Zeman, Šmarda a tři možnosti ČSSD
Filip OutrataSociální demokracie má po Zemanově očekávaném odmítnutí jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury jen tři možnosti. Každá z nich má své výhody i svá rizika.
Co všichni tak nějak čekali, se skutečně stalo, prezident Zeman odmítl jmenovat místopředsedu ČSSD Michala Šmardu ministrem kultury. Sociální demokracie se k tomu bude muset nějak postavit. Možnosti má v podstatě pouze tři.
Možnost první — trvat na nominaci svého místopředsedy a dále tlačit na to, aby ho prezident v souladu s ústavou jmenoval ministrem. I kdyby mělo ministerstvo kultury zůstat řadu měsíců bez své hlavy. Tato varianta postupu by umožnila ČSSD zůstat ve vládě, což si stále přeje většina vedení strany a zřejmě i členů, a zároveň v konfliktu s prezidentem Zemanem neustoupit, a tak si zachovat tvář.
Nevýhodou tohoto postupu je, že se může hodně dlouho vléct — prezident není vázán žádnou časovou lhůtou — a postupem doby může lpění na jednom kandidátovi vypadat jako umanutost a neschopnost najít někoho jiného. Zvláště u té části voličů, která příliš neprožívá zacházení prezidenta s ústavou a podobné jemnosti a jde jí hlavně o efektivitu vlády, zkrátka „aby to fungovalo“.
Druhou možností je dát poslední lhůtu pro jmenování vlastního kandidáta, a pokud prezident v tomto termínu svou ústavní povinnost nenaplní, z vlády odejít. Případně, aby bylo vnitrostranické demokracii učiněno zadost, vypsat nové referendum mezi členy sociální demokracie, a pak se zachovat podle něj. V dnešní situaci by zřejmě již většina členů ČSSD byla pro odchod z vlády, jisté to ale zdaleka není.
V případě odchodu z vlády by zřejmě následoval odchod některých členů poslaneckého klubu sociální demokracie. Otázka je, jak se zachová dnes už bývalý ministr kultury Antonín Staněk. Jaroslav Foldyna už je víc než jednou nohou z ČSSD venku, jeho odchod je pravděpodobně jen otázkou času. Vylučování ze strany není nic, co by mohlo sociální demokracii pomoci, ale v případě, že dotyčný takto jednoznačně napadá vedení vlastní strany a předem ohlašuje, že na ně nebude brát ohled, by asi vyloučení bylo na místě.
Nabízí se ale i možnost třetí. Navrhnout místo Michala Šmardy jiného kandidáta, pokud možno respektovanou osobnost přímo z kulturní sféry, která by pomohla vylepšit dnes značně pošramocený obraz sociální demokracie v kulturní oblasti. Výhodou takového postupu by bylo, že by ČSSD ukázala schopnost velkoryse, a přitom efektivně zareagovat na vzniklou situaci, nelpět na jedné osobě, konflikt s prezidentem elegantním a pro sebe nakonec i výhodným způsobem obejít.
I tato varianta má své nevýhody, zejména tu, že takový postup by mohl být vykládán jako zase další projev slabosti a nekonečné ústupnosti. V dnešní situaci sociální demokracie potřebuje spíš jednoznačný postoj, potřebuje projevit aspoň nějakou zásadovost. Respektovanou kulturní osobnost v čele resortu kultury by určitě přivítali lidé z kulturní sféry, ale pro většinu obyvatel a voličů by to zřejmě zase tak důležité nebylo.
Situace sociální demokracie je kritická především proto, že z vlastní vůle vstoupila do vlády, ve které hraje druhé housle, nedokáže čelit premiéru Babišovi, spoluvládnutím s mediálně mocným oligarchou se kompromituje, a přitom si stále namlouvá, že se může prosadit tím, že v takové vládě bude „vidět“ a bude získávat popularitu působením svých ministrů. To se zatím příliš neděje, k přehodnocení přístupu k vládě ve špičkách ČSSD to ale dosud nestačilo.
Vyhlídka na to, že sociální demokracie vládu opustí a tím se rozhodování o dalším osudu vlády dostane do rukou SPD, Trikolóry Václava Klause mladšího, solitérů typu Jaroslava Foldyny a především prezidenta Zemana, ale není nijak vábná. V každém případě, ČSSD a její předseda Jan Hamáček mají teď před sebou nelehkou volbu.
Ať se hne kam se hne, kalhotky roztrhne.
