Světová zdravotnická organizace (WHO) je jednou z nejdůležitějších institucí, s jejíž pomocí můžeme zdolat pandemii. Informace a doporučení tlumočená generálním ředitelem WHO jsou vodítkem pro národní vlády, aby přijímaly adekvátní opatření, pomáhají při osvětě a prevenci; organizace podle svých možností také poskytuje konkrétní pomoc nejhůře postiženým oblastem. Navenek vystupuje prostřednictvím svého generálního ředitele, kterým je od roku 2017 etiopský politik a lékař Tedros Adhanom Ghebreyesus.

Z povahy věci se jedná o apolitickou organizaci, která by měla jednat v zájmu zdraví všech lidí kdekoliv na světě. V případě dnešní pandemie „wuchanského zápalu plic“, jak je nemoc COVID-19 označovaná na Dálném východě, dala WHO před ochranou zdraví světové veřejnosti přednost politickým zájmům Číny.

Průběh epidemie

Pro doložení tohoto tvrzení je třeba znovu připomenout známá fakta o šíření nemoci a posléze je porovnat s reakcí WHO. Jak ukazují výzkumy epidemiologů, první případy nové nákazy v desetimiliónovém Wu-chanu, významném průmyslovém centru v jižní Číně, se objevily již ve druhé polovině listopadu.

Nová nemoc se bez většího zájmu úřadů šířila po celý prosinec. Později oficiální zprávy spojovaly onemocnění výhradně s jedním z wuchanských tržišť, kde se vedle běžného masa a ryb prodávají jako vzácná lahůdka také zvířata odchycená v divočině. Na základě toho vzniklo tvrzení, že nemoc se přenáší na člověka výhradně z divokých zvířat a není přenosná mezi lidmi.

Lékaři wuchanských nemocnic začali upozorňovat na nebezpečí nové infekční nemoci, připomínající epidemii SARS, která Čínu zachvátila před sedmnácti lety, již během prosince. Varování lékařů však umlčela policie, která jim hrozila postihem za šíření nepravdivých zpráv a zakázala o nemoci mluvit.

Krátce poté, co policie vyhrožovala wuchanským lékařům, se čínské úřady obrátily na WHO s informací o výskytu nové nemoci a poskytly jí vzorky nového viru. Čínská veřejnost však informována nebyla a ve Wu-chanu nebyla přijata ani preventivní hygienická opatření, například doporučení častěji si mýt ruce a na veřejnosti nosit roušky.

Příčiny tohoto nezodpovědného jednání byly systémové — od dob epidemie SARS patří v Číně šíření nakažlivých nemocí k citlivým otázkám dotýkajícím se stability politického systému. Rozhoduje se o nich na nejvyšších místech a hlavní otázkou není, jak zastavit šíření nemoci, ale jak zabránit tomu, aby nebyla ohrožena stabilita státu.