Quo Vadis, sociální demokracie?
Václav MlsUž dlouho je jasné, že sociální demokracie směřuje k sebezničení. Plní tím sice přání Miloše Zemana, ale společnosti to neprospívá. Její hodnoty ale z politiky nezmizí. Kdo bude jejich příštím nositelem?
Česká strana sociálně demokratická připomíná Titanik. Zcela jistě však už ne svým rozměrem, kdy se v průběhu posledních let scvrkla na malou straničku potácející se na hranici volitelnosti.
Titanik připomíná spíše mentalitou kapely, která vyhrává, i když už loď jde dávno ke dnu, a to po tvrdých srážkách s ledovcem v podobě tří po sobě jdoucích volebních debaklů: v říjnu 2017 v parlamentních volbách (výsledek 7,27%), o rok později v komunálních volbách (naprostý propadák a nulový počet mandátů v desítkách zastupitelstev po celé zemi) a naposledy vloni v evropských volbách (zisk 3,95% - pod čarou a bez jediného mandátu).
Účast na vládě s trestně stíhaným oligarchou Babišem je pro ČSSD zničující. Vstup do vlády si sociální demokraté odsouhlasili demokraticky ve vnitrostranickém referendu, jehož se zúčastnily přibližně dvě třetiny členů strany, z nichž se pak 58 % vyjádřilo pro vstup do vlády.
Mnozí tak učinili se skřípěním zubů, jako menší zlo a zabránění mnohem horší variantě, jakou by byla například spolupráce hnutí ANO s Okamurovci. Hlasy volající po obnově a modernizaci sociální demokracie z opozičních lavic zůstaly v menšině. Naopak se prosadil názor, že účast ve vládě zajistí sociálním demokratům větší viditelnost na politické scéně a umožní jim prosazovat jejich politický program. Což pak měli občané-voliči náležitě ocenit.
Z druhé teze se však vyklubala naprostá chiméra. Většinu úspěchů si ve vládě přivlastňuje Andrej Babiš, a to i třeba v oblasti práce a sociálních věcí, kde má ČSSD svou ministryni. Jak jinak si vysvětlit dlouhodobě bídné průzkumy veřejného mínění, ve kterých sociální demokracie balancuje těsně nad pětiprocentní hranicí pro vstup do sněmovny?
Sociální demokracie tak nejenže není schopna ve vládě zvýrazňovat svůj politický profil, ale udržováním Andreje Babiše u moci ztrácí i poslední zbytky své lidské důstojnosti a politické důvěryhodnosti. Ze siláckých prohlášení o tom, že nebude ve vládě s trestně stíhaným premiérem, se stala jen prázdná slova.
K šokujícím skandálům, jako byl únos Babiše juniora na Krym nebo jakým je Evropskou komisí potvrzený vážný střet zájmů premiéra-oligarchy, je sociální demokracie hluchá a slepá. Politicky se de facto stává Babišovým komplicem.
Jestli se ČSSD podobá mentalitou kapele na Titanicu, nevím. Zní to však jako, zřejmě nezamýšlený, kompliment.
Už i Piráti se dostávají svou politikou založenou na datech nalevo od středu, protože data prostě čím dál zřetelněji ukazují, že pravicová politika je naprosto zhoubná. Vzhledem ke skladbě svých voličů a k názorovým klišé zakořeněným v naší společnosti, se ovšem Piráti musí od levice distancovat — a to vytváří prostor pro levicovou stranu. Konec konců i ti Piráti po takové straně volají, protože s výraznou stranou nalevo od sebe budou snáze odolávat útokům, které jejich politiku založenou na datech označují za komunistickou.
Zatím často pozorujeme politiky ČSSD napravo od Pirátů v komunální politice, kde se drží svých oposmluvních korupčních vazeb na partnery z ODS a bojují po jejich boku za všeliké privatizace a stavební zakázky proti Pirátům, Zeleným a místním sdružením občanů. Právě tam někde leží levý střed — na levém křídle formace mafiánského kapitalismu, v jejímž centru stojí ODS a napravo TOP 09.
Konec konců kam jinam chce jít ČSSD od Babiše než doleva? Napravo od oligarchy ji nikdo z jejích bývalých voličů nepotřebuje.