Na splnění našich subtilnějších a idealističtějších přání ovšem stávající politický provoz zařízen není.
1) Miloš Zeman ztratil jakékoliv zábrany, nedávno dokonce Ústa Zemanova vyhrožovala, že kdo se mu odváží postavit, toho zničí.
Prostě tak.
2) Pohrdání je jako kyselina a rozežírá lidské duše. Soupis těch, kterými Zeman pohrdá, je téměř nekonečný. Už dávno dávno ztratil schopnost nezaujatě soudit a rozvažovat.
3) Andrej Babiš se neodváží Zemanovi postavit.
Když to sečtu, jako nejlepší mi vychází první panem Outratou navrhovaná možnost.
Zmiňované nevýhody tohoto postupu pak kompenzovat aktivitou pana Šmardy, který by reagoval na kulturní výzvy, které by se s časem objevovaly, a který by navrhoval a obhajoval manažerské kroky, které by jako ministr v daných případech učinil.
Vlastně by fungoval jako stínový ministr kultury.
Ano, je to trochu na hlavu, aby vládní strana měla stínového ministra v resortu, který ji dle koaliční smlouvy podléhá, ale je tady ještě něco normální?
(((nicméně že se do celé téhle situace navezla ČSSD vlastně sama, to už je dané a těžko s tím něco udělat)))
Čas by hrál ČSSD do karet, bych řekl.
Jen si myslím, že ji to nezachrání. Že ji nic nezachrání.
A ČSSD? V současné situaci si paradoxně myslím, že teď už by jí pozice vládní strany mohla pomoci (hřebíky už jsou z poloviny zatlučené). To by se ovšem musela držet zásadové a čitelné politiky. Nevím jestli na to personálně má.
Podle všeho bude Andrej potřebovat prezidentskou milost a moc dobře už to ví.
Nijak zvlášť mi nevadí, že musí lokat medicínku, kterou sám tak rád ordinuje, ale takhle brutální mocenské politikaření jako teď se tady ještě nikdy nehrálo...
Těžké břímě teď leží na předsedovi Hamáčkovi.
Nezávidím.
-- zůstat ve vládě a navrhnout kandidáta, který by Zemanovi vyhovoval
-- odejít s pořádným prásknutím dveřma
Pro první variantu už se objevily hlasy
http://blog.aktualne.cz/blogy/stanislav-krecek.php?itemid=34577
Samozřejmě, obměněná Babišova vláda pod kuratelou Miloše Zemana bezpochyby hrozí dost značnými škodami, viz Leschtinův článek výš.
Na druhou stranu je zcela bláhové si myslet, že ponížení se před psychopatem něco vyřeší.
(a že máme na Hradě zase jednou psychopata, o tom už snad není pochyb)
To, že Miloš Zeman MUSEL odvolat svého člověka Staňka, ho opět rozpumpovalo k šílenství, tohle psychopati těžce nesnáší, žádné dílčí podvolení se mu ho neuspokojí, aspoň ne na dlouho. A bude dál chtít rozvrátit ČSSD, rozmetat ji na prach.
Opravdu Hamáčkovi nezávidím...
(a taky je otázka, jestli se Andreji Babišovi dál podaří udržet tuhou disciplínu v poslaneckém klubu ANO)
Za sebe - šel bych.
Ano: poté co Babiš náhle - a to v podstatě zcela iracionálně - naprosto striktně odmítl jmenovat Šmardu ministrem (prý by s někým takovým nemohl sedět ve vládě! - jaká to náhlá útlocitnost!), je definitivně jasné, že Babiš je jenom loutkou v rukou Zemana.
A důvod pro to, že tak silný hráč jako je Babiš se tímto způsobem naprosto pasivně podřizuje cizí vůli, je myslitelný jediný: Čapí hnízdo.
Jak napsal pan Morbicer, Babiš nevyhnutelně potřebuje Zemanovu prezidentskou milost respektive abolici. Evidentně už došlo k - výslovné či tiché - dohodě: Ty mi pomůžeš potopit Šmardu, a já ti pomůžu potopit trestní stíhání proti tobě!
Je to vlastně dosti vzácný případ, kdy je možno víceméně přímým pohledem přihlížet tomu, jakým způsobem se dělá česká politika. A to v jejích nejvyšších patrech.
Pan Morbicer má plnou pravdu i v analýze motivace M. Zemana: nesnesitelně uražené vlastní ego.
