda, ale ta se stará více o ekonomická opatření. Prezident Putin osobně se do toho moc nemíchá. Drží se zpátky, snaží se hrát spíše symbolickou roli. Jednou za čas vystoupí v televizi, ale jinak nechává věci na ostatních.

Proč? Chce se tím Putin preventivně chránit?

Je tu víc důvodů. Jeden je, že Putin chce dokázat, že ustavený režim funguje, protože je to jeho režim. On sám v podstatě dosadil všechny gubernátory, on za ně zodpovídá, jsou jeho přímí podřízení.

Za druhé, kdyby se něco nepovedlo, tak Putin pořád může říct, že to řídil někdo jiný. Takřka všichni Putinovi nominanti z poslední vlny jsou „manažeři“, ne politikové. Je to případ i premiéra Michaila Mišustina, který vystřídal v polovině letošního ledna Dmitrije Medveděva. Je to případ i Sergeje Sobjanina. Putin má tedy v záloze odvolávku na „manažerské selhání“ konkrétní osoby a její sesazení, kdyby se něco stalo a bylo potřeba reagovat.

A za třetí, je otázkou, jestli to není objektivně správný přístup, že se prezident do věcí tolik nemíchá. Já myslím, že je vlastně i dobře, když řídí každodenní management v podobných situacích někdo jiný, než ten, kdo se stará o ostatní funkce země. 

Jaká byla vlastně v Rusku přijata opatření? Myslíme v souvislosti s epidemií.

Jednak jsou tu opatření zaváděná jednotlivými gubernátory, ta jsou specifická pro každou oblast, a jednak jsou tu celostátní opatření. U gubernátorských opatření je cítit největší napětí. Někteří si stěžují, že nemají prostředky nutné pro zvládání situace, a to je leckde pravda. Podmínky jsou často divoké, panuje chaos. Jiní si ale mimořádnou situaci i užívají. Například Ramzan Kadyrov vyhlásil ve svém Čečensku zákaz vycházení a uzavřel celý region. Dostal se kvůli tomu i do otevřeného sporu i s premiérem Mišustinem.

A celostátní dimenze?

Podobná jako v naší části Evropy. V tomto jsme s Ruskem na jedné lodi. Co je zajímavé, v Rusku se nevyhlašuje karanténa, ale „nepracovní týden“ či „nepracovní měsíc“, přičemž jejich vyhlášení je v pravomoci gubernátorů. Nejrazantněji jsou opatření samozřejmě v Moskvě. Jsou uzavřené školy, univerzity, obchody, podobná opatření jako u nás.

Vladimir Putin osobně ovšem slíbil stoprocentní dorovnávání platů pro všechny zaměstnance zasažené těmito „nepracovními týdny“. To musí být přeci velká zátěž pro zaměstnavatele…

Ano, on slíbil, že zaměstnanci budou dostávat plat, ale zapomněl říct, kdo to bude platit, takže to víceméně dopadlo na firmy. Nicméně má se to ještě upřesňovat.

Jak se na takovéto lapsy v Rusku reaguje? Myšleno v médiích, ve veřejné debatě.

Jinak v klasických médiích a jinak mezi lidmi, například na sociálních sítích, přičemž v Rusku se používá hlavně Telegram. U klasických médií jde o to, že hlavní sdělovací prostředky — televize — jsou státní. A noviny, které nejsou státní, vědí, že kritiku nesmějí přehánět.

Něco najdete například v liberální Novaje gazetě. Ale základní problém je, že za šíření „fake news“ o koronaviru, můžete jít do vězení. Pak si každý rozmyslí, jestli něco kritického vůči vládě řekne. Za „fake“ zprávu se přitom dá označit kde co, a vy si jdete pak sednout, nebo zaplatíte pokutu asi 300 tisíc rublů. To je asi sto tisíc korun a normální člověk s platem sedmnáct tisíc rublů vydělá takovou sumu za rok a půl. Takže lidé si dávají pozor.

A na sociálních sítích?

Šíří se zprávy o tom, že mrtvých a nakažených je mnohem více a skrývá se to pod statistikami o zápalech plic, o tom už jsme mluvili, a jinak kde co, podobně jako jinde.

Debatuje se i otázka ruské pomoci zbytku světa? Na venek se totiž Rusko prezentuje jako světová velmoc, která pomáhá slabším. Mluví se o vojenské nemocnici v Itálii, o pomoci USA, pomoci Íránu... Jak to vnímají běžní Rusové, když situace doma není evidentně bez problémů?

Ruští lékaři jsou už i v Srbsku. A posílají se i materiály. Stát využívá situaci k propagandě ve stylu „Evropská unie nepomáhá, ale Rusko ano“. Ale ano, objevují se hlasy, co dělají ruští odborníci v Itálii, když stoupá počet nakažených ve vlastním Rusku. V podtextu všeho je to, o čem jsme mluvili na začátku rozhovoru: oficiální čísla ruských nakažených jsou nízká, často se jim však nevěří. To se vine všemi debatami.

Ještě jedna záležitost nás zajímá: 22. dubna mělo v Rusku probíhat referendum o zásadních ústavních změnách, které přibližují tamní prezidentský systém parlamentnímu, a mimo jiné umožňují Putinovi znovu kandidovat. Kvůli epidemii bylo však hlasování odloženo. Vidíte to jen jako technický odklad, nebo jde o závažnější krok? Může se například teď stát, že bude reforma odložena nadobro?

Ne, to se schválí. Jde o komplexní soubor opatření, který má jednak upevnit systém a jednak zvýšit podporu u občanů. Putin si jím upevňuje pozici a otevírá cestu k setrvání v úřadu. Změny se ale týkají i snížení počtu ústavních soudců, minimální mzdy. Vůči tomuto není slyšet v Rusku nějaký výrazný hlas, který by to kritizoval.

Slovo „referendum“ bych zde vůbec nepoužíval. I v Rusku se mluví jen o „hlasování“. Jde to shora, nejprve přes parlament, a až pak se mají vyjádřit lidé, jak moc změny vítají. Bylo to odloženo čistě kvůli pandemii, víc bych v tom nehledal.

PETR JEDLIČKA, FATIMA RAHIMI