Předseda pražské organizace sociální demokracie Petr Pavlík po osmi měsících skončil v pozici politického náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagy. „Důvodem Pavlíkova odvolání byly jednak úspory ve vedení resortu, ale stejně tak jeho nízká pracovní vytíženost,“ vysvětlila mluvčí ministerstva.

Ačkoli Noční vlk Jaroslav Foldyna říká, že vyhazov neúspěšného kandidáta na starostu Prahy 6 nelze považovat za překvapení, neboť „kvalifikace genderisty není potřebná pro jakoukoliv užitečnou práci“, opak je pravdou. Ledacos totiž vypovídá o změně poměrů uvnitř slabší z koaličních partají.

Je totiž zhola nepředstavitelné, aby Plaga, který se od půtek mezi politickým hnutím ANO a sociální demokracií vždy držel stranou a věnoval se výhradně svěřené agendě, zčistajasna Pavlíka zařízl, aniž by měl k takovému kroku posvěcení z vyšších míst a riskoval novou vládní krizi.

„Rozhodnutí nebylo dle mého provedeno na úrovni ministra,“ prohlásil dnes již bývalý politický náměstek s tím, že podnět k jeho odvolání s největší pravděpodobností přišel od širšího vedení sociální demokracie, jejímž je dlouholetým členem, coby reakce na postoj pražské buňky k vládnímu angažmá.

Pražští sociální demokraté ve vztahu k vládní spolupráci s politickou divizí Agrofertu prodělali nejeden obrat. Nejprve se stavěli na zadní. O trestně stíhaném premiérovi nechtěli ani slyšet a požadovali, aby strana v kabinetu obsadila alespoň sedm ministerských křesel. Cokoliv menšího by prý bylo „nedůstojné, slabošské, ne-li zbabělé“.

Jakmile však předseda Jan Hamáček nominoval někdejšího europoslance a neformálního šéfa pražské organizace Miroslava Pocheho na post ministra zahraničních věcí, obrátili o sto osmdesát stupňů. A přes dvaasedmdesát procent z nich se ve vnitrostranickém referendu vyslovilo pro nedůstojný holport s četnými skandály obtěžkaným oligarchou.

Poche ovšem do křesla v Černínském paláci nezasedl. Voliči v komunálních volbách vyhnali sociální demokraty z vedení hlavního města i ze všech radnic městských částí s výjimkou jedné jediné. A pražští členové nejstarší české politické strany se pomalu začali proti vládnutí s Andrejem Babišem opětovně vymezovat.

Rozháranost ve vztahu ke kabinetu druhého nejbohatšího z Čechů sociální demokracii poškozovala. Zvláště komicky pak působilo, že kritika vycházela zevnitř vládních kruhů, respektive z úst politického náměstka, který měl sto a jednu příležitost bouchnout dveřmi a říct, že se na té šarádě nehodlá dále podílet. Hamáček proto s Pavlíkem zatočil.

Jeho rozhodnutí lze pochopit, nicméně je třeba připomenout, že to byl právě on, kdo stranu otřesenou těžkým volebním debaklem zavlekl do vlády, čímž ji rozťal vedví a otevřel prostor pro nekonečné sváry. Navíc výsledky jeho lopocení se po Babišově boku těžko mohly kohokoliv z odpůrců spolupráce s politickým hnutím ANO přesvědčit o správnosti zvolené strategie.

Pojal-li i přesto Hamáček záměr vypořádat se s nepohodlnými křiklouny, neměl by se zastavit pouze u Pavlíka. Přistřihnout křídla — a z lepších důvodů — by totiž potřebovali i mnozí další. Například věčně rebelující již zmiňovaný pomatený vlastenec Foldyna, jehož se sociální demokracií pojí leda stranická knížka.

Lidé jeho ražení, kteří se s gustem druží s rasistickými konspirátory, samozvanými ochránci hranic před stále nepřicházejícími uprchlíky a ultrakozervativními bojovníky proti vší jinakosti, nemají v partaji, jež zakládá svou politiku na idejích svobody, spravedlnosti a solidarity, co pohledávat.

Zbavit se výrazného poslance je však podstatně těžší než vypoklonkovat prakticky neznámého náměstka, jelikož o vyloučení ze strany nerozhoduje její vedení, ale příslušná místní organizace — v tomto případě děčínská — která za Foldynou stojí. Nejrozumnější by proto bylo zrušit právě ji. A spolu s ní i všechny ostatní v Ústeckém kraji. Aby i na severu Čech konečně pochopili, že s fašisty se do koalic nechodí. Na takový krok si ovšem Hamáček sotva troufne.