Shodou okolností jsem zrovna včera v německých novinách (SZ) četl rozhovor s jedním psychologem na téma, proč (současní) voliči tak často dávají své hlasy zcela zjevně narcistickým vůdcům.
A tento psycholog řekl přesně to samé co pan Morbicer: narcis nikdy nesnese pocit, že není respektován. Že není všemi obdivován, že neplatí jako nesporné a nepopiratelné číslo jedna. Pro narcise je takový zážitek totálním otřesením celého jeho vlastního životního základu; a on udělá bez jakýchkoli skrupulí všechno, aby svou otřesenou pozici znovu upevnil. A - aby se pomstil všem, od nichž musel strpět toto "příkoří".
Zároveň je však třeba vést ofenzivu, pojmenovat pravými slovy počiny Zemana, Babiše i Staňka. Pomalu v předvečer 30. výročí svržení starého režimu se (bez ustavičného a únavného "Jste všichni pro?") postavit na progresivní stranu, jež o sobě ostatně nechá asi brzy vědět (a posilu potřebuje). Může to být začátek kampaně, možná předvolební, v níž bude třeba prosazovat naplno sociální spravedlnost.
Ale jestliže Dubček měl pro svou nerozhodnost alespoň tu omluvu, že nějaké "správné" řešení tehdy objektivně neexistovalo, u Hamáčka se jedná jenom o čirou amorfnost jeho vlastní osobnosti.
Zdeněk Jičínský tady říká, že by měl Šmarda kandidaturu stáhnout a ČSSD s Babišem se dohodnout na jiném jméně, které by Miloš Zeman akceptoval. A že by to ČSSD neměla vnímat jako svou porážku a vítězství prezidenta.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/jicinsky-bylo-by-rozumne-aby-smarda-nominaci-vzdal-40293579
Ale vždyť ono je to přece naopak!
Prezident chce, aby ČSSD trvala na Šmardovi a protože je (najednou) nepřijatelný i pro premiéra, aby odešla z koalice a Babiš byl donucen sestavit vládu opřenou o odpadlíky a přeběhlíky, vládu, ve které by byl vlastně až ten druhý, po Milošovi.
Jak říká tady Schmarcz, tohle by mohl chtít jedině šílenec:
https://www.info.cz/nazory/schmarcz-skoci-babis-na-zemanuv-spek-zadny-premier-nechce-vladnout-s-prebehliky-42634.html
Osobně bych nesmírně rád viděl Andreje Babiše se v takové konstelaci kroutit jako červa na háčku..................
........................ nicméně racionální úvaha pro ČSSD je vyhovět a najít někoho jiného.
Andrej dneska Hamáčka bude prosit na kolenou, ať to tak udělá.
(samozřejmě obrazně)
Pak by ministryně financí mohla "najít" chybějící peníze pro soc. dem. resorty, mohly by se pohnout důležité zákony atd.
Vášeň říká -- odejděte a nechte v tom Andreje usmažit.
Ale rozum šeptá vyhovte a nechte si to dobře zaplatit, ne pro sebe a v penězích, ale pro lidi...
Takže má Zdeněk Jičínský vlastně pravdu, jen není důvod být tak ušlápnutý.
Na druhou stranu to asi není dobré z hlediska vyvažování mocí, dovolit prezidentovi určovat složení vlády, nicméně nemusí se to opakovat, až budeme mít méně oslabeného premiéra.
Ano, mohla by. Chtějí 20 miliard, ani ne dvě procenta výdajové stránky SR. To je tedy cena povolného koaličního partnera?
Mimochodem, v těch dvaceti miliardách je pozoruhodně malý podíl peněz na sociální problémy (v nejširším slova smyslu).
Jak paní ministryně financí hledá peníze pro sociálně demokratickou ministryni na sociální účely si ostatně můžeme povědět koncem září, to bohužel dopadne sekera oné šílené formy dofinancování dvou miliard, které chybí v regionální sociální síti.
Je mi líto, ale jediný přesvědčivý důvod, proč ČSSD pobývá v této vládě není jakékoli prosazování jejího programu, příprava na revitalizaci v příštích volbách, ani zabraňování horším variantám, ale skutečnost, že někteří lidé lpí na funkcích jako lejno na košili.
Drobečkový boj o mateřskou a zvyšování důchodů, který končí na číslech, která vždy o deset procent překračují to, s čím Babiš souhlasil na počátku sporu a k čemu by nejspíš sám přistoupil, střet o minimální mzdu -- prohraný, protože v tomto případě se oproti nezbytné nápravě dlouhodobě zanedbaného stavu jednalo o reálné ekonomické zájmy -- , tedy tzv. úspěchy vládní ČSSD bohužel jen potvrzují tuto zbytečnost.
