Světová zdravotnická organizace spoluzodpovídá za rozšíření pandemie z Číny

↗

Čína prolobovala do čela Světové zdravotnické organizace Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse. On nyní hájí primárně její politické zájmy. Foto fmprc.gov.cn

Světová zdravotnická organizace (WHO) je jednou z nejdůležitějších institucí, s jejíž pomocí můžeme zdolat pandemii. Informace a doporučení tlumočená generálním ředitelem WHO jsou vodítkem pro národní vlády, aby přijímaly adekvátní opatření, pomáhají při osvětě a prevenci; organizace podle svých možností také poskytuje konkrétní pomoc nejhůře postiženým oblastem. Navenek vystupuje prostřednictvím svého generálního ředitele, kterým je od roku 2017 etiopský politik a lékař Tedros Adhanom Ghebreyesus.

Z povahy věci se jedná o apolitickou organizaci, která by měla jednat v zájmu zdraví všech lidí kdekoliv na světě. V případě dnešní pandemie „wuchanského zápalu plic“, jak je nemoc COVID-19 označovaná na Dálném východě, dala WHO před ochranou zdraví světové veřejnosti přednost politickým zájmům Číny.

Průběh epidemie

Pro doložení tohoto tvrzení je třeba znovu připomenout známá fakta o šíření nemoci a posléze je porovnat s reakcí WHO. Jak ukazují výzkumy epidemiologů, první případy nové nákazy v desetimiliónovém Wu-chanu, významném průmyslovém centru v jižní Číně, se objevily již ve druhé polovině listopadu.

Nová nemoc se bez většího zájmu úřadů šířila po celý prosinec. Později oficiální zprávy spojovaly onemocnění výhradně s jedním z wuchanských tržišť, kde se vedle běžného masa a ryb prodávají jako vzácná lahůdka také zvířata odchycená v divočině. Na základě toho vzniklo tvrzení, že nemoc se přenáší na člověka výhradně z divokých zvířat a není přenosná mezi lidmi.

Lékaři wuchanských nemocnic začali upozorňovat na nebezpečí nové infekční nemoci, připomínající epidemii SARS, která Čínu zachvátila před sedmnácti lety, již během prosince. Varování lékařů však umlčela policie, která jim hrozila postihem za šíření nepravdivých zpráv a zakázala o nemoci mluvit.

Komentář●Olga Lomová

„Čínský model praská jako bublina“ — proti epidemii i svobodou slova

Krátce poté, co policie vyhrožovala wuchanským lékařům, se čínské úřady obrátily na WHO s informací o výskytu nové nemoci a poskytly jí vzorky nového viru. Čínská veřejnost však informována nebyla a ve Wu-chanu nebyla přijata ani preventivní hygienická opatření, například doporučení častěji si mýt ruce a na veřejnosti nosit roušky.

Příčiny tohoto nezodpovědného jednání byly systémové — od dob epidemie SARS patří v Číně šíření nakažlivých nemocí k citlivým otázkám dotýkajícím se stability politického systému. Rozhoduje se o nich na nejvyšších místech a hlavní otázkou není, jak zastavit šíření nemoci, ale jak zabránit tomu, aby nebyla ohrožena stabilita státu.

Vedle pragmatických ohledů na chod hospodářství a případné nespokojenosti lidí s restrikcemi jsou z hlediska Komunistické strany Číny zásadní obavy, aby zprávy o epidemii nevedly ke zpochybnění autority nejvyššího vedení a destabilizaci politického systému. Podobným způsobem se ostatně chovalo sovětské vedení i naši komunisté po havárii v Černobylu.

Generální tajemník Komunistické strany Číny, který si zakládá na tom, že osobně řídí stát a bez jehož posvěcení není možné žádné zásadnější rozhodnutí, o nové nemoci setrvale mlčel. Ačkoliv čínský tisk denně publikuje Si Ťin-pchingova moudrá naučení ke všem představitelným záležitostem, k nemoci šířící se ve Wu-chanu se poprvé vyjádřil až 20. ledna.

O tři dny později, kdy už se milióny obyvatel Wu-chanu rozjely po Číně i do světa užít si dovolenou o novoročních svátcích, byl Wu-chan uzavřen do přísné karantény. Si Ťin-pching však ani poté na veřejnosti nepřikládal epidemii zásadní význam a v novoročním projevu 25. ledna rozebíral hlavně úlohu oslav tradičních svátků pro šíření starobylé čínské kultury na cestě ke znovuzrození čínského národa. Teprve poté se postavil do čela všelidové války proti koronaviru.

Reakce WHO

První zprávu o hrozícím nebezpečí vyslal Taiwan. Bolestná zkušenost z epidemie SARS v roce 2003 poučila Taiwan, jak vyhodnocovat situaci v Číně, a již 31. prosince odešlo z Taiwanu varování pro WHO, že hrozí nebezpečná epidemie.

