V posledních dvou týdnech Spojené státy spějí do hluboké koronavirové krize mílovými kroky a americký prezident Donald Trump je v jejím řešení naprosto nekompetentní osobou. Jeho pochybení sahá až do března roku 2018, kdy nechal rozpustit celý tým expertů, který se zabýval nebezpečím pandemií. Tento tým byl zřízen již Obamovou poradkyní pro národní bezpečnost Susan Riceovou.

S mírnou nadsázkou řečeno, má Donald Trump ve zvyku rozšlapat téměř vše, čeho se kdy Obama dotkl, takže došlo i na tyto experty na boj s pandemií. V počátcích šíření koronaviru do světa americký prezident tvrdil, že se jedná o hoax demokratů. V podobném tónu o nebezpečném viru informoval i republikánům nakloněný kanál Fox News.

Když se objevily první případy koronaviru ve státě Washington, mluvil o nich Trump jako o něčem, co nepředstavuje žádný problém. Hlásal, že většina nakažených je už skoro vyléčena, a navíc prý demokraté tento problém politizují.

Republikánský prezident stále dokola opakoval, že „všechno je pod kontrolou“. Situaci měl podle jeho slov vyřešit také brzký nástup teplého počasí. Ano, to všechno se může stát, zvolíte-li si za prezidenta člověka, kterému nezáleží na faktech.

Postupně s přibývajícími počty nakažených i mrtvých ale začal měnit rétoriku a pojmenovával koronavirus xenofobním označením „čínský virus“ či „cizí virus“. Nutno říct, že tento stigmatizující název používá u nás například i Miroslav Kalousek a další lidé na pravém politickém spektru. Světová zdravotnická organizace volí neutrální název Covid 19 nejspíše také z důvodů, aby se nepomáhalo šíření xenofobních protičínských nálad, k nimž beztak dochází.

Ani nyní, když počty zaznamenaných nakažených přesáhly 230 tisíc případů, Trump stále nepřichází s žádným komplexním plánem. Přestože se americkému prezidentovi vše bortí pod rukama a nákaza dosahuje gigantických rozměrů, on sám vystupuje, jako by přesně věděl, co dělá.

Prezident rovněž příliš dlouho váhal s uplatněním zákona DPA (Defense Production Act), což je zákon z dob studené války, přikazující firmám vyrábět nutně důležité produkty v období zásadního ohrožení. Nakonec DPA, který dnes zavazuje například General Motors vyrábět plicní ventilátory, sice uplatnil, avšak promarnil cenný čas.

Aby nebylo těch faux pas málo, tak dne 30. března zaslal Bílý dům podle novinářky z deníku Chicago Sun-Times do státu Illinois místo respirátorů typu N95 chirurgické masky. Absurdní je, že podle průzkumů veřejného mínění se Trumpovi v době pandemické krize mírně zvedly preference. Nyní jeho politiku schvaluje asi 44 až 46 procent dotázaných Američanů.

Sankce na Írán a Venezuelu

Jestliže si Donald Trump počíná na domácí půdě pouze nezodpovědně a nekompetentně, pak v zahraniční politice je jeho konání takřka zločinné. Americká vláda totiž od vypuknutí pandemie několikrát zpřísnila sankce proti Íránu, který je jednou z nejhůře postižených zemí. Tyto sankce měly na íránskou populaci naprosto devastující účinky a nyní, kdy se Írán potýká s pandemickou pohromou, je to mnohem horší.

Uvolnění sankcí proti Íránské islámské republice v době pandemické krize nepožadují pouze tradiční spojenci Teheránu jako Čína nebo Rusko, ale vyzývá k tomu i britská vláda. Mimoto se proti sankcím ozývají kritické hlasy také na domácí americké půdě: jejich ukončení požaduje například demokratický kandidát na prezidenta Bernard Sanders či americká pobočka charitativní organizace Oxfam.

Podobného zločinu se Trumpova administrativa dopouští i vůči Venezuele, kde také v posledních dnech zpřísnila embargo. Podle studie ekonomů Jeffrey Sachse a Marka Weisbrotta způsobily tyto sankce již dávno před světovou pandemií smrt minimálně čtyřiceti tisíc Venezuelanů a nyní mohou vést k ještě mnohem horší katastrofě.

Americká vláda kritizuje jak Teherán, tak Caracas za nekompetentnost v přípravě na pandemickou krizi. Může to být částečně pravda, vyznívá to ovšem dost paradoxně vzhledem k tomu, že Spojené státy iniciují cílený nátlak, aby se tamní ekonomiky dostaly do katastrofální situace, a zároveň je obviňuje z nekompetentnosti. Vzpomeňme totiž, že i tzv. cílené sankce mají dopady na civilní populaci. Venezuela i Írán jsou de facto odstřihnuty od mezinárodních trhů a je pro ně obtížné nakupovat léky i materiál, na nějž se sankce ani nemají vztahovat.

Trumpova administrativa dokonce obvinila venezuelského prezidenta Nicoláse Madura z narkobyznysu a na jeho hlavu vypsala odměnu patnáct milionů dolarů. Proč tyto nestandardní kroky dělá právě v době, kdy Spojené státy čelí pandemické krizi monstrózních rozměrů? Ponechme to jako rétorickou otázku.

Zatím není jisté, jaký bude mít tato krize vliv na prezidentské volby. Jednoznačné je, že demokratické, ještě stále běžící primárky odsunula do pozadí. Ve Spojených státech se mezitím počty nakažených koronavirem šplhají pomalu k tří set tisícům. Nemocnice zoufale postrádají masky, lůžka pro jednotky intenzivní péče i ventilátory. Situace je opravdu vážná, a navíc v zemi, kde milióny lidí nemají přístup k základní zdravotní péči, to může být opravdová pohroma.