A mohl byste mi vysvětlit, jaký je rozdíl mezi tím, že máme neoslabeného premiéra, který je preventivně ochotný vždy vyhovět Hradu -- a oslabeným premiérem? Proč by bylo v zájmu této země a její politické kultury neoslabovat Babiše?
To je dobrá otázka a ať si o tom člověk myslí cokoli, její rozuzlení možná přijde z nečekané strany. Z bank a od různých zasvěcených insiderů se začínají proslýchat informace, že měřeno standardními finančními ukazateli je Agrofert předlužený, že hodnocení jeho bonity jako dlužníka věřitelskými bankami se za poslední rok hluboko propadlo a že nebýt eurodotací, nejspíš by už řešil insolvenci. Zřejmě platí, že podmínkou politické moci je být ekonomicky dobře podezděn; jak se asi projeví na politické moci A. B., jestliže o tu podezdívku přijde? Domnívám se, že věřitelské banky budou samozřejmě hrát podle not svých zahraničních mateřských společností a nikoli podle momentální politické nálady v Čechistánu, Babiš - neBabiš. Do jejich ředitelen zatím (?) vliv A. B. nepochybně nesahá. Další možné následky si zatím netroufám domýšlet.
V mnohém máte pravdu, ČSSD je na tom bídně ideově i personálně, Staněk i Šmarda jsou v podstatě katastrofy, zcela nevhodné na daný post, srůst pozadí značné části špiček strany s vládními a jinými křesly je už neléčitelný atd. atd.
Na druhou stranu vy už jste nad soc. dem. dávno zlomil hůl, levicovost je pro vás otázkou prestiže a svědomí, ale drsně pravicové vlády by vám se dvěma vš diplomy asi nijak neuškodily...
Ne všichni to máme a pro některé z nás je silná levicová strana důležitá, takže v zoufalství budeme podporovat a volit i její trosky.
Nejde jen o Babiše. Jak bylo řečeno výš, hrozí tady po odchodu ČSSD z vlády nástup Zemanových věrných, tlak na veřejnoprávní média, BIS, NÚKI, lesnické ústavy, na vodohospodáře, aby povolili výstavbu kanálu Dunaj-Odra, coby Zemanova odkazu po vzoru římských císařů, na kulturní instituce atd. atp.
Poslední odstavec nechápu, Babiš je oslabený tak jako tak, ale může být hůř...
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Už je po schůzce -- Hamáček buď hraje hodně tvrdě nebo se opravdu dočkáme "rekonstrukce" vlády???
---------------------------------------
Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal smyčcová kvarteta György Kurtága
spotify:album:2TbHJcnRIE5G1fIyKegunS
Jan Hamáček má v tomto směru moc ministra vnitra, což znamená, že nemůže ovlivnit státní zastupitelství, aby očistilo Babiše na způsob Čunka, ale mohl by ponouknout policii, aby trestní řízení zmařila. Doporučil bych porušení práv obviněných v trestním řízení, zejména zatknout Babiše a vymlátit z něj přiznání — ať dostane aspoň nakládačku, když už má uniknout spravedlivému trestu; ostatním členům rodiny by snad jen stačilo prohledat byty a osobní věci bez řádného povolení soudu, dobře by mohly zapůsobit také nelegální odposlechy, jejichž obsah by následně unikl do médií.
Jakmile by se podařilo sprovodit kauzu Čapí hnízdo se světa, mohl by se Babiš Zemanovi postavit, pokud by to shledal pro sebe výhodným nebo pokud by našla ČSSD něco, čím by mu mohla aspoň trochu účinně pohrozit.
Zbavit Zemana moci nad Babišem je teď asi nejdůležitějším strategickým úkolem pro ČSSD. Dále by mohlo být vhodné poohlédnout se po možnostech nějakého protiúderu proti Zemanovi. Když se nemůžete ráně vyhnout, aspoň ji vraťte.
Myslím si, že tady by mohla ČSSD využít ministertva zahraničí a začít konečně kritizovat Čínu s razancí přinejmenším pražského magistrátu a NÚKIB. Pro začátek by mohl ministr Petříček vyjádřit podporu honkgongským demonstrantům.