Taiwan, jehož působení ve všech mezinárodních organizacích Čínská lidová republika blokuje, nezávisle přijal mimořádná opatření a díky tomu se tam pandemie dodnes nerozšířila. Rychlá reakce umožnila podchytit epidemii hned v počátcích, takže zatím nebylo ani třeba uzavřít školy, obchody, úřady a továrny.

Ostrakizace Taiwanu pod nátlakem Číny na půdě všech institucí OSN vedla k tomu, že závažné varování bylo klasifikováno, jako by přicházelo z jedné z čínských provinci, jak odpovídá oficiální politice ČLR. Ta Taiwan neuznává za samostatný stát, ale označuje ho za svou provincii. V důsledku toho WHO nepřikládala taiwanskému varování váhu a vůbec ho nezahrnula do svého rozhodování.

Komentář●Olga Lomová

Ve vztahu k Čínské lidové republice je na místě obezřetnost</p><p></p><p>

Světová zdravotnická organizace ani kriticky neprověřovala oficiální data z ČLR, přestože ta jsou příslovečně nespolehlivá. Místo toho generální ředitel Tedros opakovaně chválil čínské úřady za transparentní a zodpovědný přístup ve věci neznámé nové nákazy.

Ještě 14. ledna tak zopakoval čínské tvrzení, že není prokázán přenos nemoci mezi lidmi. Teprve 23. ledna, tj. poté, co čínská vláda začala provádět — zjevně opožděná — drakonická opatření, WHO uznala, že nemoc je přenosná mezi lidmi a doporučila kontroly pasažérů přilétajících z Číny.

Generální ředitel Tedros se krátce na to setkal v Pekingu se Si Ťin-Pchingem, aby prohlásil, že „čínská opatření chrání nejen čínské občany, ale občany celého světa“. Neopomněl vyzvednou Si Ťin-pchingovy „vůdcovské schopnosti“, které prý zaručují, že Čína epidemii zvládne.

Situace ve světě nicméně začala rychle eskalovat, o čtrnáct dní později musel Tedros konstatovat, že je globální nedostatek potřebného zdravotnického materiálu a WHO pak postupně zveřejňovala stále naléhavější doporučení a varování. Světovou pandemii generální ředitel Tedros vyhlásil nicméně teprve 11. března, to jest dva a půl měsíce poté, co se objevila první vážná varování.

Systémový problém

Z nitra WHO se sice ozvaly jednotlivé kritické hlasy, nicméně obecně zde převažuje názor, že jiný postup ani nebyl možný. K Číně prý je třeba přistupovat obezřetně, dávat jí najevo důvěru a vtahovat ji do rozhodovacích procesů, a tak ji postupně kultivovat, aby se stala skutečně zodpovědným partnerem mezinárodního společenství.

Někteří novináři byli kritičtější a selhání Světové zdravotnické organizace dali do souvislosti s Tedrosovými vazbami na čínský režim. Připomněli Tedrosovu přináležitost k etiopské radikální Tigrajské lidově osvobozenecké frontě, politické straně, která má dlouhodobě sympatie k Čínské lidové republice a jejímu autoritářskému způsobu vládnutí.

Právě ČLR prosazovala volbu Tedrose do čela WHO. On se za to odměnil krátce po nástupu do funkce tím, že přerušil dosavadní spolupráci s Taiwanem, který jako stát bez svého reprezentanta v OSN měl u WHO status pozorovatele.

Upozornění na chybný postup Světové zdravotnické organizace se objevila v různých zdrojích, naposledy v blogu sinologa, historika a politologa Françoise Godementa, který léta působí jako konzultant významných mezinárodních organizací. Godement dává odklad vyhlášení mimořádných opatření v souladu s politickými požadavky ČLR do obecnějších souvislostí působení této země v OSN.

Čína a svět v době globálního propojení

Případ selhání WHO, která se neodhodlala vydat rozhodnutí v rozporu s přáním Čínské lidové republiky, se ukazuje být jako širší a systémový problém. Jak uvádí Godement, rychle rostoucí čínský vliv paradoxně nesouvisí s tím, že by ČLR byla významným donorem mezinárodních institucí.

V čínském prosazování vlastních mocenských pozic hraje roli především zdánlivě apolitický příslib investic v rámci projektů Nové Hedvábné cesty, ne velké příspěvky do multilaterálních organizací. Godementovo pozorování lze ještě doplnit připomenutím případů podplácení afrických politiků, do nichž byla zapojena i u nás známá firma CEFC.

Vývoj situace kolem pandemie, která mohla být zastavena nebo alespoň zmírněna, ukazuje, jak je v dnešním propojeném světě nemožné dělat tak zvanou pragmatickou politiku a zavírat oči před tím, jak Čína dostává pod kontrolu organizace, jež by měly být nezávislé. Pandemie koronaviru, která dnes zabíjí obyvatele Evropy, nám až příliš dramaticky připomíná, že na ignorování lidských práv v Číně krutě doplácí celý svět.