Víme že náš prezident je především obchodním cestujícím Petra Kellnera a viděli jsme, jak po varování NÚKIB před firmou Huawei uháněl do Číny napravovat vztahy, aby se náhodou Číňané nenaštvali tak, že by ve své zemi omezili Kellnerovu lichvu. Jedno varování NÚKIB je ovšem málo, tuhle aférku Miloš Zeman vyžehlit dokázal. Je třeba soustavného tlaku — a díky čínským politickým zvyklostem se pro takový tlak najde dostatek příležitostí, kdy není vůbec nutné vykřikovat proti Číně agresivní nesmysly jako Donald Trump, ba nejspíš ani odsuzovat ji tak fanaticky jako Olga Lomová. Čína prostě dělá spoustu naprosto objektivně špatných věcí, za které ji lze zcela věcně kritizovat.
Asi by neškodilo postup proti Číně trochu zkoordinovat s evropskými partnery. Zatím jsme vůči ní servilnější než zbytek Evropy — a pandu nám za to Čína nezapůjčí, protože patolízalů si nikdo neváží — pro příště bychom se měli stát nejradikálněji protičínským evropským hlasem. navíc je možné, že jednou z věcí, které mohou Čínu pořádně namíchnout, by bylo už prosazování společného evropského postupu při vyjednávání o čísnkých iniciativách jako Pás a cesta, Čína nestojí o EU jako silného partnera, ona chce separátní jednání s jednotlivými slabými státy. A jestliže čínské investice u nás jsou menší než tchaiwanské, možná v politice nasírání Číny nebude ani příliš velké riziko pro Česko — odvetné kroky Číny při troše štěstí nikoho v Česku nijak zvlášť nepoškodí, kromě Petra Kellnera, který tam velmi výhodně podniká, a možná i Andreje Babiše, když tam teď hledá, kdo by mu ještě půjčil.
Hrozí nám přiznané vládnutí Babiše spolu s komunisty a SPD -- tedy současná polofašistická špína, jen s odkrytým deklem kanálu. Lepší když se ten smrad provalí v půlce volebního období, než když ho bude ČSSD tlumit do voleb a propukne teprve až tahle strana půjde za dva roky pod pětiprocentní hladinu.
Zlomil jsem nad ČSSD hůl? Sám nevím, nad tou současnou sebrankou, co ji vede, nad těmi, co plivají poslušně na Sobotku, nad Zaorálkovou malou domu, nad tím vším jistě.
Ale pokud vím -- nepřesně, protože ČSSD se dnes co do členstva rozpouští stejně rychle jako ledovce v Grónsku -- v ČSSD zůstala stále ještě spousta slušných a velice poctivých lidí, jsou tu zbytky někdejšího kreditu a programové základy, na kterých by se dalo po očištění od pachnoucích naplavenin stavět. Nad tím hůl nelámu a myslím, že takový potenciál by nevládní strana mohla dokázat odblokovat a razantně využít.
Ano, když čtu Vaše reakce a komentáře Filipa Outraty, občas reaguji ostře -- vadí mi, že stojíte nad vředem k prasknutí nalitém hnisem a snažíte se učinit důvěryhodným chlácholení zbabělého chirurga Hamáčka, proč nesáhl po skalpelu a raději riskuje celkovou gangrénu. A vadí mi to o to víc, že jsem nikdy nebyl příznivcem radikálních řezů.
Ale ... Babiš by vlastně neměl Zemanovu milost potřebovat. Má imunitu a má většinu, která neodhlasuje jeho vydání. Kauza příbuzných je vedlejší a s Babišovým impériem za zády by se mohla táhnout nějaký deset let a pak by ji zlikvidoval evropský soud pro zjevné porušení práv obžalovaných na přiměřenou dobu procesu. Tudíž otázka je, proč v této situaci Babišovi na Zemanově přízni tak evidentně záleží?
Bohužel mi už nepřipadá příliš konspirativní myšlenka, že v Babišově špinavé majoritě už drží Zemanův Hrad dost velkou skupinu (evidentně kus poslaneckého klubu ČSSD a je schopen dobře kooperovat s Trikolorou, ale že by zasahoval do SPD, KSČM či ANO?), aby hrozilo, že bez její podpory projde hlasování o zbavení poslanecké imunity.
Nejbližším úkolem pro ČSSD je teď rychle najít za Šmardu dostatečně uznávaného náhradníka. Na tom, že by bylo záhodno skoncovat s kauzou Čapí hnízdo, narovnat páteř před Čínou a zkazit Kellnerovi kšefty, se nic nemění.